Než ďábel zjistí, že seš mrtvej

Bejt tak trošku v hajzlu!
Plán bratrů, jak přijít k   penězům a zlepšit svůj   život, se nepěkně zvrtne a   rozjede se spirála, která   nemůže skončit dobře!   Celý film mě přišel hodně   uvěřitelný, výkony všech   herců velmi dobré a celkově   to na mou osobu udělalo   dojem!

Do svízelné finanční   situace se mnohý dostane ani   nestačí mrknout. Někdo svou   nerozvážností někdo vlivem   osudu. Otázkou pak   zůstává, jak to vyřešit.   Snímek vypráví příběh   dvou bratrů, kteří se do   takové situace dostali, jak   se to rozhodli řešit a jak   to nakonec celé dopadlo.   Snímek si pohrává s dvěma   žánry. Thriller a rodinné   drama. Máme tu rodinu, kde se   u každé postavy   zvýrazňují vztahy k   ostatním. A kupodivu   přesvědčivě. Ale co je   nejdůležitější, příběh   je vyprávěn pomocí toho, co   se stává příliš obecnou   nelineární strukturou. Zde   je zdánlivě použito, aby se   příběh mohl rozvinout z   pohledu různých postav. To   znamená, že tu máme   určitou událost, která je   vždy znovu odvyprávěna, ale   pokaždé z jiného pohledu   určité postavy. Něco   takového použil třeba i   Quentin Tarantino u svého   snímku v roce 1997 ´Jackie   Brown´. Takže je to jako v   životě. Každý ví jen to,   co viděl a nám to dohromady   jako u policejního výslechu   dává celek. V rámci snímku   to však ale znamená jediné.   příběh je krátký a v   podstatě jednoduchý. Tímto   vypravěčským stylem se   může někomu zdát děj   roztříštěný a krapet i   zmatečný. Ale to vznikne jen   vlivem nezvykle odpadnutím   klasické plynulosti.   Soundtrack je povzbudivý a   trefně akcelerující   napínavou atmosféru a   skvělé herecké výkony po   divácké stránce zvyšují   citovou stránku bolesti,   zoufalství a beznaděje.   Jedná se o jednoduchý temný   rodinný thriller   poukazující na špatnosti a   zákeřnosti života, v jakém   všichni žijeme. O vyloženě   artový snímek se nejedná a   je škoda, že tomu tak není.   Ale má k tomu hodně blízko.

Skvěle natočené a hodně   depresivní drama kde se od   začátku do konce vůbec nic   nedaří a divák si na konci   filmu uleví, že není   jedním z hrdinů a to co se   před ním odehrálo se ho   netýká. Sidney Lumet   ukázal, že i ve věku 83 let   dokáže natočit působivé   drama a svůj film obsadil   řadou výborných herců,   kteří předvádějí velice   dobré výkony ale všichni   tak trochu zůstávají ve   stínu Philipa Seymoura   Hoffmana, který poslední   dobou neustále dokazuje, že   jeden Oskar je pro něj málo.   Rozhodně to není film,   který si pustíte na   spravení nálady ale za   vidění rozhodně stojí a   jen tak ho z hlavy   nedostanete.

Ó, jak malicherné se zdají   všechny moje problémy proti   lapáliím rodiny   Hansonových, jak veselý můj   pohled na svět proti   Fortunatově sinalé kameře,   jak optimistické moje   vyhlídky do budoucna... a to   jsem si dosud myslela, že   nejsem dítě štěstěny.   Rodinná tragédie jak má   být a k tomu perfektně   naservírovaná, i když   neustálé časové skoky se   mně zpočátku dost   zajídaly, časem jsem   pochopila, že k zaznamenání   všech souvislostí byly   nejlepší volbou. A to platí   i o hercích (snad vyjma M.   Tomei, které tak nějak   nevěřím žádnou postavu,   krom té její :-) a ani ta   nebývá ve filmech jistá),   vždyť vtělená   poživačnost, bezcitnost a   vypočítavost má jméno P.   S. Hoffman, zbabělost   citlivého, ale nevyzrálého   životního loosera je   vepsaná v tváři E. Hawkea a   tenkou hranici mezi   zoufalstvím a šílenstvím   lehce překračuje soudnost   ztrácející A. Finney. Není   co dodat.

