Ohnivé léto

Neumělý pokus o filmovou báseň ztroskotal na   toporném, neplodném a místy až trapném   způsobu vyprávění. Několikrát má divák   pocit, že tvůrci vlastně pořádně ani   nevědí, co chtějí vyprávět; příběh je   rozháraný, nesouvislý, zbytečně přepjatý,   situace vypjaté a nepřirozeně   předramatizované. Měla to být původně   filmová báseň na oslavu léta, slunce, mládí,   přírody, lásky a života - a vyšlo z toho   přesně to, čím život v podstatě skutečně   je: totiž pravou hrůzou. Jedině snad v tomto   smyslu se dostali tvůrci opravdu k jádru věci,   aniž však zřejmě právě to bylo jejich   cílem. Hádám, že na svou dobu odvážné   erotické prvky, ve filmu hojné, vedly jistě   tenkrát k zákazu přístupu do kin právě těm   mladým lidem, jimž byl tento film nejvíce   věnován a určen; takže jej pravděpodobně   viděli jen ti, kterým už pro jejich   dospělejší věk nemohl tolik říct. Účast   plejády největších hereckých hvězd ještě   nezaručuje přízeň u kritiků, třebaže   tuctovému obecenstvu nejspíš dostačuje. Pro   mne je však taková vyzkoušená strategie zcela   nicotná.

Ohnivé léto
Tento romanticko dramatický film v režii pánů   Kršky a Čápa má výjma dobrého hereckého   obsazení, byť v něm hráli i dva neherci, a   překrásné přírody i další zajímavost. Role   Rosy byla Krškou dodatečně do filmu připsána,   protože se v té době "vrátila"   obdivovaná Lída Baarová z Německa, která si   zahrála po boku své oduševnělé sestry Zorky v   podstatě hlavní ženskou roli, ve které svou   talentovanou sestru poněkud zastínila...