Mučedník

Student střední školy je   přesvědčen že je svět   odvrácen ke zlu a tak ve   jménu Bible začne napadat   morálku a přesvědčení   dospělých kolem sebe. A tady   vzniká otázka, kde je   hranice bláznovství a   extremismu. Příběh   používá jako studentův   protipól mnoho různých   postav s ucelenou   charakteristikou, čím   nabývá daný přístup   každého z nich. Vyjde tak   najevo, kdo a z jaké pozice   se mu dokáže postavit a kdo   naopak podvolit a kam to   jejich vlivem všechno nakonec   až zajde. Aby bylo problému   učiněno zadost, nechybí tu   ani homosexualita a sexuální   obtěžování. Jsou tu   postavy, ke kterým se divák   přikloní a také postavy,   které spíše rozčílí.   Scénář je napsán zcela   smysluplně v rámci   problému. Onen student ve   svých myšlenkách používá   citace z Bible a divák   titulkem v obraze vidí   označení použitého verše.   A teď jde hlavně o to, co je   hodné k zamyšlení a co už   je pod čarou.   Fundamentalistické násilné   výzvy Starého zákona jsou v   dnešních církevních   kázáních spíše   vynechávány. Naopak zde nám   jsou přehozené v plné   palbě. Daný student se tedy   dal na křížovou výpravu,   která zpočátku vypadá jako   maličkost. Jako například   fakt, že dívky jeho   přičiněním musí opět na   plavání nosit jednodílné   plavky místo bikin. Jeho   přístup je však každým   dnem čím dál tím víc   radikálnější. Je však   otázkou co a kdo je   příčinou. Tento film   ukazuje, že ať udělá   kdokoliv cokoliv, vše   souvisí se vším a vše má   své následky. Myšlenkové   pochody jednotlivců tu jsou z   reálného hlediska velice   věrohodné. A jestli se   nějaká událost pro někoho   bude zdát přeci jen málo   důvěryhodná, je to v   pořádku. A hlavně na   diskuzi. Ruská kinematografie   tímto udělala ohromný   zářez do problematiky   celého světa. Ledacos se   vysvětluje, ledacos naopak   vytváří otázky. A s ruskou   sentimentalitou to skutečně   nemá nic společného. Daný   argument, o krocích dítěte   k totalitarismu, je mnohem   univerzálnější, než by si   kdo myslel.

Po skončení filmu mi ještě   chvíli běhal mráz po   zádech. Takový bigotní   mládenec by měl patřit do   cvokhausu. Příběh je velmi   dobře natočen, setkávají   se v něm různé názory   současné ruské   společnosti. Když pominu   vyšinutého Věnu, zaujme   postkomunistické trio   soudružek vládnoucích   škole: ředitelka, tajemnice   a profesorka dějepisu a   biologie. Ty mají svůj   názor na věc ihned.   Náboženský fanatismus je ve   filmu dobře ukázán, i když   tentokrát nejde o radikální   islamizmus, ale o   křesťanství. Bylo mi líto   Jeleny, kterou všichni   šmahem odsoudí nejprve jako   židovku a poté i jako   profesorku, která zneužije   svého studenta. Nejsem   obdivovatelem ruských filmů,   ale většinou, když už u   nás jde do kina nebo TV, jde   o kvalitu.