Ninočka

Romantická rádobykomedie
U tohoto filmu mi chyběl   hlavně vtip:) Jediné co tam   stálo za pousmání byly   bolševické poznámky   komisařky Niny Ivanovny,   která se nikdy nesmála a   zajímala se zásadně jen o   svou práci a o Rusko.   Rozesmát se jí snaží   hrabě Leon, který jí   neustále pronásleduje a   vypráví jí svoje trapný   vtipy. Ninu však dostane (ne   zcela přesvědčivý)   záchvat smíchu až v   momentě, kdy Leon spadne ze   židle (?). Od té doby už se   pak Nina jen směje, zcela bez   příčiny, třeba jen že si   vzpomene na jeden z Leonových   trapných vtipů. Ta její   proměna mi přišla příliš   rychlá, stejně tak láska   mezi ní a Leonem. Ti dva se k   sobě vůbec nehodili, nebylo   mezi nimi žádné jiskření   a těžko říct, čím Ninu   upoutal právě hrabě Leon.   Co mě u filmu hodně   vyrušilo bylo pár   technických chyb, které mi   přerušily plynulost filmu a   zkazily celkový dojem.

Nezestárlá hollywoodská klasika...
Popravdě řečeno měl jsem   trošku obavu, jestli   americká „romantická   komedie“ z roku 1939,   dělající si srandu z   ruského bolševismu, nebude   nudně hloupá. Ale   zvítězila ve mě zvědavost.   Byl jsem velice příjemně   překvapen a divácky   náramně potěšen. Humor ve   filmu není nijak lacině   propagandistický, ale opravdu   nadčasově a nadhledově   vtipný. Byť pravda, při   znalosti souvislostí, je to   humor občas trochu   „načernalý“: „Jak je v   Moskvě, soudružko?“,   Krásně. Poslední hromadné   procesy měly úspěch. Rusů   sice bude míň, ale budou   lepší“. Filmu dominovaly   skvělé herecké výkony.   Famózní byla zejména Greta   Garbo v roli agentky   Ninotchky, která přijela do   Paříže napravovat   neschopnost, (a podlehnutí   svodům kapitalistického   světa), tří ruských   komisařů, kteří přijeli   do francouzské,   prostopášně zhýralé,   metropole prodat   „znárodněné“ klenoty   carské rodiny. Měl jsem   vždy Gretu Garbo za   legendární, (importovanou),   hollywoodskou krasotinku. Je   to ale, krom své krásy, i   opravdu okouzlující a   charismatická herečka.   Vlastně jsem snad dosud   žádný film s ní neviděl,   (to budu muset napravit).   Neméně zdatně jí herecky   sekunduje, její původně   filmový protivník, Melvyn   Douglas v roli   hochštaplerského knížete   Leona, který jejímu kouzlu   postupně zcela propadne.   Scénář, na kterém se   podílel i Billy Wilder, tedy   vychází z klasického   hollywoodsky   červenoknihovního půdorysu,   má však při své skoro   dvouhodinové délce,   úžasný spád a mnoho   opravdu vtipných dialogů a   situací. Jak mě za mlada   „filmy pro pamětníky“   nikdy moc nebavily, (a u těch   českých to platí, s   několika málo vyjímkami,   stále), tak teď těm   americkým klasikám,   natočeným hluboko v minulém   století, začínám   přicházet na chuť.

Na to, jak ten film všude   vychvalují, jsem byla dost   zklamána. Začátek vypadal   slibně, bylo to i k   zasmání, jenže velmi rychle   se to přeměnilo v lacinou   romantiku, ale bohužel nic   víc, a vtip se vytratil.   Možná by někdo namítl, že   je to hodně starý film.. Na   druhou stranu ale české   filmy z téhož období   bývají mnohem vtipnější..