Neznámá

První půlka filmu je velmi   dobrý průměr,ale když   vyjde na povrch,proč se vše   děje,Neznámá je výborný   snímek.Tolik   syrovosti,intrik,nenávisti,al   e zároveň pochopení a   lidské lásky v jednom filmu   jsem velmi dlouho   neviděl.Vše do sebe zapadá   jako puzzle,bez zbytečného   hraní si s city nebo umělé   brutality.Nenašel jsem na   snímku nic,co by bylo   vysloveně   špatné.Naopak,mnoho věcí   je podáno s realistickou   otevřeností.Podobných   snímků je mraky o kupčení   se ženami,ale žádný není   tak emotivní,tak   otevřený,tak   realistický.Mimořádný   snímek,mimořádný filmový   zážitek.
P.S.Vůbec   jsem nepoznal,že roli   plešatého padoucha hrál   "komisař Cattani":)

Velice silný příběh,   který se ale asi nebude   líbit úplně každému. Je   skvěle pracováno s   vystavěním příběhu, kdy   se opravdu až postupně   dovídáme, proč Irena   některé věci dělá, jaké   otřesné zážitky ji k tomu   vedou. Film má přirozenou   gradaci, až k otřesnému   rozuzlení. Hlavním   kladem(krom scénáře) byl   výběr hlavní   představitelky, což se   myslím povedlo...její   Neznámá má vnitřní žár,   a to i když je s ní   manipulováno jako s loutkou.

NEZNÁMÁ

Snímek Neznámá je   především psychologickou   sondou do osudu jedné ženy.   Sledujeme příběh mladé   Ireny v cizím městě, v   cizí zemi. S napětím   pozorujeme její urputný boj   s nepřízní osudu.   Sympatická snaha získat   práci za každou cenu je   narušena postupným   odhalováním temných   úmyslů. Pomalu jsme   seznamováni s minulostí   hlavní hrdinky.

Režisér Giuseppe   Tornatore si pohrává s city   diváků jako kočka s myší.   Na jedné straně vzbuzuje   soucit s životem mladé   ženy, nad jejím údělem,   který dlouho nedokázala   změnit a nedokázala se mu   vzepřít. Na druhé straně   vidíme s jakou razantností   se Irena postarala o to, aby   získala pracovní místo,   které si předem vyhlédla, a   o které tak velice stála.   Divák je nucen přemýšlet   nad tím, o co tady vlastně   jde.

Krátké   prostřihy do minulosti jsou   jasné, šokující a přitom   nejsou nijak vulgární.   Nemilosrdně a otevřeně   ukazují nelehký život,   kterým si Irena musela   projít. Kolik bolesti a   utrpení dokáže člověk   snést? Co drží   utiskovaného a ponižovaného   člověka v naději, že se   jeho osud někdy změní k   lepšímu? Dá se vůbec   utéct před minulostí?   „Myslela jsem, že mám svou   minulost již vyřešenou, ale   zdá se, že minulost nemá   vyřešenou mne“.

Naděje prý   umírá poslední. Ale dá se   ospravedlnit zlo páchané pro   dobrou věc? Myslím, že   mnozí diváci čekali s   napětím jak se završí   tento příběh a jak skončí   vztah Ireny s malou Teou. A   jistě byli mnozí   překvapeni.

Hlavní role se nadmíru   dobře zhostila pro mne   neznámá herečka Kseniya   Rappoport.
Překvapením byl pro mne   i pasák Muffa v podání   Michele Placida – když jsem   jeho jméno uviděla v   titulcích, hodně jsem musela   zapátrat, abych zjistila,   kterou roli ve filmu vlastně   hrál.

V   každém případě jsem   viděla skvělé   psychologické drama. Minulost   vás dříve nebo později   dostihne a je jen otázka   času, kdy to bude. Neznámá   je nadstandardně natočený   film plný emocí,   skličující dílo plné   smutku, ale zároveň i   naděje v lepší zítřky.

Tenhle film jsem viděl už   před lety, ale komentář   píši až nyní. Je to jeden   z nejsilnějších filmů,   které jsem doposud viděl.   Začíná to jako nudné   drama. Ukrajinská žena se   kdesi v Itálii snaží   ucházet o místo. Chce dělat   cokoliv. Získá místo v   jednom činžovním domě   plném luxusních bytů.   Bydlí zde tedy vyšší   střední třída. Hlavní   hrdinka vzpomíná na svoji   minulost. To divákovi   naznačují prostřihy.   Reálný čas je prošpikován   záběry z minulosti. Ty jsou   plné sexu, znásilňování a   brutality. Důvodu k   optimismu hrdinka moc nemá. A   divák má pocit, že sleduje   ponurý, depresivní snímek.  

Situace se   však v průběhu   ubíhajících minut postupně   mění. Je tu několik záhad   a dynamika příběhu nabírá   na obrátkách. Číst noviny   při sledování tohoto   snímku nejdou. Jste napjatí,   jak se to celé vyvine a jak   to celé dopadne. A jestli si   myslíte, že vás nic už v   příběhu nepřekvapí, tak   vás film dokáže do   mírného šoku dostat ještě   alespoň dvakrát.

No! V dnešním deštivém   depresivním počasí, (psáno   30. 5. 2013), to není vhodné   sledovat. O to více pak máte   chuť hodit si mašli. Film   však řadím mezi ty se   silnými příběhy.

Po "Neznámé" jsem   utvrzenější v poznatku, že   Giuseppe Tornatore točí   opravdové filmy pro   opravdová kina, taková, kde   není cítit popcorn, ale   kůže sedaček a při   příchodu si automaticky   odložíte kabát do šatny,   abyste si po projekci vystáli   frontu na jeho vrácení,   rozvážně vyšli do   deštivé noci a nevzali si   taxi, protože cestou domů   potřebujete svůj zážitek   vstřebat... Nelze si   nevšimnout ani jeho slabosti   pro momenty překvapení, s   kterými rád pracuje,   nepodcenění vlivu   atmosférické hudby s   epickým nádechem i velké   snahy o rozmáchlost děje,   která však u mě vyvolává   podezření na nezvládnutí   látky, jako by chtěl   pozřít hodně velké sousto,   které sice nakonec udolá,   ale dá hodně námahy ho   pokousat (a divák musí chtě   nechtě přežvykovat s   ním)... ano, právě jsem   svou úvahou dospěla k   příměru, jakým na mě jeho   filmy působí - jsou...   namáhavé. Přesto, že jsem   se tentokrát nadřela o dost   víc, než u nejnovější   "Nejvyšší   nabídky", úsilí bylo   vyváženo upřímností   tématu, promyšlenějším   zakomponováním   překvapivých zvratů i   zjištěním, že každý   Tornatoreho film je jiný a   všechny jsou (zatím) velmi   dobré, neříkají si o   další zhlédnutí, z hlavy   je však nedostanete.