Nevěsta byla v černém

Šarmantní, záhadná Jeanne Moreau chladně   likviduje jednoho po druhém neznámé muže,   které zdánlivě nic nespojuje. Teprve postupně   se dozvídáme, že jde o akt msty za smrt jejího   manžela, kterou tito muži kdysi zavinili.   Postava mstitelky nemůže nepřipomenout Nevěstu   z Kill Billa (včetně odškrtávání si jmen   obětí v zápisníku), oproti ní si ale   samozřejmě počíná s mnohem větší noblesou   a někdy bez jediné kapky krve, zato se stejnou   zarputilostí, kterou jen občas sřídají   chvilky pochybností. Děj se odvíjí v typicky   truffautovském nervózním rytmu a neztrácí   napětí až do konce, který je překvapivý   tím, že žádné překvapení nepřináší.   Jeanne Moreau je tu opravdu neodolatelná, ve své   roli spojuje křehkost, zoufalství i nelítostné   odhodlání.

Drama, ve kterém neteče krev, a přesto zaujme.   Thriller, ve kterém postrádáte prvoplánové   napětí, a stejně jakési mrazení v zádech tam   je. Předem jsem věděl, o čem film je, takže   zhruba po první půlhodině se stal děj   předvídatelným, přesto pak došlo k   zajímavým dějovým zvratům a závěr byl   úplně jinde, než by se dalo čekat. Zajímavé   bylo pojetí retrospektivy, kdy se postupně po   kouskách dovídáte, proč se to všechno   vlastně děje. Zaujala mě psychologická hra s   odlákáním dítětě; trochu to připomíná   podobné scény z každýho druhýho béčkovýho   krváku let 90., ale tohle je rok 1967. Hudba s   různými variacemi Mendelssohnova svatebního   pochodu. Navíc, Jeanne Moreau měla úžasný   oblečky, celé je to takové francouzské a jsou   to 60. léta, takže pro mě jednoznačně deset   bodů!