Metropolis

Metropolis - město budoucnosti, technologický zázrak a symbol pokroku. V horních patrech, kde žijí bohatí, spatří Freder, syn vládce města, poprvé Marii, dívku z chudých poměrů, která malým dětem přišla ukázat, jak žijí zámožní lidé. Freder se vydává najít Marii ve spodních patrech města, kde dělníci udržují v chodu stroje pohánějící celé město. Zde na vlastní kůži zažije tvrdé pracovní podmínky, kterými si procházejí dělníci denně, a je šokován množstvím utrpení, jež zde spatří. Maria však upadá do spárů šíleného vědce Rotwanga, který vytvoří robota s její podobou. Zkáza města je na dosah. Alegorie o nadvládě strojů a člověku v zajetí techniky, opus magnum Fritze Langa, je dnes považována za klasické dílo vědecko-fantastického filmu, ovlivňující stále další tvůrce a díla (ať už videoklipy Madonny nebo Queen, či Rintarův anime film Metropolis; 2001). Ve své době však film tak jednoznačně přijat nebyl. Mělo jít o hlavní trumf studia UFA a potažmo německého filmu v boji o americký trh. Tomu odpovídal i na svou dobu více než nadprůměrný rozpočet i enormní množství natočeného materiálu. Kritiky po německé premiéře filmu o délce kolem 200 minut však nebyly zcela příznivé a film byl pro americký trh zcela přestříhán bez Langova přispění. Je to dnes paradoxně právě americká verze, která posloužila pro rekonstrukci tohoto kultovního filmu. Přestože dodnes téměř 20 % filmu chybí, v roce 2008 byla nalezena nová verze v archivu v Buenos Aires se záběry, které posloužily pro zatím nejkompletnější verzi filmu z roku2010.
Zdeněk Blaha
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016

POZOR SPOILER
 
PŘEDEHRA 
V podzemí probíhá střídání směn. Seřazení lidé postupují jako stroje.  
Jinde na zemi je komplex nazvaný „Klub synů“. Zde je všechno jiné nežli dole. Mladí lidé zde momentálně sportují. Jsou to děti těch vyvolených. Těch, na které musí ti dole pracovat. Také jsou zde krásné zahrady. V těch si užívají potomci těch bohatých, když se zde jednou objeví i děti těch druhých. Nedopatřením? Nu, přivedla je sem jejich vychovatelka, do které si ihned zakoukal mladý Freder, syn Joha Fredersena, vládce Metropole.
Ten pak dívku hledá a v továrně je svědkem exploze. Ihned to běží zvěstovat svému otci. A zde je také svědkem jak hlavní předák Centrálního stroje, pan Grot, přináší dvě kopie nějakého plánu, které se našly u zraněných dělníků. Za to, že tuto zprávu nepřinesl šéfovi jeho tajemník Josaphat, dostává tento okamžitý vyhazov. Synek poznává, co je tatík zač a prchá. Zastihne propuštěného ještě na schodech, kde se míní zastřelit, a tak mu Freder nabízí místo.  
On sám jde dolů mezi dělníky a hned si s jedním, který má číslo 11811, vymění místo. Dá mu i své šaty a on je pak sledován místo něj.
Ve středu města je malý domek vynálezce Rotwanga. Ten se s Johem velmi dobře zná. Kdysi milovali ženu jménem Hel. Ta si vybrala Joha a při porodu Fredera zemřela. Ne však pro Rotwvanga. A tak když za ním Joh opět přichází, zavede jej do své laboratoře, kde mu ji ukáže. Je to však jen jakási loutka z plechu. Sám tvůrce jí říká stroj a tvrdí, že ji ještě musí dodělat.  
Joh mu pak dává nalezené plány a Rotwang je rozluští jako podzemní chodby staré více než dva tisíce let. A hned tam Joha zavede. Spolu pak pozorují tajný dělnický sraz, kde mluví dívka Marie o babylónské věži.  
Mezitím jeho syn předal práci jiné směně a jde na tajné setkání, kde najde svou Marii. Samozřejmě netuší, že jej otec vidí. Jeho syn se pak prohlásí za prostředníka a s Marií si padnou kolem krku. Joh žádá Rotwanga, aby dal stroji podobu Marie. Ten ji v katakombách pronásleduje a nakonec unese. 
  