Vynikající obsazení,   tragédie téměř antická a   Sydney Lumet, který dokázal,   že i ve svých   třiaosmdesáti letech pořád   dokáže natočit svěží a   napínavé snímky, které   dovedou přitáhnout diváky.

Z mé strany bude tento   komentář spíše souhrnem   postřehů, tento film totiž   považuji z hlediska struktury   vyprávění za velmi   zajímavý. Dalo by se říci   „naprostá shakespearovská   tragédie“, ale pouze s   ohledem na stupňování   napětí, osud hlavního   hrdiny, bezvýchodnost a   zápletku, v níž se   členové jedné rodiny   navzájem dostávají do zcela   extrémních situací, plus   lidské omyly, které jsou   příčinou těchto situací.   Dokonce nechybí ani komické   prvky, které zejména   zpočátku jakoby odlehčují   děj. Trochu mi tu vadila ta   částečná retrospektiva,   která jakoby poukazovala na   jednotu času, místa a děje,   mně spíš ale připadala   jako trochu samoúčelné a   zbytečné blbnutí   režiséra. Totiž ony skoky v   čase a neustálé „3 dny   před loupeží“ či   „týden po loupeži“   člověku spíše motají   hlavu, alespoň já jsem se   moc neorientoval, a drobné   události, které spojují   osudy postav (např. rozbité   zvonky či telefonáty), na   mne působily spíše   úsměvně. Co je originální   a vymyká se klasickým   měřítkům, to je   především hlavní postava,   u které jsem vlastně   nepostřehl žádné kladné   vlastnosti (je to do sebe   zahleděný lakomec, feťák,   chladný a vypočítavý   parchant bez svědomí, na   čemž nic nezmění ani fakt,   že byl v dětství   přehlížený), a   skutečnost, že tento   antihrdina dostal, co si   zasloužil. Je to vlastně   takový obraz morálně   upadlého člověka, který se   postupem času ocitá až na   samotném dně a s sebou bere   všechny ve svém okolí. Jeho   konec je navíc takřka   absurdní a pouze upomíná na   to, kolik pravidel ve svém   životě porušil a jak moc   nepřirozeně se zachoval.   Těžko říci, jakou postavou   je jeho bratr, každopádně   jej všichni považují za   zbytečného a neschopného   člověka, někteří dokonce   ještě za dítě, čemuž   odpovídá i jeho konec,   který mně osobně přišel   neuvěřitelně zajímavý a   mnohoznačný, proto ho nebudu   prozrazovat :-). Za   největší přednosti filmu   pokládám úžasné herecké   výkony a nervózní hudbu,   tedy faktory, které   spolehlivě zajišťují   postupnou a k závěru   téměř neúnosnou (doslova   jsem se svíjel v křesle ;-))   gradaci příběhu. Škoda   některých rušivých prvků   (hlavně ony neustálé   časové skoky dopředu dozadu   a drobné můstky, jež k   sobě „jakoby“ na těsno   svazovaly jednotlivé   postavy), které mi   především v první půli   kazily dramatický zážitek a   narušovaly atmosféru (méně   cukrbliků kolem je někdy   více).

Tak tenhle film mi apsolutne   nic nedal,jediny co na tom   bylo zajimavi byla   zapletka,jinak je celej film   nudnej,nezazivnej a strasne   ukecanej, jak co se hereckych   vykonu tyce tak i nesmyslnym   prohazovanim dejovejch   linii.Nevim ale tenhle film me   fakt nudil.

