O slavnosti a hostech

Nádherná ukázka jak   komorní prostředí stačí k   vytvoření tak působivého   filmového zážitku, ta   tísnivá jakoby   neuchopitelná atmosféra   diktatury by se dala krájet.   Skvěle zpracované dialogy   ukazující manipulaci a   ovládání za pomocí   strachu, různý reakce   různě pokořivených lidí.   Z tohoto filmu mrazí a   přitom se odehrává v   krásném, dalo by se říci   idilickém, prostředí. Snad   je to právě tento kontrast,   co umocňuje výsledný dojem.

Jan Němec i tímto filmem   dokázal, že patřil k   nejzajímavějším tvůrcům   60. let. Na rozdíl od   zřetelně antikomunistických   Skřivánků na niti posunul v   tomto snímku společenskou   kritiku do vyšší roviny   alegorií zobecňující   principy moci, manipulace a   lidských slabostí. Na malém   prostoru zobrazil typy lidí   provázející lidskou   společnost celé dvacáté   století. Od jasných   manipulátorů přes tupé   frajírky, tak typické pro   komunistický i fašistický   režim, až po slabé   intelektuály, kteří mají   pro všechno vysvětlení, jen   aby přežili a nedostali se   do konfliktu s mocí. Film   obsahuje spoustu jemných   narážek, na první pohled   těžko rozeznatelných. Je   až fascinující, jak   dokáže být tak jednoduše   vystavěný příběh s   použitím minimálních   prostředků trefný. Ani se   nedivím, že i prezidentu   Novotnému došlo, jak je   tento film nebezpečný pro   každý totalitní systém.

Mrazivé podobenství o   mechanismech totalitního   režimu, jeho způsobech   manipulace, zastrašování a   oblbování stáda. Množství   symbolů a náznaků z něj   dneska dělá trochu příliš   intelektuální podívanou,   ale atmosféra tísnivé   nejistoty a   nepostřehnutelného nátlaku   je navozená skvěle.

Tato filmová alegorie Jana   Němce mě poněkud   rozpoltila. Co se týče   obsahu je to zcela jasné a   také závažné poselství   navíc zajímavě   stylizované. Do tohoto rámce   zapadá i výběr dost málo   okoukaných herců (a   neherců). Ale ten způsob   prezentace je pro mě hodně   těžce k pobrání a nazývat   tenhle film komedií se mi   zdá být vysloveně   absurdní. Hodně těžce se   to absorbuje až si člověk   říká, že některým   filmům naší "nové   vlny" 60.let bylo   vlastně v tom trezoru docela   fajn. Co je platná umělecká   cena a společenská   důležitost, když se na to   nedá moc koukat.

Něco přes hodinu kecání a   takových pitomostech, že až   to bolí. Bez logiky, bez   děje, bez nápadu, prostě   plácání a plácání.   „Herecké“ výkony   spočívaly v odříkávání   textu, a dialogy? Škoda   psát.   Končím.201511106732/6734