Obsah filmu Muzikantská Liduška
Jímavý příběh venkovského děvčete, které se z nešťastné lásky pomátlo na rozumu, jak jej zachytil Vitězslav Hálek v jedné ze svých nejpůvabnějších povídek, byl přetvořen do filmu velmi dobré úrovně jak v celkovém pojetí a režijní práci Martina Friče, tak ve výkonech všech zúčastněných herců a v prostředí, které zobrazovalo úsek ze života české vesnice z polovice předminulého století ve stavbách, krojích a lidových zvycích.
Hned úvodem nás zavádí děj do rozpustilého veselí a maškarního průvodu venkovského masopustu, který byl první, v dalším vývoji osudovou příležitostí k seznámení mladého, nadšeného, ale chudobného muzikanta Toníka s...
Hned úvodem nás zavádí děj do rozpustilého veselí a maškarního průvodu venkovského masopustu, který byl první, v dalším vývoji osudovou příležitostí k seznámení mladého, nadšeného, ale chudobného muzikanta Toníka s bohatou selskou dcerkou Liduškou Staňkovou. Představuje ji Jiřina Štěpničková. Její Liduška je prosté děvče se srdíčkem na dlani, nesentimentální, chvílemi vzdorovitá, oddaně milující, ale pokorná v poslušnosti k rodičům až do chvíle, kdy vynucená svatba v kostele a Toníkovo zmizení zakalí jejího ducha.
Toníka hraje Gustav Nezval, na venkovského muzikanta poněkud uhlazený typ, ale jinak přirozený a ukázněný ve vzrušení lásky i výbuších hněvu ponižovaného dobrého člověka. I ostatní postavy jsou dobré, výstižné typy, tak zejména Liduščini rodiče, muzikanti s humornou postavou fagotisty Jaroslava Marvana a vojáci - "sanytráci", vedení Ferencem Futuristou. Pro vysvětlenou: Sanytrníci byli vysloužilí vojáci, kteří měli privilej vyluhovat na různých nalezištích zejména pak v ovčincích a stájích půdu a dobývat z ní sanytr na výrobu střelného prachu, byla to vesměs cháska veselá, ale na venkově docela obávaná.
Zvláštní uznání a pochvalu zasluhuje kameraman Jan Roth, zejména pak ve scénách muzikantů, kdy je obraz téměř plastický. V režii Martina Friče se děj rozvíjí rušně a logicky a je ušetřený vleklých a únavných episod se zdůrazněním hlavních motivů, zejména právě u Hálka tak oblíbeného rozporu mezi rodiči a dětmi ve věcech mladé lásky. Proto právě, pro tyto všechny klady, tím ostřeji musí vyznít výtka, že si tady filmaři přibásnili, a to docela svévolně závěr, aby zůstali věrni happy endu čili šťastnému konci.
Hálkova Liduška se ze žalu pomátla, utekla z domu, toulala se po okolních vesnicích, a kde byla muzika, tam se vyptávala na Toníka a zůstávala u muziky až do rána. Proto jí říkali "muzikantská Liduška". Tento lidsky pravděpodobný a dojímavý konec nahradili naši filmaři fraškovitou scénou v čarodějnické kuchyni báby kořenářky, která si z ubohé Lidušky, za pomocí sanytrníků dělala dobrý den tím, že jí jejího milého přičaruje, a tak udělali onen pověstný, ne již krok, ale rekordní skok od tragického ke směšnému.
I přesto, že se v naší zemi roztahoval německý okupant, tak to neměla umělecká cenzura filmu připustit. Byl-li to zřetel na obecenstvo, tak asi naši filmaři tenkrát diváky zřejmě podcenili a šlápli vedle. < Zobrazit méně
Autor: Asmodej, zobrazit všechny obsahy (3)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 18.5.2014
Liduška je donucena si vzít jiného, nežli Toníka, a chuděra se z toho pomate a potom to s ní není k vydržení. Léky na lásku, nekoupíš v apatice ale více nežli antibiotika a koření, pomůže dobře míněná rada, která Lidušku navrátí zpátky mezi lidi a mohou svatební zvony vyzvánět, neboť Liduška se vdává, a teď je to vše podle ní...
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 26.5.2008
V mnoha aspektech se podobají dvě adaptace...
...původní literární formy do podoby filmové. Jedná se o Maryšu a Muzikantskou Lidušku. V obou případech je dívka z vesnice nucena ke sňatku s nemilovaným, navíc zlým a prospěchářským člověkem...zatímco však Maryša se provdá a později manžela otráví, k Liduščinu sňatku nedojde, utíká od oltáře a zcela pozbyde rozumu, když slyší hrát potulné muzikanty. K nim patřil i chlapec jménem Toník, nenaplněná láska Liduščina. Obě role naprosto profesionálním způsobem ztvárnila naše zřejmě nejlepší představitelka vesnických dívek a žen, s hlubokým procítěným projevem - Jiřina Štěpničková. Protože oba výkony - Maryša i Liduška - jsou kvalitní a na výborné úrovni, hodnotím oba filmy stejným počtem bodů - 9 z 10. Ještě bych chtěla dodat, že oproti literární podobě má Liduška ve filmu happy end...v originále se ze svého šílenství již nedostane, zatímco v případě filmu udělali filmaři šťastný konec - shledá se s Toníkem a nabyde opět zdravé mysli. Šlo o kladný konec naprosto cílený, stejně jako v případě filmové adaptace Babičky, chtěli tvůrci dodat lidem naději ve vypjaté době okupace a nalít jim do žil sílu, že vše špatné pomine a bude zase dobře. Už jen z tohoto důvodu nevidím film jako typickou červenou knihovnu, ale jako velké poselství českému národu ve vypjaté době a hodnotím tedy vysokým počtem bodů.
