Obsah filmu Modrý ptáček
Hlavní představitelkou televizního snímku, který získal Skleněného medvěda na Berlinale a další ocenění na mezinárodních filmových festivalech (Montreal, Toronto), je dvanáctiletá Merel. Všestranně talentovaná dívka se dobře učí, baví ji číst Dahla i Tolstého, hezky zpívá, je šikovná na sport, a navíc se dokáže láskyplně postarat o svého tělesně postiženého bratříčka Kaspera, který je upoután na invalidní vozík. Bez zřejmé příčiny se však snad až příliš ctižádostivá Merel stane terčem systematické šikany ze strany spolužáků z prestižní školy, kteří ji napadají verbálně i fyzicky. S přibývajícími útoky se osamělá dívka začne vůči svému okolí...
Hlavní představitelkou televizního snímku, který získal Skleněného medvěda na Berlinale a další ocenění na mezinárodních filmových festivalech (Montreal, Toronto), je dvanáctiletá Merel. Všestranně talentovaná dívka se dobře učí, baví ji číst Dahla i Tolstého, hezky zpívá, je šikovná na sport, a navíc se dokáže láskyplně postarat o svého tělesně postiženého bratříčka Kaspera, který je upoután na invalidní vozík. Bez zřejmé příčiny se však snad až příliš ctižádostivá Merel stane terčem systematické šikany ze strany spolužáků z prestižní školy, kteří ji napadají verbálně i fyzicky. S přibývajícími útoky se osamělá dívka začne vůči svému okolí zatvrzovat… Emotivní drama, které empaticky vykresluje zmatené citové pochody zranitelné dívky, bloudící kdesi mezi dětstvím a dospělostí, zaujme ojediněle autentickým výkonem herecké debutantky Elske Rotteveelové.
(MFF KV) < Zobrazit méně
oficiální text distributora, zobrazit všechny obsahy (1)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 20.2.2014
Jistě kvalitní film, viz výčet cen, ale podobné téma já nemusím. Postižené dítě bez rukou na vozíčku a hlavní hrdinka Merel, která si ve svých dvanácti letech užívá to nejhorší. I když její milující rodiče jsou vzorní, ona ve škole trpí dětskou šikanou, která i na můj vkus jde do krajnosti. To pamatuji i já, když nás v už v roce šedesát obírali cikáni na záchodkách v kině Hraničár i o tu korunu, co nám zbyla po zakoupení lístku na eskymo. Nám bylo sedm, osm, a jim tak třináct v převaze a už tenkrát ukazovali žiletky. Bylo to stejné jako dnes a ani ti "zlatí" komunisti s tím nic nenadělali. A ani nebyl ve společnosti zájem.