Nebezpečné myšlenky

Chudoba a vzdělání
Sociálně pojaté drama pojednává o chudobě,   vzdělání a dospívání na ulici. V tomhle   žánru bych řekla nejlepší film a to nejen   Pfeiffer. Vedle příběhu a herců mě oslovila i   hudba a to hlavně ústřední motiv od Coolia   "Gangsta's Paradise". Pro mě klasika z   90 let o tom jak moc důležité je vymanit se z   chudoby a dostat vzdělání.

Tento film je sice solidně natočený a Michelle   Pfeiffer si z pozice hollywoodské hvězdy odvedla   určitě své ale scénář je kulantně řečeno   hodně neoriginální tak něco mezi "Panu   učitelovi z lásky" a "Sestra v akci   2". Úplně nejlepší na tomhle filmu se mi   zdá být dobrá perfektně padnoucí hudba takže   jako celek z mého pohledu jen slušný průměr.

PROCESOR!
Systém je nastaven a už si sedá.-S!- Může   zemřít mladý člověk jen proto, že než   vstoupil tak nezaklepal?-S!- Soundtrack naprosto   geniální. Snímek nestárne.

Ano, je to příliš amerikanizované. Ano je to   idealizované. Ano, věřím, že lidská   společnost má naději ve svých dětech.O tom je   tento film.

Určitě to lepší s Michelle, teda aspoň pro   mě. Krásná ukázka toho, jak jsou studenti v   USA inteligentní a vzdělaní, když rok před   maturou ani neví, co je to sloveso nebo neumí   pořádně číst. Docela by mě zajímalo, co   probírali na základní škole...asi jen   podstatný jména a malou násobilku.To mě fakt   úplně zabilo :-D Jestli je školství v americe   na takové úrovni, tak to je teda bomba. Film   jako takovej zaujme. Nezkušená mladá učitelka   ,,vyhraje,, učení ve třídě buranů a   negramotů, kteří její předchůdkyně poslali   do blázince. Postupem času zjistí, že do té   školy chodí i někdo inteligentní a že   vlastně nejsou tak špatní. Projede se s nima na   horské dráze, pozve je na véču nebo jim kryje   záda. O ničem jiným, než o sbližování to   vlastně nebylo, ale každopádně se na to dalo   koukat. 60% je adekvátních kvalitě snímku

Toto je typický "americký" film.Nová   učitelka ve třídě plné problémových vesměs   barevných žáků si myslí, že spasí svět   nebo aspoň teda ty své žáčky.
Nemůžu si   pomoct, ale přišlo mi to takové moc   ideologické.Osobně bych řekl, že skutečnost   je úplně někde jinde.
Někdy taky nechápu   mentalitu amerických studentů.Těžko by se   něco takového dělo u nás, jak už z pohledu   učitelů, tak i žáků.
Ovšem je to jenom můj   názor.

Vyjímečný film z prostředí školy, který se   mi moc líbil. Určitě mě zaujal herecký výkon   nadané Michelle Pfeiffer. Dokázala se do toho   vžít a podala opravdu dobrý výkon

Nebezpečné myšlenky
Mě si tenhle film získal, i přes jeho lehce   okoukaný děj. Nebudu zastírat, že je to   hlavně kvůli Michelle Pfeiffer, která je v   téhle roli ostatně jako ve většině jejich   rolí skvělá. Příběh poněkud problémových   dětí je místy kýčovitý místy dramatický. A   vždycky, když tenhle film dávají tak se na   něj s radostí koukám.

Na tenhle film se pěkně kouká i po letech.   Ukazuje zajímavý pohled na rebelující   americkou mládež, i když realita je určitě   trochu jiná a myslím, že v podobné zvláštní   škole to vypadá mnohem hůř. Na psychiku je to   celkem nenáročný film, i když občas dojemný,   ale je celé je to hlavně o Michelle Pfeiffer.   Nezapomenutelný je i úvodní song Gangsta's   Paradise od Coolia.

Lou Anne Johnson nastupuje jako učitelka   angličtiny na Parkmontskou střední školu.   Přestože má tahle mladá žena za sebou i   zkušenost u námořní pěchoty, tak na to co jí   zde čeká jí nikdo pořádně nepřipravil. V   její třídě jsou studenti ze sociálně   slabších rodin, většinou barevní a jejich   zájem o cokoliv, co by se jenom vzdáleně   podobalo škole je nulový. Lou to chce zpočátku   vzdát, ale nakonec se nové výzvě statečně   postaví…
Tenhle film jsem miloval od doby, kdy   jsem ho poprvé shlédl – a to bude dobrách   deset let. Od té doby jsem s ním měl tu čest   jedinkrát se stejným výsledkem. A to je taky   už velmi dávno. Myslel jsem, že mi utkvěla už   jenom mlhavá představa o Michelle Phieffer v   hlavní roli, Emiliovi, Raulovi a v uších   znějící „Gangsta’s Paradise“. Skutečnost   mě však vyvedla z omylu – až na několik   příjemných detailů, jsem si vzpomínal   téměř na vše. Pravda, příběh není   příliš sofistikovaný a jde ve vyšlapaných   stopách tématem podobných snímků, ovšem ta   skutečnost, že si ho tak dobře i po těch   letech pamatuju je rozhodně pochvala. Při   prvním shlédnutí mi snímek přec jenom   přišel mnohem hlubší, ale to mi taky bylo asi   dvanáct. Dnes jsem ocenil spíše několik   humorných dialogů, spolehlivě hrající   Michelle Phieffrovou a povedený soundtrack, z   něhož vysoce vyčnívá Coolio s již   zmiňovaným songem, který se vyskytuje sice   spíše jenom sporadicky, ale vždy vhodně k   dané situaci. Ono obligátní „podle skutečné   události“ ponechávám stranou – přeci jenom   to končí příliš moc happy, abych tomu beze   všeho uvěřil:-)