Na konci města

Detektivní příběh je svým   námětem doslova nadčasový,   neboť snaha stavitelů co   nejvíce ušetřit a později   se vyhýbat zodpovědnosti a   nápravě, o čemž tento   příběh je, se v celé své   podstatě děje i dnes. Krapet   temnější atmosféra s   přídavkem noir, což je na   padesátá léta vzniku   snímku docela překvapení,   svým vyprávěním krapet   nabývá dojmem, že tady   žádná ideologie své doby   použita nebyla, ale při   zamyšlení nad problematikou   si okamžitě uvědomíme, že   je naopak víc než výrazná.   Kdo jiný může stavět   obytný dům ve snaze co   nejvíce ušetřit a při   vzniklém problému se   odvracet od zodpovědnosti,   než zlotřilý kapitalista.   Příběh je neobvykle   vyprávěn retrospektivně,   tedy po určitém objevu v   místě po zbourání domu,   takže se tím zpětně   dozvíme co, jak a proč se   stalo. Snímek má svá pevná   specifika, co se týče   atmosféry, určitého   napětí a skvělých   hereckých výkonů, která   zapříčinila, že nejen   námětem nestárne. Nic než   další povedená detektivka,   jakou dnes už nikdo   nenatočí.

K tomu konci už jsem to   nedával, to bylo furt   dokolečka dokola. Už to   nebylo ani krimi, ale spíše   takové machinace mezi   velkými pány. Jinak herci   dobří, ale celkově to   uspávalo. Zpočátku jsem   dával šedesát, pak   čtyřicet a pak už nic. Ta   dvacítka je skutečně jen z   milosti.

Velice slušná detektivka,   kde byť by se to od doby   vzniku očekávalo, žádná   strana, žádný soudruh ve   smyslu agitace. Opravdu šlo   jenom o řešení starého   případu.
Při jeho   řešení se prolínala   předválečná doba se   současnou (tou z   padesátek:-) a příběh   zajímavě gradoval. Když už   to vypadalo, že je ruka v   rukávě, tedy pachatel   nalezen, ukázalo se, že je   vše trochu jinak.
Nadstandardní herecké   obsazení, omlazení a   zestaršení postav během   dvaceti let dobré, rozuzlení   zajímavé. Ozvláštněno   vtipem, kdy mladší   podřízený chodí s dcerou   šéfa, chudák Gustav   Heverle.
Kdo má rád   starší české detektivky,   tak tady rozhodně chybu   neudělá, dočká se   poctivého filmařského   řemesla.

Slušné na dobu vzniku
Byla jsem překvapená. Není   to vůbec špatný film. K 50.   rokům přistupuju s rezervou,   neb budovatelské a agitační   nadšení špikuje snímky z   té doby měrou neskromnou.   Přesto jsou pro mne i   navzdory výhradám snímky z   tohoto období   přijatelnější než   avantgardní revolta   bohémských let   šedesátých, které v touze   sledovat cokoliv z tohoto   období s několika opravdu   výjimkami naprosto   vynechávám. Ale vraťme se k   tomuto filmu - pokud by se zde   neoslovovali kriminalisté   "soudruhu", ani by   mne nenapadlo, že snímek   vznikl v docela komplikované   době.

Dějová linka má logiku   a retrospektivní záběry do   doby před vraždou pojaté   jako vyprávění žijících   svědků nepůsobí rušivě.   Miloš Nedbal byl snad vždy   ve své roli výborný,   překvapením je nebývalé   velký herecký prostor pro   Gustava Heverleho - panoše   Vítka z Pyšné princezny,   bohužel herce spíš malých   rolí. Zde v postavě také   "pobočníka"   hlavního vyšetřovatele a   potenciálního zetě, jemuž   v něžné, sice menší, ale   vizuelně půvabné roličce   sekunduje dívčí tvář Evy   Klepáčové.

Detektivka se drží   osvědčeného klasického   postupu - zločin, sbírání   faktů, hledání svědků,   skládání případu kousek   po kousku...v napětí Vás   drží do poslední chvíle.   Snad jen vlastní vyřešení   případu Vás může poněkud   překvapit, opravdu ten konec   se příliš nepovedl,   uspěchaný, jakoby najednou   se muselo vše hned vysvětlit   a to ještě hodně   překvapivě. Za to drobné   rozčarování dva bodíky   dávám dolů, ale pořád   zbývá slušných 80 procent   za kvalitní scénář,   výborné herecké výkony a   celkovou kompozici filmu.

Mohl by to být docela dobrý   detektivní film, jen kdyby   nebyl natočen na počátku   padesátých let dvacátého   století. Tedy postavy   příběhu mají černobílé   charaktery. Až na jednu. Je   jí pan Kalčík (Rudolf   Hrušínský). Tak nevíte,   jestli je to hajzl, či dobrý   člověk. Anebo prostě ten,   který se snaží čerpat   výhody z daných situací.   Postav je tu celá řada a   vytvořila je plejáda   českých umělců. To   plejádovství vlastně je   díky stáří snímku.
Máme tu výkopové práce   pro stavbu dětského   hřiště a koupaliště.   Staví se na místě, kde   kdysi, ještě před válkou,   stál činžovní dům. Žilo   zde plno lidí. Dům však byl   od počátku ve špatném   stavu. Nyní při výkopových   pracech je odhalen hrob.   Dvacet let starý a   pravděpodobně jej využíval   osobně a nedobrovolně   majitel domu toho   činžovního domu. On totiž   před dvaceti lety zmizel.   Kdo, kdy, jak i proč mu   pomohl na onen svět, to se   snaží vyřešit   kriminalisté ze SNB.
Film je sice poplatný   době, kdy vznikl, nicméně   agitkou není. Film je dobré   sledovat také jako dokument   doby.