O rodičích a dětech

Jako každý měsíc přichází čtyřicetiletý počítačový grafik Jan Cvrček za svým sedmdesátiletým otcem Ivanem, intelektuálem, který pracoval jako biolog v zoologické zahradě. Jako každý měsíc se spolu vydají na dlouhou procházku Prahou, během níž probírají nejen současné životy a vzpomínají na různá období dětství, rodinného soužití i nedávnou minulost, ale dojde i na společný koníček, letadla, a na historky z jejich okolí. Jan vypráví o známém a jeho kumpánech, kteří se rozhodli ochutnat lidské maso a skutečně to udělali. Otec vzpomíná, jak v lázních úspěšně sváděl zdánlivě nesmělou vdovu a jak neslavně jeho pokus skončil. Oba vzpomínají na své lásky, hořké chvíle rozpadu rodiny i drobnosti, které osudově změnily jejich životy. Zatímco otec se netají touhou po vnoučeti, Jan se svěří s tím, že má již dospělého syna, o jehož existenci neměl donedávna ponětí. Oba postupně odkrývají traumata, s nimiž se více či méně úspěšně pokoušejí vyrovnat. Ve stejnou dobu se setká Janova šestadvacetiletá přítelkyně Marta s jeho pětadvacetiletým synem, Slovákem Robertem, jenž jí pomůže s poškozeným počítačovým souborem. Poté jí vypráví o nedávném setkání s otcem, o problematickém vztahu s matkou, o touze změnit dosavadní život. Marta je zmatená, když si uvědomí, že se ji Robert pokouší svádět. Než se jedna nebo druhá dvojice rozloučí, dojde v životě některých k zásadní změně, přestože podle Ivana se na světě už dvě miliardy let nic nového nestalo.

Zdroj: Nova

Na první pohled banální situace: syn jde na procházku se svým otcem. Synovi je však přes čtyřicet, žije si svůj život. Otci je přes sedmdesát. Jediné, co tyto dva muže zdánlivě spojuje, je to, že se jdou jednou za měsíc spolu projít. V brilantně vedeném dialogu se před námi odkrývají dějiny 20. století a všechny
absurdity s ním spojené. Odkrývají se zde ta nejhlubší místa lidských vztahů. Ještě nikdy nebyl tak zajímavě popsán vztah otce a syna: dva dospělí muži, kteří se respektují, nenávidí a milují zároveň. Nejde o nic vyhroceného, ale o situace důvěrně známé všem, kteří se dožili toho, aby si ve středním věku mohli
popovídat se svým otcem. Situace plné humoru, citu, emocí a melancholie. Osudy dvou hlavních hrdinů se střetávají, prolínají a okamžitě se odstředivou silou vzdalují. Chvíli jsou přátelé, chvíli jsou otec a syn a chvíli dva naprosto cizí lidé…
Český film 2008

Komedie O rodičích a dětech chce navázat na nejlepší tradice české filmové komedie. Vtipné dialogy, výjimečné herecké výkony a humor spojující diváky napříč generacemi.

Příběh filmu vychází ze zdánlivě banální situace. Syn (David Novotný) jde na procházku se svým otcem (Josef Somr)… Syn je zralý čtyřicátník a žije spokojeně se svou přítelkyní. Otci je přes sedmdesát. Je bývalý vědec-biolog. Klasický intelektuál v dobrém slova smyslu.
Zdánlivě jediné, co tyto dva muže spojuje, je to, že se jdou jednou za měsíc společně projít Prahou. Nicméně jsou svázáni poutem čtyřiceti let společného života.
V brilantně vedeném dialogu se před námi odkrývají dějiny dvacátého století a všechny absurdity s ním spojené. Odhalují se ta nejhlubší místa lidských vztahů. Odtajňují se staré resty, trápení a radosti. Na scéně se objeví Vnuk, o kterém Syn neměl přes dvacet let ani tušení. A některé chyby se opakují znovu a znovu.

Vladimír Michálek patří k nejoceňovanějším tvůrcům střední generace českých filmařů. Mezi jeho filmy patří: Amerika (1994), Zapomenuté světlo (1996, ocenění Český lev ve dvou kategoriích), Je třeba zabít Sekala (1998, získal mj. ocenění Český lev za nejlepší film roku), Anděl Exit (2000, Český lev za nejlepší umělecký počin), Babí léto (2001, ocenění Český lev ve 4 kategoriích).

Vladimír Michálek přináší v hořké komedii O rodičích a dětech nezvykle pojaté téma rodinných vztahů. Předlohou je stejnojmenná novela předního současného českého autora Emila Hakla, jež získala cenu Magnesia Litera. Spisovatel v ní zachycuje odpolední procházku otce (sedmdesátníka) se synem (čtyřicátníkem). Během ní si oba muži „jen“ povídají a připomínají si různé epizody z rodinného soužití i zaslechnuté či prožité historky. Scénář, na němž vedle autora a režiséra pracoval i Jiří Křižan, obohacuje vyprávění o paralelně líčený dialog mezi synovou šestadvacetiletou družkou Martou a jeho pětadvacetiletým synem. V jejich setkání také spočívá jediné „dramatické“ napětí, vrcholící sexuálním aktem. Kromě přesného popisu procházky po Stromovce a jejím okolí do děje vstupují také krátké flashbacky, vracející se do různých údobí otcova i synova života (otcovy vzpomínky na vlastní dětství a mládí, synovy návraty do klukovských let či jeho vyprávění o kanibalech nebo o poznávání syna, o němž neměl až donedávna vůbec potuchy). Právě ve vzpomínkách se odkrývají traumata, s nimiž se oba muži nějakým způsobem vyrovnávají a k nimž se připojuje i téma smrti. Zároveň se tak připomíná i doba a její historické zvraty (např. ve vyprávění o matčině druhém muži lampasákovi). Těžištěm nevšedního filmu je vynikající souhra hlavních představitelů Josefa Somra a Davida Novotného, kvalita „hrabalovských“ dialogů a nevtíravý důraz na genia loci (vedle Prahy se natáčelo i ve slovenském Martině a v Beskydech). – V epizodní roli se mihne jiný český spisovatel Ivan Landsman.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2008/4