Někdo to rád horké

"Ty chceš mít v jednom filmu samopaly, mrtvoly a gagy? Zapomeň na to, Billy, to nikdy nebude fungovat." Autorem této špatné rady byl producent David Selznick, Wilder ho ale naštěstí neposlechl. Natočil (podle vlastních slov) kombinaci Zjizvené tváře a Charleyovy tety a zase jednou triumfoval.
Gangsteři se přitom dostali do filmu stejně náhodou jako nevyhnutelně. Když chtěli Wilder s Diamondem adaptovat část textu Michaela Logana a Roberta Thoerena (který byl předtím zfilmovaný už dvakrát), hledali důvod, jenž by dva dospělé (byť nezaměstnané) muže přinutil obléknout si ženské šaty. Tím byla podle nich jedině smrt! Diamond pak navíc přišel s klíčovou myšlenkou udělat z příběhu retro. Odtud byl už jen krok ke 20. letům a Wilderově nápadu využít proslulý masakr na den sv. Valentina. Právě jemu náhodou přihlížejí Joe (Curtis) a Jerry (Lemmon) a cesta k nylonkám byla volná.
Klíčem k úspěchu bylo nejen svižné tempo a neuvěřitelně vtipné dialogy, vycházející samozřejmě především z konfliktu mužského myšlení a ženských šatů, ale také pečlivě zvolená typizace ústřední dvojice. Zatímco Joe představuje "lyrický typ" a své ženství přijímá bez výhrad a ochotně, Jerry jako typ komický s ním doslova i v přeneseném smyslu stále zápasí. Oba pak v souladu se svým charakterem prožívají podle klasické shakespearovské kombinace lásku "vysokou a nízkou! Joe se zamiluje do svůdné zpěvačky orchestru Sugar (k tomuto účelu se promění v milionáře) a Jerry vzbudí zájem vilného miliardáře, který se s ním jako se ženou hodlá oženit. Třetím vrcholem trojúhelníku je postava Sugar, již Wilder podle hesla, že nejslabší figura musí mít nejsilnější obsazení, svěřil Marilyn Monroeové. Její kombinace dětské naivity a smrtící svůdnosti byla naprosto ojedinělá a asi jen díky tomu přežili natáčení jak Wilder, tak Monroeová.
Je zbytečné zabývat se "vědeckými" úvahami např. na téma, nakolik je převleková komedie výrazem mužské pohlavní úzkosti, či zda je Lemmonovo radostné zasnoubení výrazem jeho možné homosexuality. Nic z toho myslím autory příliš netrápilo a ke cti jim budiž řečeno i to, že svou frašku - jakkoli téměř každý její dialog je dvojsmyslný a sexuální podtext všudypřítomný - udrželi bezpečně v mezích dobrého vkusu.
Iva Hejlíčková
Letní filmová škola 2011

Typický návod, jak by se měly točit kvalitní komedie.
Dva chudí muzikanti se náhodou připletou do války dvou mafiánských gangů v Chicagu třicátých let minulého století. Musí se vydávat za hudebnice a odjet na Floridu s dámským orchestrem, kde se bohužel koná mafiánský sjezd. Je roztočena bláznivá jízda, podpořená perfektními hereckými výkony M.Monroe, J.Lemmona a T. Curtise.
Pro milovníky filmu naprostá povinnost.

Chicago v zimě 1929 v časech prohibice: Hudebníci Joe a Jerry se stanou nedobrovolnými svědky vzájemného masakru dvou nepřátelských gangů. Podaří se jim sice uniknout, ale jsou si vědomi toho, že jejich život je od této chvíle ohrožen. V převlečení za dívky "Josephine" a "Daphne" si najdou práci v dámské kapele, která má nastoupit do angažmá v jednom luxusním klubu na daleké Floridě. Zachrání si tak vlastní kůži, ale současně si připraví řadu nečekaných komplikací.

