Moskytiéra

To, co na začátku vypadá   jako tragikomický obraz   jedné naprosto šílené   katalánské rodiny, za kterou   by se nemusela stydět ani   řecká kinematografie, vám v   průběhu filmu bude připadat   stále více normální.   Svérázné řešení   osobních i rodinných krizí   a hledání východisek   režisér zakomponoval do   pestré galerie postav, z   nichž každá aplikuje trochu   jiný přístup. Život má s   komárem společné to, že   dokáže pěkně bodnout,   žádná moskytiéra proti   němu však neexistuje.

Sedm psychopatů onehdá -   břídilové! :-) Nevím, jak   správně uchopit výzvu, o   kterou se snímek pokouší,   ale v podstatě na něm není   nic nenormálního, v životě   je možno zajít, kam až si   dovolíme a vše zde   zobrazené se může stát,   každý si svoje traumata   léčíme po svém a dovedeme   si svou terapii racionálně   obhájit - třeba   zásadovostí, s kterou matka   vychovává dítě, aniž by   tušila, že mu svými   metodami ubližuje   neporovnatelně více, než   kdyby ho pleskla přes zadek.   Chladně vykalkulovaná a   bizarní, přesto zajímavá   studie lidského soužití.

Španělské Smukke Mennesker
Líbí se mi název   filmu,protože je to názorný   příklad toho,že takovou   moskytiéru mají lidé před   dveřmi domu,kde ostatní   nevidí jejich pravé   já.Moskytiéra je tak trochu   filmem o hledání   spřízněné duše a   mezilidských (potažmo   rodinných) vztazích.V tomto   snímku nejsou všichni až   tak "normální",jak   by se na běžnou rodinu   slušelo.
Film mi   hodně připomíná dánský   snímek Smukke   Mennesker,jenomže v dánském   snímku šel děj do   větších extrémů a přitom   nekřečovitě a paradoxně mi   přes všechny ty povahové   anomálie byly dánské   postavy o mnoho   sympatičtější,než tomu   bylo v Moskytiéře.I závěr   filmu (společné stolování)   měla Moskytiéra se Smukke   Mennesker stejný.Zatímco ale   v Moskytiéře vše tak nějak   vyšumělo do ztracena bez   nějaké pointy nebo faux pas   (čekal jsem třeba nějaký   zvrat u mlčící paní,nebo   příchod mladého   milence),tak v dánském   snímku jsem na konec koukal s   otevřenou hubou a to se ani   moc nemluvilo.
Líbil   se mi herec Eduard   Fernandéz,který stejně jako   v Argentickém snímku   Metoda,zahrál svůj part v   tradiční bílé košili,   výborně.