Ministry of Fear

Náhoda je blbec. A tak se   stane, že se jistý Stephen   Neale, kterému propůjčil   tvář Ray Milland, náhodně   připlete do nacistické   špionážní akce, čímž   má v následujících   minutách o zábavu   postaráno. A diváci také,   neb vše, co je tu v rámci   veškerého dění ukázáno,   snad nemohlo být už od   samého začátku myšleno   vážně. Stephen se před   odjezdem vlaku zajde podívat   na nějakou dobročinnou   slavnost, kde si ho splete   věštkyně a dá mu radu, jak   vyhrát dort v soutěži,   která tkví v uhodnutí váhy   dortu. A tak se stane. Dort si   nic netušíc spokojeně   odnese a následně se začnou   dít věci. Jak se později   dozví, v dortu je zapečen   mikrofilm s důležitými   informacemi. Už tato forma   má ryze zábavný charakter.   Něčeho tak dětinského by   byli špioni schopni? V   oblasti noir jsou některé   scény nádherné.   Scenáristicky je už   příběh skutečně jen pro   úsměvnost daných skutků,   než pro napínavé   špionážní drama. O daných   postavách se takřka nic   nedozvíme, takže jejich   charakteristika je velkou   neznámou. Co Stephena vedlo k   pronásledování, během   bombardování blízké   továrny, ze zastaveného   vlaku domnělého slepce,   který ho majzne klackem za   krk, ukradne dort a uteče? To   mu na tom dortu, o který se s   tím chlápkem navíc   předtím rozdělil, tak   záleželo? A proč? Takových   nejasností je snímek doslova   zahlcen, takže těžko   posoudit, co tím chtěli   autoři vlastně říci.   Každopádně je celý děj   tak napěchovaný   nejrůznějšími zvraty, že   to místy snad i postrádá   logiku. Účel snímku v   takovémto až nadmíru   zjednodušeném zpracování   budiž záhadou. Ne, tohle je   spíše vrtkavá komedie   šmrncnutá snad i parodií k   přivedení k jiným   myšlenkám. Protože snímek   vznikl ještě v době   probíhající války, bylo by   to smysluplnější.

Moje oblíbená kniha Grahama   Greena se dočkala   důstojného zpracování již   ve čtyřicátých letech   režisérem Fritzem Langem.   Také pamatuji na výborné   české televizní   zpracování s Jiřím   Adamírou v hlavní roli tak   asi z roku 1966. Je fakt, že   do rozsahu celovečerního   filmu v délce necelých   devadesáti minut nelze   pojmout všechny zápletky   románu, ale i tak je   výsledek dobrý. Vyjádření   válečného Londýna s   ohledem na dobu natáčení je   vynikající. Překvapivý   závěr je už jenom dobrým   vyzněním povedeného filmu   noir žánru.