dnes jsem si to tedy užila!!!
Přesně film dle mého gusta!   Jsem sice již důchodkyně,   ale v kině jsem stále. Naše   Ládví je k důchodcům velmi   vstřícné. Film mne doslova   uchvátil a věřím, že   kdybych na něj šla zítra   znovu a pozítří zas, měla   bych co sledovat. Andy, no to   je herecký koncert. P.S.   Hoffman prostě nikdy   nezklame. Už ve Vůni ženy   bych ho nejraději   ztřískala, ale to, co   předvedl v tomto filmu, sex,   pláč, bezradnost tvrdého   narkomana, prostě smekám.   Brácha Hank si v něm s   ničím nezadal. Postava   jejich otce mne opravdu   hluboce zasáhla. Film mi   připadá reálný, tak to asi   v NY opravdu funguje,   prolínání scén je   fantasticky dotaženo.   Trošičku jsem zavzpomínala   na Memento. Děkuji   režisérovi (jeho filmy mám   ráda snad všechny) i   představiteli otce, že i v   jejich věku, tím se jich   nechci ani jednoho dotknout,   jsou schopni takto diváka   uchvátit. Děkuji.

Uprime receno me to skoro   vubec nebavilo, ale vzhledem k   tomu, ze dej byl hodne   zajimave vracen zpet a to   porad dokola a k tomu, jak   hral Hoffman, musim film   hodnotit pozitivne.

Určitě zajímavej   námět,ale opravdu hodně   zdlouhavej film.Scéna kdy si   jeden z hlavních hrdinů   nalévá whisky a prochází   se po pokoji trvá snad   5.minut.O půl hodiny zkrátit   a mohl to být nadprůměrný   zážitek,ale takhle film   zůstal někde na půl cesty.

Ethan Hawke už dávno   nemusí, alespoň mě ne,   dokazovat jak dobrým je   hercem, ovšem   "losera" jakého   zahrál v tomto filmu jsem už   dlouho v žádném filmu   neviděl. Naprosto   fenomenální výkon! Co   říci k filmu? Hodil mě   lehce do depky, ale podle toho   už na sobě za ta léta co se   zajímám o film poznám, že   mi (cosi?)dal. Tady ne že   bych chtěl udělat   klenotnictví svých rodičů,   po tomto filmu už vůbec ne,   ale námět pro film je to   zatraceně dobrý a myslím,   že režisér za vydatné   pomoci herecké extratřídy z   tohoto námětu dostal   maximum.

Vynikající.Pomalu se   odvíjející thriller,jímž   nám Sidney Lumet dokazuje,že   je pořád ve formě.Film   připomíná některé   starší Coenovky,ale   myslím,že je Sidney hravě   strčil do kapsy.Skvělá   hudba a vynikající Philip   Seymour Hoffman z kterého   nespustíte oči...

Scénář by podle mě sednul   Guyovi Richiemu, nicméně   Lumetova verze je pomalá, ale   detailně propracovaná,   časově bezchybná a   výborně citově zachycená.   Donutí vás přemýšlet nad   pocity hrdinů a nad jejich   smysly života, které čím   dál tím víc ztrácí.

všední krutost
Vzpomněl jsem si na Fargo a   Zbytečnou krutost. Tenhle   film může kdekomu připadat   dlouhý. Jenže v úsecích,   kdy se na plátně nic moc   neděje, se právě   nenápadně vrší zdánlivě   nepatrné motivy, které   spouštějí a ovlivňují   rozhodování postav a boří   jejich předtím   nepřekročitelné morální   meze.
Až na konci nebo   další den si uvědomíte,   že to tam takhle mělo být a   proč. A když dojde k akcím,   jsou realistické a tak   neokázale kruté, až mrazí.   Násilná smrt jako náhlá a   nefotogenická událost,   důsledek zoufalství a   vzteku, bez hrdinství a   patosu, věc na kterou teda   nejste pyšný.
Jinak   nevýznamné styčné body,   kterými byly flashbacky   provázány s hlavním dějem,   mě moc bavily. Opakované   scény ve flashbacích ale   byly myslím ke škodě věci   interpretovány úplně   stejně. Tedy nikoli   vnímáním a uvažováním   jiné postavy. Replay z   jiného záběru, podruhé jen   se znalostí okolností a   motivů, jež předcházely a   následovaly.