Nebezpečné známosti

Po třech novějších adaptacích jsem se dostal   i k té původní, volné od Rogera Vadima. Dojmy   mám ovšem velmi rozporuplné. Obsazení nemám   co vytknout – Jeanne Moreau se v mém   žebříčku představitelek potvor   Merteuillových zařadila na druhé místo za   Anette Bening. U Gérarda Philippa jsem na   vážkách, protože jeho Valmont je opět trochu   jiný než ten Malkovichův nebo Firthův ale   nedokážu posoudit, zda lepší. Rozhodně ne   však horší. Na rozdíl od Malkoviche je to   ovšem docela sympaťák, podobně jako Firth (i   přesto, co dělají). Vyzdvihnout pak musím   ještě zdejší paní Tourvel. Je to totiž   blondýna alá slavná BB, takže po této   stránce jednoznačně vede. K tomu se váže   jiná věc – Vadim z mě neznámého důvodu   (málo peněz na kostýmy?) přesunul děj   příběhu do (tehdejší :-) současnosti, což   mu ale tak úplně nevyšlo. Mnozí budou možná   tvrdit, že tenhle příběh je prostě   nadčasový. Ano. Ale to neznamená, že se   každému tvůrci povede interpretovat tak, aby to   bylo zřejmé. Postavy totiž jednají (a mnohdy i   mluví) jako kdyby do té doby konce padesátých   let dvacátého století prostě nepatřili. A to   je velké mínus. Podobně jako skutečnost, že   ani skvělí herci nedokážou zakrýt místy se   vkrádající nudu z příliš rozvláčných   scén. Rozhodně povedený je konec, nejen co se   týče Valmonta ale i jeho vypečené (v tomto   ztvárnění dokonce právoplatné manželky)   Merteuil (Obzvláště ten citát „Tvář je   obrazem její duše“) a vlastně i trochu jiný   konec paní Tourvel. Každopádně pro mě   zůstává jedničkou Valmont a tahle adaptace   končí až na posledním, čtvrtém místě.   Neberte to jako rouhání, ale i obě video   pokračování Velmi nebezpečných známostí   jsou pro mě zábavnější (netvrdím, že   objektivně kvalitnější) .Nemyslím, že je to   adaptace špatná (koneckonců, hodnocení   ostatních asi dokazuje jasně že ne), ale mě se   trefila do vkusu zdaleka nejméně.

Přesně tak jsem si představoval, že na mne   tento film bude takřka po půl století, co jsem   jej viděl, působit. Osudovost a obava, hledání   rovnováhy mezi vášní a úctou, zradou a   odplatou. Na miskách vah se tyto a podobné   lidské vlastnosti čas od času objevují. Film   dokonale odhaluje lidské pekelné nitro, které   se zmítá mezi strachem a jistotou. Herecké   výkony, kamera a práce se světly vynikly   právě díky černobílému filmu.