Obviněný

Průměrná rodina.Relativně   spokojení manželé a   dcera,která je zrovna v   pubertě.Jenomže místo   pubertálních nápadů,je   dcera hodně zamlklá a má   svůj neprostupný vnitřní   svět.
A pak se to   stane!Otec je náhle zatčen   policií pro znásilnění   vlastní dcery.
Nebyla   by to dánská produkce,aby   toto sice vážné,ale   filmově profláknuté   téma,nebylo zpracováno   úplně jinak.Například   první záběr dcery je až po   půlce filmu u soudu.V   Anklaget je zajímavé také   to,že ač byl otec zproštěn   obžaloby,prostě nosí už   celoživotně   "nálepku" pro svoje   okolí,že něco je u něj   zlého.Zproštěním obžaloby   drama teprve začíná na   obrátkách.Bohužel,konec se   mi moc nelíbil a podle mého   názoru šel jaksi do   ztracena.Celkově lehce   nadprůměrný film.

Tohle rozhodně není film na   hezký nedělní večer   strávený v rodinném kruhu u   obrazovky. I když se tam po   většinu času neděje nic   strašného. Výbuchy,   zběsilé přestřelky, potoky   krve, honičky ve fárech ...   nic takového se tam neděje.   Vlastně se tam neděje skoro   nic. Všechno to zásadní   strašlivé se totiž už   událo, ještě než film   začal... K tomuto drsnému a   zajímavě natočenému   nepěknému filmu o   zapovězeném tématu bych   rád doplnil snad ještě   tento náhled:
Představte si, že Vy   sami sedíte v taláru za   soudcovským stolem ...   Tuším správně, že byste,   stejně jako já, byli s   případem hned hotovi? Velmi   dobře, moji milí. Rychlé   soudy, ty mám rád i já   (skoro tak moc, jako svou   dceru...).
JENŽE !   Celý smutný vtip   soudcovského povolání je v   tom, že jako opravdový   soudce ve skutečném   případu jste tenhle film   předem neviděli. A ani jste   si nemohli nejprve přečíst   popis děje nebo nedejbože i   nějaké ty komentáře od   srdce, bohužel včetně   nezbytných spoilerů.
Takže nakonec tam sedíte   jenom Vy sami a musíte   rozhodnout. Pouze na základě   při procesu Vám dostupných   informací. A třeba taky   trochu i podle ksichtu, co já   vím. Nebo můžete vzít v   potaz nejen nesporná fakta,   ale i nějaké ty klepy   (stejně jako člověk s   pravomocí rozhodovat o vině   a trestu přímo na místě,   známý samosoudce plk.Hans   Landa: „Já zbožňuji   klepy! Fakta mohou být   zavádějící, ovšem klepy,   pravdivé či ne, často   mnohé prozradí...“) . A   musíte rozhodnout, jestli je   pravda na straně té mrchy   prolhané, nepovedené   dcerušky nebo na straně   milujícího tatínka... A   teď babo raď. Tedy, pardon,   samozřejmě ne babo, ale   Vaše ctihodnosti. Vlastně -   paní předsedkyně senátu.  
Co závěrem? Já   určitě soudcům (těm   slušným, a těch je   většina, že ...?)   nezávidím ani jejich vysoký   plat, ani to klidné spaní.   Samozřejmě ani soudkyním. A   nejen u ožehavých, ovšem   vzácných případů incestu,   ale ani u desítek naprosto   banálních   „obyčejných“ rozvodů.  
Veselé Vánoce,   paní předsedkyně...

Dánská produkce opět   dokázala, že v   psychologických dramatech   nemá konkurenci. Film   Anklaget(Obvinění)se mi   líbil i proto, že   zproštěním obžaloby a   následným propuštěním   otce z vazby nekončil, naopak   nabral na obrátkách. Ale je   fakt, že posledních pár   minut, respektive úplný   konec, mu malinko ubralo na   autentičnosti.