Mý lepší blues

Je umění něco víc, než pouhá zábava?   Takovou otázku pokládá ve svém filmu Spike Lee   a zároveň se snaží i odpovědět. Ale i tak   ponechává posudek na divákovi a to i přes   rasovou identitu hudby. Jazzová hudba je pro   hlavní postavu tohoto příběhu Bleeka Gilliama   hrajícího v klubech nejen coby zdroj obživy či   odlehčená zábava, ale hlavně coby hluboká   kreativní forma spojující lidi. A ano, v jisté   době to byla pouze černá forma hudby a v tom je   také jádro věci. Publikum začalo být také   bílé pleti. Jedná se snad o hudbu příliš   egocentrickou, která navíc už není v kontaktu   s tím, co chtějí afroameričani slyšet, jak tu   mimo jiné zazní? Převážně se ukazuje, že   zasvětit filozofii života jen hudbě a podle   toho žít není jen tak. k tragédii je potom   hodně blízko. Snímek je emocionálně silný,   poetický krásou jazzu a hbitě uměleckým   dojmem zkoumá alternativní cesty rodiny a   kreativity v černošském životě. Rasový   výjev je ztvárněn sice opatrně, ale   význačně. Bílí majitelé klubu jsou   vyobrazeny jako karikatury chamtivé ekonomické   nadvlády bez sebemenší hloubky svých   charakterů oproti veškerým postavám   černošským. Prezentačně je podán i výsměch   bílé milenky jednoho z černošských   hudebníků. je nadmíru užvaněná, nicotná a   velmi náročná oproti zemité smyslnosti   inteligence všech černošek. Ano, rasistické   cítění černochů k bělochům tu v určitých   scénách prostě jsou. Ale pobuřující to v   tomto ohledu nijak není. Černoši možná   přikyvují, bělochům je to jedno. Spousta   jazzové hudby, které je místy zase až   zbytečně moc. Slabým článkem je i   nerozhodnost, co je vlastně hlavním kritériem   příběhu. Příběh jazzmana a jeho hudby?   Příběh jazzmana a jeho dvou žen? Nebo je to   snad o loajalitě a vztazích mezi přáteli?   Jisté nesrovnalosti tu jsou a asi by byl div,   kdyby ne. Každopádně snímek filmový zážitek   zanechá a to i po hudební stránce.

Zanedlouho po výborném filmu Clinta Eastwooda   "Bird" (1988)z hudebního prostředí,   vytvořil portrét slavného jazzového   trumpetisty tentokrát černý režisér Spike   Lee. Ve filmu se zřekl reálných souvislostí.   Snímek je plný výborné muziky a zaujme hlavně   hlavní představitel Denzel Washington.