Nájemník

umělecký psycho
Mám ráda Polanského filmy. I když mi to   nepřipadalo jako horor nebo thriller a film   ubíhal v pomalém tempu a celkem se v něm ani   nic moc nedělo, nemohla jsem se od něj   odtrhnout. Snad díky očekávání co z toho   vyleze. Konec ale nepřekvapil.

Taky máte potíže se sousedy? Tak si dejte   pozor, abyste nedopadli jako tragičtí hrdinové   a hrdinky tohoto až téměř surrealistického   příběhu! Dnes se totiž vztahy se sousedy mohou   někdy zkomplikovat. Začíná to maličkostmi a   pak to nabude velkých rozměrů, takže to potom   skoro vypadá, jako kdyby se proti vám všichni   spikli a chtěli vás dohnat k sebevraždě.   Jenže oni to nedělají schválně, to je to   nejhorší! Kdyby to ti lidé dělali aspoň   naschvál, aby jim misantrop mohl něco pěkného   od plic říct, obořit se na ně hrubě, vynadat   jim, zabít je...! Ale oni nejsou tak odporní   schválně, oni jsou prostě takoví už od   přírody. Základní chybou je samozřejmě   společné bydlení pod jednou střechou, ve   stejné ulici, obci, zemi, planetě... - to nikdy   a nikde nedělá dobrotu. Jenže kde vzít dneska   tu správnou odlehlou samotu - a hlavně: dovolili   by vám vůbec ostatní těšit se z ní?

Bože to je roztahané, utahané, ukecané, stále   jsem čekal kdy, že se něco zásadního stane,   až jsem po hodině ztratil nervy. Přeskákal   jsem to do konce a snad i pochopil. No já tedy   nečetl originál, ale když to pan Polanski   takhle natáhl, tak Toporova kniha musela mít   milion stran, ne? Tohle opravdu nemusím. Možná   je to pro někoho umění, pro mne nuda a   pitomost. 2012090912O14/12016

O tom, jak se slabá, poddajná osobnost dá   snadno rozemlít pro ni trýznivými banalitami a   reálným i smyšleným tlakem okolí, který   jiní (např. hrdinův nařachaný kamarád)   zvládají bez sebemenší námahy. Trelkovského   marný zápas má až kafkovské rozměry, ještě   jasnější spojnice vedou k dalším Polanského   filmům - Rosemary má děťátko a Hnus. Rozdíl   mezi paranoidními halucinacemi a skutečností se   stírá nejen pro hrdinu, ale i pro diváka,   Polanski má velký smysl pro detail, díky   němuž se tenhle "umělecký horor"   stává příběhem, který se může kdykoliv   odehrát a proto se pod kůži zadře víc, než   fiktivní hrůzičky s duchy, zombie a jinou   havětí. Kromě toho se tu režisér předvádí   i jako velmi schopný herec. Jeho život určitě   není na osobní démony skoupý a dost možná   nám v Nájemníkovi některé z nich předvádí.   Jo, jo, sociální fóbie dovedou v člověku   nadělat pěknou paseku.

Mrazivý thriller na pomezí hororu, v němž   Roman Polanski vedle režie ztvárnil i hlavní   roli. Je obvyklé, že když se člověk   nastěhuje do nového bytu, necítí se ve své   kůži. Pan Tellkovský zašel dál. Získal   pocit, že se ho okolí pokouší dohnat k   sebevraždě.