Ničeho nelituji [TV film]

Celovečerní hraný dokument scenáristky a režisérky Theodory Remundové Ničeho nelituji se skládá ze dvou samostatných příběhů: Standard (původně absolventský film FAMU z roku 1999, vzniklý v dílně Karla Vachka) a Ničeho nelituji. První část mapuje vztahy žen tří generací: matky, dcery a vnučky, jež by si podle pokrevního pouta měly být blízké, avšak opak je pravdou. A protože snad každá rodina má svoji Pandořinu skříňku, již čas od času někdo pootevře, odkrývají se před divákem dávné křivdy, pokřivené rodinné vztahy, životní neúspěchy, tisíckrát opakované výčitky i neschopnost přijmout člověka takového, jaký je. Je s podivem, že se režisérce podařilo přimět před kamerou protagonistky k bezprostředním a přirozeným reakcím, v nichž nechybí takové emoce jako vztek, zášť či slzy. – Druhá část Ničeho nelituji je o jednasedmdesátileté Danuši Pánkové, která neměla lehký osud, nicméně nikdy neztratila optimismus a svůj životní úděl brala bez sebelítosti jako samozřejmost. Ve filmu mají důležitou úlohu i její synové Tomáš a Marek s manželkami a druh Miloš. Opět překvapuje, s jakou upřímností dokáží všichni nahlas přemýšlet a filozofovat o rodinném životě, o manželství, o partnerských vztazích i o smyslu lidské existence. – Film analytickým a zároveň otevřeným pohledem na rodinné, rodičovské či partnerské vztahy nezapře inspiraci podobnými českými díly, svou stylizací se však ocitá až v poloze hraného dokumentu.
Kino AERO

Film tvoří dva samostatné příběhy, z nichž každý nám představuje zdánlivě obyčejné, všední rodinné vztahy. Na tomto pozadí, důvěrně známém každému z nás, se začínají rozehrávat situace, které svou nevídaností, tragikou i komikou strhávají divákovu mysl v úžas.

Celovečerní hraný dokument scenáristky a režisérky Theodory Remundové Ničeho nelituji se skládá ze dvou samostatných příběhů: Standard (původně absolventský film FAMU z roku 1999, vzniklý v dílně Karla Vachka) a Ničeho nelituji. První část mapuje vztahy žen tří generací: matky, dcery a vnučky, jež by si podle pokrevního pouta měly být blízké, avšak opak je pravdou. A protože snad každá rodina má svoji Pandořinu skříňku, již čas od času někdo pootevře, odkrývají se před divákem dávné křivdy, pokřivené rodinné vztahy, životní neúspěchy, tisíckrát opakované výčitky i neschopnost přijmout člověka takového, jaký je. Je s podivem, že se režisérce podařilo přimět před kamerou protagonistky k bezprostředním a přirozeným reakcím, v nichž nechybí takové emoce jako vztek, zášť či slzy. – Druhá část Ničeho nelituji je o jednasedmdesátileté Danuši Pánkové, která neměla lehký osud, nicméně nikdy neztratila optimismus a svůj životní úděl brala bez sebelítosti jako samozřejmost. Ve filmu mají důležitou úlohu i její synové Tomáš a Marek s manželkami a druh Miloš. Opět překvapuje, s jakou upřímností dokáží všichni nahlas přemýšlet a filozofovat o rodinném životě, o manželství, o partnerských vztazích i o smyslu lidské existence. – Film analytickým a zároveň otevřeným pohledem na rodinné, rodičovské či partnerské vztahy nezapře inspiraci podobnými českými díly, svou stylizací se však ocitá až v poloze hraného dokumentu.
-kat-, Filmový přehled 2004/3

Film vznikl spojením dvou samostatných snímků - absolventského dokumentu Standard s nově natočeným materiálem (Ničeho nelituji). První díl postihuje životy tří žen tří generací, které se po dlouhé době společně vydávají na rodinný výlet do Českého ráje, kde kdysi společně žily. Na výletě ovšem přicházejí na přetřes staré výčitky a křivdy. V druhé části je osou vyprávění žena ze zlínského předměstí, jejíž rodina řeší velmi podobné konflikty a podobná životní nedorozumění.
Febiofest 2004