PŘEHLÍDKA MARILYN
U příležitosti velkoryse koncipované putovní výstavy Marilyn, jež probíhá v Jízdárně Pražského hradu (od 29.5. do 20.9.2013), uvádí Aerofilms do tuzemských kin trojici digitalizovaných filmů s Marilyn Monroe. Přehlídka tří klasických hollywoodských komedií, jež patří k hereččiným nejslavnějším titulům, se pod názvem Marilyn hraje v kinech jen po tři měsíce (od 1.6. do 31.8.2013).
Filmový přehled 2013/8

Nesmrtelná komedie Billyho Wildera s Jackem Lemmonem, Tonym Curtisem a Marilyn Monroeovou v hlavních rolích.
Dovedete si představit, že by právě ted', v příjemné předvánoční náladě, byla zavedena prohibice? Lze se domnívat, že skutečných abstinentů je u nás stejně málo jako skutečných alkoholiků. Každý pokus vypořádat se s alkoholem rozhodnutím vyšší moci dosud ztroskotal. Měl okamžitě za následek rozvoj pašeráctví, překupnictví a gangsterismu. Kolik filmů bylo natočeno o americké prohibici, těžko spočítat. Většinou v nich tečou tajné praménky whisky za zvukové kulisy divoké střelby a počet skleniček je přímo úměrný počtu mrtvol. Důvodů ke smíchu tu moc není. Jednou z mála výjimek je komedie Někdo to rád horké.

Dva nezaměstnaní muzikanti se připletou do války dvou gangů. Nejsou žádní hrdinové, a tak se rozhodnou zmizet skutečně originálním způsobem - přijmou místa v dívčí kapele, která odjíždí na Floridu. Vidina stovky kilometrů vzdálenosti od válčící mafie se snoubí s příjemnou představou několika týdnů strávených v luxusním letovisku. Že je budou muset prožít v ženských róbách, to se zdá uprchlíkům jako velmi nízká cena za všechny ty klady. Dva mladí muži uprostřed houfu dívčího půvabu... I to stojí za trochu námahy. Režisér Billy Wilder nezapřel v Někdo to rád horké jednoho z nejlepších filmových komediografů. Od první po poslední situaci, přes dialogy až k hereckému vedení je tento film ukázkovou prací, na níž je možno vyučovat, co je to gag, co vtipná replika, co herecká komika. Billy Wilder pracoval dlouho jako scenárista a vždy věděl, jakou cenu má dobrá látka a dialog. V jeho komediích nejsou zbytečné scény ani nadbytečná slova. Vše je přesně načasováno a v perfektním rytmu vedeno od prvního záběru až po závěrečnou pointu.
Vzpomínáte si na poslední scénu? Zatímco si Tony Curtis a Marilyn Monroeová šťastně padnou do náruče (ať jsme chudí, jen když se milujeme), stařičký milionář spokojeně startuje motorový člun a odváží si Jacka Lemmona, který se mu marně snaží vysvětlit, že není tím, za co je považován. „Ale já jsem chlap'" volá nakonec nešťastně a strhává si už tak dost pošramocenou paruku. „Nikdo není dokonalý," odvětí stařík klidně se stále stejně nadšeným úsměvem. Poslední salva smíchu, poslední vtip této neuvěřitelné crazy. Možno vidět jednou nebo desetkrát, umět nazpaměť. Stejně se budete vždycky smát a již předem se těšit na kaskádu převlekových situací, které Tony Curtis i Jack Lemmon zvládají s hereckou bravurou, v níž je správná míra erotického podtextu, nikdy však nepříjemná lascivnost. A jako vždy neskonale půvabná Marilyn Monroeová, projevující svůj ženský temperament a nadání pro komiku s nasazením, které ani po létech nemůže nechat žádného muže chladným. Originál, jemuž Madonnin plagiát nesahá ani po kotníky. Kumulovaný sex-appeal s úsměvem naivní holčičky. Upřímné koťátko, které musíte oddaně zbožňovat a snášet mu modré z nebe. Člověku se nechce věřit, že Marilyn je už řadu let mrtvá a filmu Někdo to rád horké bude co nevidět 33 let.
Ale dosti nostalgie. Vlak odjíždí a Sugar volá ústy Marilyn: „Holky, na třináctce je mejdan!" Na Floridě kvetou bugainvilie a mandloně, hotelový orchestr hraje swing a ze zahradní tančírny zní večerem vášnivé argentinské tango. Všichni gangsteři a nepříjemní šéfové, všechny mlhy a šed' zimních dnů jsou daleko. Máte to také rádi horké?
Cinema