Obviněný

Dánská produkce opět dokázala, že v   psychologických dramatech nemá konkurenci. Film   Anklaget(Obvinění)se mi líbil i proto, že   zproštěním obžaloby a následným   propuštěním otce z vazby nekončil, naopak   nabral na obrátkách. Ale je fakt, že   posledních pár minut, respektive úplný konec,   mu malinko ubralo na autentičnosti.

Tohle rozhodně není film na hezký nedělní   večer strávený v rodinném kruhu u obrazovky. I   když se tam po většinu času neděje nic   strašného. Výbuchy, zběsilé přestřelky,   potoky krve, honičky ve fárech ... nic takového   se tam neděje. Vlastně se tam neděje skoro nic.   Všechno to zásadní strašlivé se totiž už   událo, ještě než film začal... K tomuto   drsnému a zajímavě natočenému nepěknému   filmu o zapovězeném tématu bych rád doplnil   snad ještě tento náhled:
Představte si, že   Vy sami sedíte v taláru za soudcovským stolem   ... Tuším správně, že byste, stejně jako   já, byli s případem hned hotovi? Velmi   dobře, moji milí. Rychlé soudy, ty mám rád i   já (skoro tak moc, jako svou dceru...).
JENŽE   ! Celý smutný vtip soudcovského povolání je   v tom, že jako opravdový soudce ve skutečném   případu jste tenhle film předem neviděli. A   ani jste si nemohli nejprve přečíst popis děje   nebo nedejbože i nějaké ty komentáře od   srdce, bohužel včetně nezbytných spoilerů.  
Takže nakonec tam sedíte jenom Vy sami a   musíte rozhodnout. Pouze na základě při   procesu Vám dostupných informací. A třeba   taky trochu i podle ksichtu, co já vím. Nebo   můžete vzít v potaz nejen nesporná fakta, ale   i nějaké ty klepy (stejně jako člověk s   pravomocí rozhodovat o vině a trestu přímo na   místě, známý samosoudce plk.Hans Landa:   „Já zbožňuji klepy! Fakta mohou být   zavádějící, ovšem klepy, pravdivé či ne,   často mnohé prozradí...“) . A musíte   rozhodnout, jestli je pravda na straně té mrchy   prolhané, nepovedené dcerušky nebo na straně   milujícího tatínka... A teď babo raď. Tedy,   pardon, samozřejmě ne babo, ale Vaše   ctihodnosti. Vlastně - paní předsedkyně   senátu.
Co závěrem? Já určitě soudcům   (těm slušným, a těch je většina, že ...?)   nezávidím ani jejich vysoký plat, ani to   klidné spaní. Samozřejmě ani soudkyním. A   nejen u ožehavých, ovšem vzácných případů   incestu, ale ani u desítek naprosto banálních   „obyčejných“ rozvodů.
Veselé Vánoce,   paní předsedkyně...

Průměrná rodina.Relativně spokojení manželé   a dcera,která je zrovna v pubertě.Jenomže   místo pubertálních nápadů,je dcera hodně   zamlklá a má svůj neprostupný vnitřní   svět.
A pak se to stane!Otec je náhle zatčen   policií pro znásilnění vlastní dcery.
Nebyla   by to dánská produkce,aby toto sice vážné,ale   filmově profláknuté téma,nebylo zpracováno   úplně jinak.Například první záběr dcery je   až po půlce filmu u soudu.V Anklaget je   zajímavé také to,že ač byl otec zproštěn   obžaloby,prostě nosí už celoživotně   "nálepku" pro svoje okolí,že něco je   u něj zlého.Zproštěním obžaloby drama teprve   začíná na obrátkách.Bohužel,konec se mi moc   nelíbil a podle mého názoru šel jaksi do   ztracena.Celkově lehce nadprůměrný film.