INTERMEZZO
Rotwang dodělává stroj a dává mu příkaz, aby zničil Joha a také i jeho syna.  
Dělník, který jej nahradil je polapen špehem jeho otce. Tomu předá adresu, kam měl jet sám, ale zlákal jej život v pozlátku. Na té adrese se sejde Fredr s Josaphatem. Freder odchází, ale zato se tu objevuje onen špeh. Nalézá čapku onoho dělníka 11811, takže má důkaz. Josaphat je dokonce podplácen, ale nepovolí a dojde k bitce. Špeh vítězí. 
Zatím chce Rotwang ve svém domě, kde ukrývá Marii, její tvář. To proto, aby mohl stroji nasadit její obličej. Ta se však brání a její křik zaslechne náhodou kolem procházejí Freder. Vrazí do domu, ale nikoho zde nenalézá. To už leží Marie na stole a je spojena se strojem. Dílo se zdaří. Stroj má její tvář i tělo. A zrovna když mu Joh uděluje příkazy, vidí je spolu jeho syn. Dostává z toho šok.  
Rotwang zve Joha na ples, kde má stroj přede všemi zatančit. Pokud někdo pozná, že je to stroj, je Rotwang ochoten nazvat se břídilem který nic neumí.  
Nemusí. Stroj je prostě dokonalý.  
  
FURIOSO
Freder je stále nemocen, ale je mu vyprávěno, co vše jsou schopni bohatí pánové kvůli Marii udělat a již také udělali. I k zabíjení a sebevraždám dochází. Marie-stroj burcuje dělníky k ničení výrobních prostředků. Marie-člověk naslouchá Rotwangově chlubení a sebechvále, kdy se přiznává k podvodu na Johovi. Stroj totiž neplní jeho příkazy, ale Rotwangovy. Jenže Joh to slyší, a dojde k půtce. Marie-člověk prchá.  
Dělníci se dostávají ve svém ničení až skoro ke hlavnímu stroji. K němu však předák Grot stihl uzavřít cestu. Dostává však od Joha rozkaz, aby otevřel. Grot to tedy udělá, i když ví, že pokud bude zničen Centrální stroj, bude zničena i celá dělnická čtvrť. On to lidem řekne, ale již je pozdě, neposlouchají ho. A zatímco pak u zničeného stoje tančí kolo kolo mlýnské, do města vniká voda a hrozí mu zničení. Freder s Marií, tou lidskou, se snaží zachránit co se dá a pomáhají těm co prchají. Podaří se jim zachránit některé děti, ale zkáza města pokračuje. Teprve nyní si dělníci uvědomují, co provedli. A rázem se z vedoucí odboje stává čarodějka. Lid Marii pronásleduje, ta je nakonec polapena a končí na hranici. Vysoko na ochozu kostela bojuje Freder s Rotwangem. Ten unesl lidskou Marii až na střechu. Otec s hrůzou pozoruje boj na život a na smrt… 
 
 

 

Legendární snímek německého expresionismu, který je považován za to nejlepší, co se dochovalo z období němé kinematografie. Monumentální torzo dokazující mimořádnou vyspělost evropských tvůrců, kteří zde předjímají boj jedince se systémem.

Mix mnoha žánrů, sci-fi, horor, melodrama a utopie zároveň. Metropolis je legendou, z diváků původní verze nikdo nežije, a jelikož se film nezachoval v režisérském sestřihu, panují stále dohady, jak tento majstrštyk vlastně vypadal. Ale i pouhé torzo je úchvatné, navíc je rok co rok díky archivním nálezům vylepšované. Metropolis je společným dílem „architekta davu" Vídeňáka Fritze Langa a rozporuplné scenáristky They von Harbou, která se podílela na všech mistrových významných dílech a je také autorkou knižní trojúhelník tvořený vynálezcem se zmrzačenou rukou Rothwangem, záhadnou Hell/Marií a továrníkem Fredersonem je zasazen do blízké budoucnosti v prototypu nové babylonské věže Metropolis. Aby se kolos nezhroutil, dřou dole pod povrchem dělníci, jejichž jedinou nadějí je prorocká spasitelka Marie. Rothwang je pověřen stvořením robota, identické kopie Marie, aby Frederson mohl ovládat dělníky i pod zemí. Začíná boj s časem, kdy je v sázce osud mnoha rodin a dětí stejně jako prestiž fenomenálních studií německé UFY, pro níž Metropolis představovala nejnákladnější snímek všech dob. Langův opus ve své době zcela nepochopen ožil až nástupem postmoderny, kdy se o něj počátkem 80. let začal zajímat hudebník a manažer Giorgio Moroder. Vedle Kabinetu dr. Caligariho a Upíra Nosferatu je Metropolis asi třetí nejpověstnější dílo německého expresionismu.
(MJ)
katalog 1. Festivalu nad řekou

