Návrat

Návrat přesně patří mezi   ty nenápadné filmy, o   kterých se moc neví,   protože nás nemasírovala   mohutná kampaň (na rozdíl   např. od Admirála...), ale   má ohromný lidský   potenciál, neskutečně   silný příběh, hloubku,   Lavroněnkovo charisma a   hlavně divák až do konce   netuší, jak to všechno   dopadne. Po zhlédnutí nám   zůstane spousta   nezodpovězených otázek.   Nedozvíme se, kým vlastně   otec byl, ani co přesně bylo   cílem výletu. Režisér   Andrej Zvjagincev původní   vysvětlující scénář   Vladimíra Moisenka a   Alexandra Novotockého   přepsal k obrazu svému, což   se nakonec ukázalo jako   geniální tah.

Opravdu velice silný film,   který není zase až tak   daleko od pravdy. Atmosféře   nahrává i fakt, že krátce   po natáčení představitel   jednoho z chlapců tragicky   zemřel. Návrat pro mě   patří k těm lepším   filmům.

Návrat je jeden z   nejlepších filmů, jež jsem   kdy viděl. Tak krásně   lidský a pozoruhodný   příběh, ve kterém si však   hlavní postavy nerozumí a z   toho pramení syrovost a   temná stránka filmu, by si   zasloužil trochu větší   pozornost. Úchvatné herecké   výkony, perfektní scénář,   zajímavě barevně   podkreslené filmové   záběry, plno nevyřčených   věcí a na konci příběhu i   smrt, to vše nabízí tento   ruský příběh, jež se stal   festivalovou senzací roku.   Já mám filmový zážitek na   hodně dlouhou dobu. Jakmile   někde o tomto snímku   uslyšíte, hned se na něj   podívejte a budete stejně   fascinovaní tímto   příběhem, jako jsem byl   já. Deset hvězdiček bez   debat!

Drama tří
Film Návrat vás zaujme ani   nevíte jak. Na plátně se   rozehráva dram tří lidí,   drama jejich vzájemných   vztahů. Dva bratři - Andrej   a Ivan mají po dvanácti   letech možnost setkat se se   svým otcem, kterého po celý   svůj dosavadní život ani   nepoznali. Doposud žili jen s   matkou a babičkou. Svého   otce znali jej jen z   fotografií. Přicházejí   první otázky. Kde celou tu   dobu byl? Proč se vrátil? Po   prvním setkání všichni   tři vyrážejí na výlet.   Jejich konečným cílem je   jakýsi ostrov s majákem. Po   celou dobu cesty a pobytu na   ostrově se projeví i otcova   nekompromisní autorita.   Objevují se konflikty i   dětský vzdor. Ostrov   přináší s sebou další   tajemnství. Proč přijeli   právě tam? Jakou má   minulost tento ostrov a jejich   otec? Celý výlet nakonec   končí tragicky. Divák   může být zklamaný tím,   že celá řada otázek   zůstala nezodpovězena.
Film je zajímavě   zabarven. Do modra a dalších   tmavých barev. To je snad   způsobeno i tím, že film se   natáčel za petrohradských   nocí. Světlo je skoro po   celý den.
Smutným   faktem je i to, že   představitel Andreje se   krátce po natočení filmu   utopil ve stejném jezeře,   kde dílo vznikalo.

Tak silný zážitek od   ruského filmu jsem ani   náhodou neočekávala.   Andreje Zvjaginceva jsem do   této chvíle neznala, ale od   teď si nenechám ujít   žádný z jeho filmů.   Výběr dvou chlapců do   hlavních rolí byl dokonalý.   Na oči těch kluků hned tak   nezapomenu. Naprosto   přesvědčivé výkony.   Drama, které vás pohltí a   na konci se ještě chvíli   budete dívat na černou   obrazovku. Film, který   rozhodně doporučuji všem,   kdo mají rádi vztahová   témata

Absolutně nechápu, proč   toto emotivní psychodrama   tří pokrevně si blízkých,   ale ve skutečnosti   nekonečně vzdálených   lidí, odehrávající se za   bílých nocí uprostřed   nádherné přírodní   scenérie severního Ruska,   není u nás ke spatření v   TV ani k sehnání na DVD.   Vydává se, či donekonečna   reprízuje kdejaká blbina,   ale o přiblížení takhle   kvalitního filmu není   zájem? Proč?? Že by kvůli   zemi jeho původu???

Hudba znějící jak   žalostný zpěv kosatek v   zajetí hned v úvodu,   navodila očekávání   hlubokých emocionálních   zážitků, a skutečně,   odsypány v pravidelných   dávkách zasahovaly přesně   a bolestivě,   prostřednictvím dokonalých   výkonů obou chlapců v   hlavních rolích, jejichž   rozdílné charaktery   odrážely touhu po otcově   lásce zcela po svém.   Natočeno v duchu typicky   ruské poetiky, bez patosu, s   krásnými záběry, dokonalý   zážitek mně však   narušoval všudypřítomný   chlad i nezodpovězená   "proč?"

Klidně to mohlo mít slabou   hodinku. Netuším co tím   chtěli autoři říci. Je to   prostě o vztazích jako   takových a nic jiného v tom   netřeba hledat. Prostě film   doslova o ničem, s pitomým   koncem. Jediná sympatická   postava je zde otec sám,   malého Váňu bych prostě   řezal jako žito. Kdyby to   otec činil, nemuselo k   ničemu dojít. Takže panu   Lavroněnkovi plus a jinak   není co ocenit.   2014080310052/10557