Oidipus král

Příběh muže, jenž se rozhodně vzepřít   svému osudu, a tím se mu vydá naproti. Silný a   sirový film odehrávající se ve vyprahlé   horké nepohledné poštní krajině(točilo se v   Maroku), která jako by symbolizovala peklo a   osamocenost vnitřní krajiny duše hlavního   hrdiny. Oidipus v Pasoliniho pojetí není   nepraktický zhýčkaný intelektuál, ale silný,   tvrdý a odvážný bojovník, který nemá strach   z nikoho a z ničeho, kromě sebe samého. Film   doslova exploduje silnými emocemi. Rozporný je   výkon hlavního představitele, jímž byl   neškolený herec a Pasoliniho přítel Franco   Citti, domnívám se, že i když tento muž nebyl   bez talentu, tak neobyčejně náročné roli jako   byl Oidipus v oné době plně nedorostl. Prolog   odkazuje na zašifrovanou autobiografičnost   filmu.

Tento film jsem shlédla na doporučený svých   blízkých, a musím říci, že z něho mám   stále ještě dosti smíšené pocity. Většina   už dnes odvykla filmům takového kalibru, jehož   režisér Pier Paolo Pasolini jest storpocentní   zárukou. Není to vůbec moderní film, akční a   plný všech možných efektů na které jsme dnes   v době počítačové techniky zvyklí, je to   film pro hrstku diváků, kteří očekávají   cosi hlubšího, emotivnějšího, hlubšího a   hlavně něco vycházejícího z dávných mýtů   , na něco,čehož příběh se prolíná v   několika liniích do současnoti . Film na mne   zapůsobil velice sugestivně, ponurá krajina   pouště ve , suchých skal, tyčících se nad   Korintem i Thébami, kde se hlavní děj   odehrává ve mě vyvolával spíše pocit   podivného smutku a napětí, kostýmy jsou   zvoleny tak, že člověku na chvíli připadá,   že kameraman nalezl stroj času a nafilmoval   autentické záběry z období , do kterého je   posazen děj , ta autentičnost a opravdovost   téměř člověku bere dech. Tento film se v   žádném případě nedá sledovat jen tak na   půl očka při vaření, nebo jiné činnosti,   kdy si jen tak něco pustíte, aby nebylo ticho,   musíte se na něj soustředit a přemýšlet a   vnoříte - li se opravdu do tohoto   "šíleného" příběhu v němž ač se   hlavní hrdina snaží utéci před svým osudem   jak chce, a stejně je jeho snaha marná, ač se   snaží udělat cokoli aby se věštby nevyplnily,   ač zkouší pravdu považovat za lež v naivních   myšlenkách že pak to už pravda nebude, stejně   se nakonec stane vše tak , jak bylo   předpovězeno, a žádný člověk svému osudu   neujde, tak je tomu dnes, tak tomu bude navždy a   tak tomu bylo i v případě Oidipa. Tento film   není opravdu pro každého, jen pro tu hrstku   lidí, kteří nad věcmi přemýšlí, hledají   souvislosti, spojitosti , vnitřní náboj a něco   hlubšího než jsou dnešní akční hrdinové.   Pokud se rozhodnete tento film shlédnout,   doufám, že nebudete zklamáni a že se také   zařadíte k té hrstce , která nenechá zahálet   svůj mozek a začne o věcech přemýšlet,   vidět je z mnoha úhlů pohledu, zkrátka hledat   smysl..