Klasické dílo světové kinematografie Metropolis vzniklo na základě scénáře, který napsala Thea von Harbou, druhá manželka Fritze Langa, na jeho podnět. Režisér pak realizoval jeden z nejvýpravnějších a nejrozsáhlejších projektů němé éry. – Fantastický snímek, natočený v letech 1925 a 1926, se odehrává v přesně neurčené budoucnosti ve fiktivním velkoměstě, ovládaném vrstvou vyvolených. Zatímco mocní si užívají radostí života v takzvaných Zahradách věčnosti, hluboko v podzemí se rozkládá město dělníků, kteří obsluhují obří stroje, zajišťující blahobyt „těm nahoře“. Syn pána Metropolis Freder se o podzemním městě dozví a vydá se mezi dělníky. Stane se aktérem vzpoury, kterou tajně zosnoval jeho otec, aby měl záminku k represím. Podněcovatelem sebevražedného dělnického povstání, jež málem způsobí kolaps celého systému, je umělá žena Maria, dvojnice skutečné dívky, která chtěla dělníkům otevřít oči... - Poněkud schematické poselství Langovy sociální alegorie se ani v době vzniku díla nesetkalo s velkým ohlasem. Působivost tohoto výtvarně monumentálního filmu však spočívá v něčem jiném: Fritz Lang vytvořil vizuální báseň, v níž pomocí ohromujících obrazových kompozic (např. stovky dělníků, pochodujících v odlidštěných geometrických formacích) vytváří vysoce stylizovaný, svébytný filmový prostor. Spíše než akademická teze o nutnosti najít soulad mezi společenskými třídami zaujme Langův film až hudební rytmizací linií a pohybů, ponejvíce v záběrech s lidmi, obsluhujícími různé stroje. Působivost trikových scén je z valné části dílem Eugena Schüfftana, autora speciálního způsobu snímání, který za pomoci zrcadlové soustavy propůjčuje miniaturním modelům dojem enormní velikosti. - Zmíněné ideové poselství se údajně velmi zamlouvalo ministru propagandy Josephu Goebbelsovi. Lang nicméně později z Německa uprchnul, na rozdíl od They von Harbou, vyznávající nacistické ideály. - 10. ledna 1927 měla Metropolis premiéru v Berlíně. Šlo o 4 189 metrů dlouhou verzi (jež se tehdy promítala zhruba tři hodiny), staženou po třech měsících z distribuce, neboť tržby neplnily očekávání. Od té doby vzniklo několik zkrácených verzí, přičemž není doloženo, zda se alespoň na některé podílel sám režisér. V rámci Projektu 100 se promítá zatím poslední rekonstruovaná verze, která vznikla péčí německých filmových historiků Enna Patalase a Martina Koerbera. Chybějící pasáže jsou nahrazeny mezititulky v odlišném písmu, případně fotografiemi. Film je ozvučen hudebním doprovodem, natočeným podle původní partitury Gottfrieda Huppertze. - Během posledního čtvrtstoletí vzniklo několik nových hudebních doprovodů k filmu. Zřejmě nejznámější je z roku 1984, vzniklý péčí hudebního producenta Giorgia Morodera a složený z písní soudobých pop-rockových hvězd a skupin. Další pochází z pera Bernda Schultheise (2002). – Kopie, uváděná v rámci Projektu 100-2005, se hraje bez českých titulků (jež není možné na filmový materiál vyrazit) jen s doprovodným letáčkem.
-zk-, Filmový přehled 2005/3

Jedinečná pozice Metropolis v historii světového filmu, stvrzená v roce 2001 listinou UNESCO „Memory of the World“ (snímek byl do ní zapsán jako vůbec první dílo z oblasti kinematografie) ani v nejmenším nespočívá ve stylistické koherenci či myšlenkové originalitě. Film se ale dovedl otevřít všem vlivům doby, v níž vznikl, a „rozkošnicky“, „nestřídmě“ je do sebe vsáknul. Metropolis je dítětem „všežravého“ eklekticismu, který by bezpochyby skončil uměleckým fiaskem (většina estetiků a estétů 20. let Metropolis kvůli jeho myšlenkové nejasnosti a stylové heterogenitě striktně odmítla), kdyby za ním přece jen nestála jednotící síla: poetika jednoho z největších filmařů 20. století Fritze Langa. Ten se v roce 1925 nacházel na vrcholu strmého vzestupu, jaký v německém filmu neměl a nemá obdoby.
Metropolis je legenda i ve filmově-historickém smyslu, a jako takovou ji musíme brát (patří k ní i vděčný, téměř nezbytný detail: neúspěch u dobového publika, který ovšem byl jen relativní vzhledem k finančním nákladům a manažerské lehkovážnosti). Strukturu legendy má už sám děj: paradoxní „pověst z budoucnosti“ o hypermoderním, vertikálně rozděleném velkoměstě Metropolis. Přepych horních vrstev je tu vykoupen nelidskou dřinou dělníků žijících v temných podzemních kobkách. Útěchu nacházejí jen ve slovech panenské dívky Marie (Brigitte Helmová)… Příběh, který jeho autorka a tehdejší Langova žena Thea von Harbouová vydala také v podobě románu (ohledně jeho literární bezcennosti jsou si minulí i současní badatelé vzácně zajedno), posloužil režisérovi k rozpoutání vizuální symfonie, před jejíž technickou bravurou a působivými trikovými efekty smeknul po svém způsobu i Hollywood.
Mnohými zásahy střihačů hned po premiéře (aby vyhovoval přání distributorů) se z tříhodinové Metropolis stal hybrid zachovaný v nejrůznějších světových archivech v různé kvalitě, nikde však tak, jak ho Lang natočil. Po dlouholetém pátrání po „originálu“ byla na Berlinale 2001 promítnuta zatím nejkompletnější, dvouapůlhodinová verze, avšak definitivní, vědecky ověřená, však vyjde až v roce 2006 na DVD. Metropolis zakoupená do Projektu 100 2005 je dlouhá sto osmnáct minut, oproti „berlínské“ má však důležitou přednost: původní hudbu Gottfrieda Huppertze, který významně přispěl už ke zdaru Langova předešlého filmu Nibelungové.
(upraveno z textu Milana Klepikova)
Kino AERO

