Navždy do dálek Tichomoří [TV film]

Knihovník Eda Hyhlík je tak trošku nevyzrálý egoista, který si ani v dospělém věku neví se životem moc rady. Nevěrou se mu podaří rozbít rodinu, ve které jsou dvě malé děti a protože svoji těhotnou milenku posílá na potrat, přijde i o ni. Jediné, na čem ještě lpí, je jeho syn, astmatem sužovaný Míťa. Rád by se o něj staral a vzal si ho do péče, k čemuž ale nemá prakticky žádnou šanci. Žije, nebo spíše přežívá na ubytovně a když se mu nepovede slepit manželství ani zakotvit v novém vztahu, doslova ztrácí půdu pod nohama. Tím spíš, že se jeho bývalá manželka znovu vdává a chtěla by, aby její nový muž obě děti adoptoval. Když o tom Eda nechce ani slyšet, namluví mu, že chlapec není jeho, ale ani tím Edu nezviklá. Ten nakonec dozrává k překvapivému rozhodnutí, ve kterém jej podpoří i jeho, dříve tak nenáviděný, bývalý tchán...

V neděli večer si mnohý před obrazovkou asi vzpomněl na Bergmanovy Scény z manželského života. Hra Rudolfa Ráže NAVŽDY DO DÁLEK TICHOMOŘÍ připomínala světově proslulé dílo nejen příbuzností tématu, ale do jisté míry také způsobem výstavby a otevřeností. V české původní televizní dramatice bychom nalezli desítky her zabývajících se tzv. rozvodovou problematikou, avšak mnohem nesnadněji bychom objevovali inscenace, které by bez předpojatosti a s takovou důsledností jako Rážovy „Dálky“ analyzovaly individuálně psychologickou dimenzi tohoto jevu. Režisér Vladimír Drha, který nedávno vstoupil do povědomí širokého publika svým celovečerním filmem Dneska přišel nový kluk, se při inscenování Rážova textu vyhnul některým kosmetizujícím, zušlechťujícím praktikám televizní režie a pomocí vkusně vybraných naturalistických detailů zpravděpodobňoval příběh a křtil jej autentickými znameními těchto dnů. Rovněž si byl správně vědom toho, že často zpracovávané téma už vytvořilo určité druhy modulů, s jejichž přestavováním v inscenaci divák jaksi automaticky počítá. Také proto potlačil očekávanou stylizaci charakterů a těžil z jejich nejednoznačnosti a proměnlivosti. Bergmanovi nejblíže byla hra v zobrazení iracionálních prvků nepochopení v soužití manželské dvojice (Oldřich Vízner a Miroslava Špánková-Hozová ), což vypovídá o tom, že nemotivované averze a pocity vzájemné ublíženosti plodí instituce manželství zřejmě na celém světě. Ale právě v těchto souvislostech si uvědomíme, že podobné analýzy jsou možné, ale zůstávají přece jen na okraji klíčových společenských problémů.

Ve hře nebylo použito obvyklého triku, kdy se jako nejpádnější argument proti rozvodu uvede do sentimentu přeexponovaná obava o další osud roztomilých dětí. Drha tu zbytečně nemátl stopy, nesnažil se zdůrazňovat idylickou stránku rodičovství a realisticky zachytil všední den s dětmi v jeho komplikovanosti, obtížnosti a možná někdy nesnesitelnosti. Míťovo chronické astma podtrhovalo sice potřebu matčina či otcova sebeobětování, ale v žádném případě se zde neslibovala sladká odměna roztomilosti, poslušnosti a rozzářených dětských oček. Možná právě naopak. Vždyť koneckonců otcovo rozhodnutí odstěhovat se se synem na venkov nebylo motivováno jen láskou k němu, ale rovněž ztroskotáním jiných životních šancí. Nepominutelnou položku v naší televizní dramatice představuje inscenace Navždy do dálek Tichomoří také výstavbou dialogu. Záběry vyplněné „pouze“ dialogem dvou protagonistů zabíraly většinu plochy, a přesto nebyly prvkem retardujícím ani nenudily. Zásluha patří především scenáristovi, který přesně „napodobil“ dynamiku životních zvratů v reálném rozhovoru. Svou možnost tu ovšem nepropásli ani kameraman Miloslav Harvan, ani režisér. Ten navíc citlivě porušil tradiční televizní hereckou nominaci a ozvláštnil své dílo výkony Miloslavy Špánkové-Hozové, Lenky Termerové, Marie Durnové, Františeka Řeháka, Pavla Pípala a dalších. Za zmínku stojí také to, že tkáň vážné výpovědi organicky a nenásilně prorůstaly komické momenty.

BÍLEK, Petr [pb]. Týden v televizi. Tvorba, týdeník pro politiku, vědu a kulturu. 1984 [8. únor], č. 6, s. 19. [upraveno, zkráceno]

Hrdina příběhu knihovník Eda Hyhlík to má v životě těžké. Svou ženu, s níž má dvě malé děti, už nemiluje. Má milenku, která mu oznámí, že s ním čeká dítě. Problémy v manželství vedou jeho ženu k návrhu na rozvod. Jenže muž se nechce vzdát svého syna, chce ho do péče a to, jak mu právník vysvětlí, není reálné. A tak se pokusí dát své manželství zase do pořádku a své milence navrhne, ať jde na potrat. A pak mu žena namluví, že syn není jeho. Eda se rozvede, odstěhuje se na svobodárnu a ztratí i milenku. Jeho bývalá žena se znova vdává a děti získají nového otce. Eda ztrácí půdu pod nohama, aby ji nakonec našel v jednom radikálním rozhodnutí...

Příběh o jednoduchých činech a jednoznačných důsledcích, o strádání i smíření, prostě o věcech, které se v soukromém životě někdy stávají, napsal Roman Ráž a režii měl Vladimír Drha, hlavní roli poněkud nestálého, pohodlného, ale i mentálně dozrávajícího muže si zahrál Oldřich Vízner.

ZDROJ: Program České televize