Mraky odtáhly

Snímek Mraky odtáhly stojí na počátku Kaurismäkiho volné trilogie pojednávající o outsiderech, lidech na okraji společnosti, a o jejich hledání (a někdy i nalezení) cesty k osobnímu štěstí, které v režisérově pojetí nepředstavuje absolutní hodnotu. Do tohoto triptychu řadíme dále snímky Muž bez minulosti a Světla v soumraku. Ačkoli je možné zmiňované tituly postavit do řady s předcházejícími autorovými filmy zaměřenými na finskou realitu všedních dní (Stíny v ráji, Děvče ze sirkárny, Drž si šátek, Tatjano), to co jim vtiskuje punc odlišnosti a je výrazem Kaurismäkiho tvůrčího zrání, je gesto mírně nadějeplného spočinutí.
Vznik filmu Mraky odtáhly výrazně ovlivnila tragická událost, kterou pro filmový svět, ale i Kaurismäkiho původní autorský záměr znamenala předčasná smrt jeho oblíbeného herce Mattiho Pellonpää. Původně měl ztvárnit Nikandera, ústřední postavu filmu, což znalcům díla finského režiséra napovídá, že snímek byl plánován jako volné pokračování Stínů v ráji z roku 1986. Tento koncept byl nakonec zachován, nicméně centrální pozici zaujala žena, konkrétně Nikanderova družka Ilona, ztvárněná slavnou finskou herečkou Kati Outinenovou.
Ve filmu Mraky odtáhly se Ilona už neživí jako prodavačka, ale je číšnicí v restauraci. Žije s řidičem tramvaje Laurim, hraným dalším z řady Kaurismäkiho pravidelně obsazovaných herců Karim Väänänenem, v relativně šťastném vztahu, určovaném pravidelností a stabilitou. Z poklidu přebývání je vytrhne existenční tíseň, která se dostaví v souvislosti se ztrátou zaměstnání obou partnerů. A jelikož především Lauri z vrozené hrdosti odmítá svěřit se do péče státního sociálního systému, musejí hledat východisko z krize ve vlastních zdrojích.
Aki Kaurismäki má zjevně své postavy rád. Ty, které se pokorně a subtilně potýkají s příkořími života, určitě. Není se co divit, jsou součástí jeho samotného, jeho náhledu na svět prizmatem mezilidských vztahů. Většinou toho nevyslovitelného, co se mezi nimi rozprostírá. A možná i proto je tolik ticha v Kaurismäkiho filmech. O čem není možno mluvit, o tom se má mlčet!

Petr Pláteník
Letní filmová škola 2011

Říkalo se, že Aki Kaurismáki po nečekané smrti svého přítele a kmenového herce Mattiho Pellonpáá již nechtěl pokračovat ve filmové tvorbě. Naštěstí „slovo" nedodržel, a tak se můžeme seznámit s dílem, které nese všechny znaky Kaurismákiho charakteristického rukopisu.
Samotný příběh je velice prostý: restaurace „Dubrovník", ve které pracuje Ilona jako vrchní číšnice, je zavřena. Spolu se svým mužem náhle pocítí tvrdou realitu nezaměstnaných. Staromódní pár nerezignuje a pokouší se zvládnout situaci, i když ta je zpočátku ze dne na den spíše horší než lepší.
Kino ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


Kaurismäkiho svérázná komedie pojednává o nezaměstnanosti, vnímané však nikoli jako ekonomický či sociální problém, ale spíše jako mentální stav, navozený nepřízní osudu. - Hrdinou vyprávění je starosvětský manželský pár. Ilona pracuje jako vrchní číšnice, Lauri je řidičem tramvaje. Oba však přijdou o práci... Režisér si pro prostý film zvolil rafinovaný styl, usilující dle jeho vlastních slov o „barevný neorealismus": zdařile kombinuje hyperoptimismus filmů Franka Capry s pocitem neorealistické věrohodnosti. Atmosféra příběhu balancuje mezi jímavým soucitem a sarkasmem. Kaurismäki si pro převážně interiérový snímek pronajal prázdné kanceláře, v nichž dal postavit restaurace a bary tak, aby vyhovovaly jeho tvůrčím postulátům barevností i pečlivě rekonstruovanou „atmosférou úpadku". Vzdor svému chmurnému tématu neobyčejně poutavý film režisér věnuje památce svého předčasně zemřelého přítele, herce Mattiho Pellonpää, jehož dětské foto je v jedné scéně fotografií zemřelého synka dvojice hrdinů. Film Mraky odtáhly byl asociací belgických filmových kritiků označen za nejlepší evropský film roku 1996.

