Nefňukej, veverko!

Nezodpovednosť rodičov
Ústrednou myšlienkou filmu   je nekontrolované   prenášanie zodpovednosti   rodičov pri výchove svojich   novonarodených chlapčekov na   ich staršiu sestričku, čo   spôsobuje zmätky i rizikové   situácie v rodine.   Našťastie si to rodičia   včas uvedomia. Dej je   zasadený do detského sveta,   plného fantázie. Vysoko   hodnotím scenár, réžiu i   kameru pri nakrúcaní   detských scén.

Maminka Kačky čeká   dvojčátka, kluky. Kačka je   holka, která lítá v   oblacích. Když však   dvojčata přijdou na svět,   Kačka musí do školky,   protože mámě nepomáhá s   kluky. Kačka se cítí   odstrčená a vyvádí   skopičiny.

Můj velice oblíbený   český, dětský film.   Krásný příběh o Kačence   a o tom, jak je těžké   nebýt jedináček a muset si   zvyknout na to, že máte   sourozence. Malé sourozence.   Krásná písnička. Velice   dobré herecké výkony.   Dětští herci velice   talentovaní.

Nefňukej veverko je celkem   dobře zpracovaný příhěh,   ale rozhodně bych to   nenazvala pohádkou. Je tam   trochu smutný nádech, kde se   dítě učí vyrovnat se s   příchodem sourozenců. Jsou   tam samozřejně i   bezstarostné pasáže plné   snů a představ, ale pohádka   to podle mne není.

Docela zajimavy pribeh pro   deti z obcasnymi pohadkovymi   prvky.Ja jsem spis litoval ty   dvojcata,kvuli tomu,co si   museli vytrpet.

Mně nevadí, že to nemá   děj. Ale to, že je to   celkově kapitální   békovina. Tohle se snad   nemohlo líbit ani těm   nejmenším. Takže mně   osobně zůstala z celého   filmu jen závist nad tím   bydlením.

Hrůza, hrůza, hrůza...
I přes naprosto otrávený   zážitek z filmu Nefňukej,   veverko! jsem na druhou stranu   ráda, že jsem si ho k   rannímu nedělnímu úklidu   nechala puštěný, protože   ho alespoň můžu objektivně   zhodnotit a nejraději bych mu   dala bodů padesát, ale s   pořádným záporným   znamínkem před. Nemůžu si   pomoct, ale filmy pro děti od   paní režisérky V. Plívové   - Šimkové jsou příšerné!   Jsou depresívní, nedětské,   často s natolik trapnými   vsuvkami, že to není možné   vůbec slyšet. U Rozmarýnů   mi neskutečně trhá uši to   omílané: "Když už   pojedeme na ten ostrov",   tady zase malá Kačka   opakuje, jak je   "dětivá", což je   tak neskutečně protivné   slovo, že se to nedá   rozumně pobrat. Paní   režisérka si navíc libuje v   tom, že dětským   představitelům při   postsynchronech dává úplně   jiné hlasy, v čemž jaksi   nespatřuju nic, co by bylo ve   prospěch malých herců,   jelikož se musí naučit   scénář, což pro malé   dítě není zrovna snadné, a   nakonec ve filmu vlastním   hlasem ani nepromluví.   "Jsem pravá nebo   levá?", tohle když pak   z Kačenky ve filmu vypadne,   tak můj odpor vůči filmu je   na maximální výši. Přitom   by příběh malé holčičky,   co se musí vyrovnat s tím,   že už nebude jedináčkem a   maminka s tatínkem budou svou   lásku dělit mezi další   dítě (zde tedy hned dvě   najednou), šel zpracovat   jinak, bez té odpuzující   naivity a trapnosti.