Mý lepší blues

Je umění něco víc, než   pouhá zábava? Takovou   otázku pokládá ve svém   filmu Spike Lee a zároveň se   snaží i odpovědět. Ale i   tak ponechává posudek na   divákovi a to i přes rasovou   identitu hudby. Jazzová hudba   je pro hlavní postavu tohoto   příběhu Bleeka Gilliama   hrajícího v klubech nejen   coby zdroj obživy či   odlehčená zábava, ale   hlavně coby hluboká   kreativní forma spojující   lidi. A ano, v jisté době to   byla pouze černá forma hudby   a v tom je také jádro věci.   Publikum začalo být také   bílé pleti. Jedná se snad o   hudbu příliš egocentrickou,   která navíc už není v   kontaktu s tím, co chtějí   afroameričani slyšet, jak tu   mimo jiné zazní?   Převážně se ukazuje, že   zasvětit filozofii života   jen hudbě a podle toho žít   není jen tak. k tragédii je   potom hodně blízko. Snímek   je emocionálně silný,   poetický krásou jazzu a   hbitě uměleckým dojmem   zkoumá alternativní cesty   rodiny a kreativity v   černošském životě.   Rasový výjev je ztvárněn   sice opatrně, ale   význačně. Bílí majitelé   klubu jsou vyobrazeny jako   karikatury chamtivé   ekonomické nadvlády bez   sebemenší hloubky svých   charakterů oproti veškerým   postavám černošským.   Prezentačně je podán i   výsměch bílé milenky   jednoho z černošských   hudebníků. je nadmíru   užvaněná, nicotná a velmi   náročná oproti zemité   smyslnosti inteligence všech   černošek. Ano, rasistické   cítění černochů k   bělochům tu v určitých   scénách prostě jsou. Ale   pobuřující to v tomto   ohledu nijak není. Černoši   možná přikyvují,   bělochům je to jedno.   Spousta jazzové hudby, které   je místy zase až zbytečně   moc. Slabým článkem je i   nerozhodnost, co je vlastně   hlavním kritériem   příběhu. Příběh jazzmana   a jeho hudby? Příběh   jazzmana a jeho dvou žen?   Nebo je to snad o loajalitě a   vztazích mezi přáteli?   Jisté nesrovnalosti tu jsou a   asi by byl div, kdyby ne.   Každopádně snímek filmový   zážitek zanechá a to i po   hudební stránce.

Zanedlouho po výborném filmu   Clinta Eastwooda   "Bird" (1988)z   hudebního prostředí,   vytvořil portrét slavného   jazzového trumpetisty   tentokrát černý režisér   Spike Lee. Ve filmu se zřekl   reálných souvislostí.   Snímek je plný výborné   muziky a zaujme hlavně   hlavní představitel Denzel   Washington.