Autor/Zdroj: /Kino AERO

rdinou vyprávění je starosvětský postarší manželský pár Koponenových: Ilona pracuje jako vrchní číšnice. Lauri je řidičem tramvaje. Oba však přijdou o práci a přes prvotní optimismus zjišťují, že pro lidi jejich věku a staromódně slušného vystupování už na světě jaksi není místo. Zatímco Lauri po několika špatných zkušenostech propadá nečinnému pesimismu, Ilona nepřestává hledat cesty, jak ven z nouze a zoufalství. Nakonec se jí podaří s pomocí bývalých kolegů otevřít si vlastní rstauraci s příznačným názvem Práce, jež nenápadně nabízí zákazníkům pravé "staré" hodnoty: spolehlivost, klid, slušné zacházení a dobré jídlo.

Autor/Zdroj: /Popis

Finský režisér Aki Kaurismäki založil svůj "jednoduchý film o složitých věcech" Mraky odtáhly na tématu nezaměstnanosti, vnímaném však nikoli jako sociální či ekonomický problém, ale jako mentální stav, navozený nepřízní osudu. Hrdinou vyprávění je starosvětský postarší manželský pár Koponenových: Ilona pracuje jako vrchní číšnice, Lauri je řidičem tramvaje. Oba však přijdou o práci a přes prvotní optimismus zjišťují, že pro lidi jejich věku a staromódně slušného vystupování už na světě jaksí není místo. Zatimco Lauri po několika špatných zkušenostech propadá nečinnému pesimismu, Ilona nepřestává hledat cesty, jak ven z nouze a zoufalství. Nakonec se jí podaří otevřít si s pomocí bývalých kolegů vlastní restauraci s příznačným názvem
Práce, jež nenápadně nabízí zákazníkům právě "staré" hodnoty: spolehlivost klid, slušné zacházení a dobré jídlo. - Aki Kaurismäki si pro prostý film o naději zvolil rafinovaný styl usilující dle jeho vlastních slov o "barevný neorealismus": zdařile kombinuje hyperoptimismus filmů Franka Capry s pocitem neorealistické věrohodnosti, upomínající na De Sicův klasický snímek Zloději kol. Stejně dvoulomá je atmosféra vyprávění, balancující mezi jímavým soucitem a černohumorným sarkasmem. Podobně kontrastním způsobem pracuje autor s barvami: ve filmu převažuje "nesnesitelná" kombinace oranžové a modré (včetně modrého drinku Honolulu Winter, jímž hrdinka zapije své klíčové
životní rozhodnutí). - Kaurismäki si pro převážně interiérový snímek pronajal prázdné kanceláře, v nichž dal postavit restaurace a bary, tak aby vyhovovaly jeho tvůrčím úmyslům barevností i pečlivě rekonstruovanou "atmosférou úpadku.
- Podobně jako restaurace, již hrdinové nakonec šťastně otevřou, je i Kaurismäkiho film výsledkem práce osvědčených spolupracovníků: kameraman Timo Salminen snímal všechny filmy režiséra i jeho bratra Milky, a Kati Outinenová (Ilona), Kari Väänänen (Lauri) a Elina Saloová (paní Sjöholmová) patří do autorova stálého "hereckého inventáře". - Film je věnován památce předčasné zemřelého režisérova přítele, herce Mattiho Pellonpää, jehož dětské foto je v jedné scéně fotografií zemřelého synka d vojice hrdinů.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled