Moderní doba

Hrdina příběhu, Tulák Charlie, který pracuje jako dělník u pásové výroby, se následkem stereotypní činnosti jednoho dne pomate na rozumu a ztrácí své místo v továrně. Jako nezaměstnaný se snaží vyrovnat se společenskými problémy a všudypřítomným zmatkem. V jeho souboji „s osudem“ sehraje nemalou roli náhoda, s jejímž přispěním se smolař Tulák objevuje v těch nejchoulostivějších situacích, a také se stává nedobrovolným hrdinou.
Slavný film, patřící mezi klasiku světové kinematografie, natočil v roce 1936 scenárista, režisér a herec Charlie Chaplin, který do něj vložil protest proti nehumánním projevům moderní civilizace a obrovskou dávku nadsázky, humor, ironii i sarkasmus. Neodmyslitelně k němu patří nestárnoucí, mistrovské komediální gagy a scény (Charlie jako oběť „krmícího stroje“, přetrvávající „tik“ v rukou jako následek celodenní práce u pásu či jízda na kolečkových bruslích ve 3. patře obchodního domu, kde chybí zábradlí). Vedle Charlieho Chaplina, jenž vytvořil hořko-komickou úlohu Tuláka, je třeba připomenout působivé ztvárnění dívky jeho snů hollywoodskou hvězdou Paulette Goddardovou (byla dočasně i jeho manželkou v reálném životě).

Zdroj: ČT
titulky

Moderní doba (1936, FP 15/74) je posledním filmem, v němž se Charles Chaplin objevil ve slavném kostýmu Tuláka. Snímek je zčásti satirou na technický pokrok: nejvíc jej charakterizují výjevy z továrny, kde je Tulák Charlie zaměstnán u běžícího pásu. (Není jasné a ani důležité, co vlastně podnik Electro Steel Corp. produkuje. Jeho vzorem nicméně byly automatické výrobní linky firmy Ford.) Většina příběhu se ovšem odehrává v jiných prostředích a představuje spíše Chaplinovo zúčtování s tehdejší americkou ekonomikou, jež se po krachu na newyorské burze v roce 1929 nacházela v krizi. - Geniální umělec se vypořádal s vážným tématem navýsost invenčně a hravě. Moderní doba je naplněna řadou vynikajících komediálních scén, jež se zapsaly do diváckého povědomí. Chaplinova filmová postavička sice svým příběhem a „dělnickým původem“ demonstruje levicové teze, nicméně v jejích příhodách lze vyčíst i jiné, niternější autorovy zájmy: Tulák má potíže ve všech svých zaměstnáních s výjimkou restaurace, kde zazáří jako vaudevillový zpěvák (a kde je tedy skutečně „doma“). Hrdinovo tělo, vtažené do soukolí ozubených převodů, zase zřetelně připomíná dráhu filmového pásu v kameře či promítačce... – Zvukový film byl v roce 1936 naprostou samozřejmostí, ale Chaplin správně usoudil, že jeho Tulák nesmí na plátně promluvit. Moderní doba je technicky vzato sice zvuková, avšak z hlediska filmové estetiky patří k němým filmům. A tak píseň v italsko-francouzsky znějící hatmatilce je jediným „slovním“ projevem Tuláka Charlieho. Mluvené slovo zní výhradně přes „filtr“ reprodukčních zařízení (tovární komunikační systém, rádio, fonograf). – Francouzsko-německá firma Tobis později žalovala Chaplina, že ukradl některé nápady z filmu Reného Claira Ať žije svoboda! (1931, A nous la liberté). Chaplin nakonec přistoupil na mírné odškodné; celou věc však chápal jako mstu německých producentů za Diktátora (1940, FP 47/47, 18/77, 3/2003z).
-zk-, Filmový přehled 2005/1

Charles Chaplin a jeho souboj se stroji v éře, která není příliš nakloněna lidem. Společenská satira natáčená ještě v konvencích pantomimy němého období. Protest proti nehumánním aspektům technické civilizace a automatizace lidského života. Film je vybudovaný jako mozaika epizod, každá z nich má vlastní výstavbu gagů, geniálně se v ní uplatňuje smysl pro humor a ironii, ale i pro sarkasmus a ironii.
Projekt 100/2005

Tulák pracuje na výrobní lince v obrovské továrně. Den co den utahuje šrouby. Velmi brzy je pracovními podmínkami zdeptán natolik, že se ocitne nejprve v nemocnici a poté ve vězení. Jednou se venku sblíží s osiřelou dívkou na útěku, po které pátrá policie. Tulák a dívka spojí své síly, aby čelili útrapám života společně...

reklamní materiály videodistributora

Navzdory zřetelnému sociálně kritickému vyznění filmu zůstává Moderní doba v povědomí diváků spíše jako trochu chmurná groteskní satira na přebujelou průmyslovou civilizaci. Natěsnané stádo ovcí se hrne směrem k nám… natěsnané stádo lidí pohyb ovcí opakuje, proudí z podzemní dráhy rovněž směrem k nám a míří k obrovskému komplexu továrních budov… Takové jsou první záběry filmu, jimž předchází poněkud matoucí titulek: „Moderní doba - příběh o průmyslu a soukromém podnikání - o lidské honbě za štěstím.“ Prvotní nápad vnukl Chaplinovi jistý newyorský reportér svou informací o farmářských syncích lákaných do tovární velkovýroby, kde se pak po pár letech u běžícího pásu nervově hroutí. To se stalo námětem první, té nejslavnější sekvence filmu. - Moderní doba není o průmyslu a soukromém podnikání. Řekněme spíše, že se v jedné rovině po svém vypořádává s mýtem technického pokroku jako zdroje šťastnějšího života. Chaplin se vždycky tak či onak dotýkal sociálních motivů, ale nikdy ne v politickém smyslu. Jeho pohled na lidi z periférie společnosti byl sociálně soucitný, nikoliv realistický a sociálně kritický, jeho tak časté obrazy nuzného prostředí připomínají spíše romantické žánrové obrázky. Až Moderní dobou do jeho tvorby vstoupila politická a sociální realita doby. K tomu zrovna krutá realita hospodářské krize 30.let - jeho tulák tak dostal aktuálnější rozměr a stal se spíš tragickou než směšnou postavou. Americký tisk i úřady film odsoudily jako politickou agitaci, to však Chaplin spolu s obviněními ze sympatií s komunisty odmítal. Trval na tom, že tuláka nezpolitizoval, dokládal to tím, že se tulák ani na okamžik nestane politickým aktivistou, je jen pouličními politickými událostmi smýkán, byť je leckdy nevědomky jako pravý smolař podnítí.
Přestože éra němého filmu skončila závěrem 20. let, Chaplin stále trval na němém filmu. Jedinou postavu, kterou nechá ve filmu promluvit, se stane (jak příznačné!) prezident oceláren, tedy představitel odlidštěného průmyslového pokroku. Chaplin věřil a doufal, že zvukový film je jen přechodné poblouznění, které pomine, a vše se vrátí do starých kolejí. Byl to troufalý experiment natočit v roce 1936 němý film, ale vyšlo to.
Kino AERO