Nikdo nesmí chybět

Těžko může být něco vzdálenějšího   výpravným historickým spektáklům Yimou   Zhanga, než tenhle snímek a přece jde o dílo   stejného režiséra. Když přemýšlím, kdo by   mohl mít ještě takovýhle rozptyl, napadá mě   už jedině Steven Soderbergh. Ve filmu Nikdo   nesmí chybět jsou důsledně obsazeni neherci,   chudé poměry čínského venkova nejsou ničím   přikrášlované i když to, jak se k nim autor   staví, je spíš politicky korektní výzvou k   nápravě než zdrcující kritikou. Taková je   ovšem optika západního diváka, Číňan to   pravděpodobně vidí úplně jinak. I tak ve mě   ale film vzbuzuje rýpavé otázky.   Zdůrazňovaná obětavost hlavní hrdinky při   nekonečném pátrání ve městě mi nejde moc   dohromady s její počáteční laxností ve   škole a vlastně ani s čistě zištnými   pohnutkami její anabáze. To, že příběh   končí happyendem, je sice příjemné, ale jeho   přešponovaná sladkobolnost přece jen trochu   dráždí. Naopak moc se mi líbila pasáž, kde   Wej Min-č' jakoby mimochodem učí děti   matematiku pomocí vypočítávání částky   potřebné na její cestu do města. Tahle   dějová nit mohla být rozvinutá víc. Můj   dojem z filmu není rozhodně jednoznačný, ale   cením si na něm jeho formální neučesanosti,   občasné zábavnosti a hlavně možnosti   nakouknout trochu do toho (pro nás) zvláštního   světa jménem Čína. Každá taková konfrontace   je užitečná.