Sci-fi? V evropském kontextu raději společensko-kritická metafora (a la Sexmise, většina v izolaci, zatímco svět řídí hrstka vyvolených) v podání tehdejšího prominenta Fritze Langa. Film-hmota, "geometrie architektury" (slovy Lotte H. Eisnerové) a technicky nejnáročnější film proslulých ateliérů UFA před finančním krachem. Herecká kreace Brigitte Helm (vedle Luisy Brooks asi nejvýraznější ženská představitelka německého expresionismu) nabízí složitou dvojroli v náročných podmínkách němého filmu. Charakterově protikladné ztvárnění ženy spasitelky a ženy démona možná v lecčem připomene Vertigo nebo Cronenbergův opus Dead Ringers. Vedle často citované scény stvoření robota proslulým šílencem Rottwangem (Langův dvorní představitel Rudolf Klein-Rogge), se plastickou kreativitou vyznačuje divoká honička v katakombách, nebo děsivý a smyslný tanec robota slavnosti smetánky, včetně oživnutí sedmi smrtelných hříchů s Langovou oblíbenou postavou smrťáka. Jako pro naprostou většinu expresionistických snímků, také pro Metropolis je příznačné technické novátorství včetně revolučního triku s použitím velkých zrcadel zvaným Schuftanův proces. Podobnost zotročení mas s vyhlazovacími a pracovními lágry jako by u Langa souvisela s odvěkým údělem člověka-dělníka, a to již od staroegyptských procesí otroků. Kontroverzně vyznívá nepravděpodobný závěr snímku se symbolickým potřesením si ruky zástupce dělníků s kapitalistou. Toto gesto patrně především ovlivnilo kladné přijetí snímku v řadách nacistů, také jejich prvořadým cílem bylo získat srdce pracujícího lidu. Neskutečně temný kontrast nabízí bizarní motivy Metropolis. Uprostřed města se například tyčí starobylá chatrč s "černokněžníkem" a robot (falešný prorok) je nakonec za jásotu davu barbarsky upálen na hranici jako čarodějnice. (Později převedl Metropolis do komické verze Chaplin v Moderní době.)
Projekt 100/2005

Sci-fi?. V evropském kontextu raději společensko-kritická metafora (á la Sexmise, většina v izolaci, zatímco svět řídí hrstka vyvolených) v podání tehdejšího prominenta Fritze Langa. Film-hmota, „geometrie architektury" (slovy Lotte H. Eisnerové) a technicky nejnáročnější film proslulých ateliérů UFA před finančním krachem.
Herecká kreace Brigitte Helm (vedle Luisy Brooks, asi nejvýraznější ženská představitelka německého expresionismu) nabízí složitou dvojroli v náročných podmínkách němého filmu. Charakterově protikladné ztvárnění ženy spasitelky a ženy démona možná v lecčem připomene Vertigo nebo Cronenbergův opus Dead Ringers.
Vedle často citované scény stvoření robota proslulým šílencem Rottwangem (Langův dvorní představitel Rudolf Klein-Rogge), se plastickou kreativitou vyznačuje divoká honička v katakombách, nebo děsivý a smyslný tanec robota slavnosti smetánky, včetně oživnutí sedmi smrtelných hříchů s Langovou oblíbenou postavou smrťáka. Jako pro naprostou většinu expresionistických snímků, také pro Metropolis je příznačné technické novátorství včetně revolučního triku s použitím velkých zrcadel zvaném Schuftanův proces.
Podobnost zotročení mas s vyhlazovacími a pracovními lágry, jako by u Langa souvisela s odvěkým údělem člověka-dělníka, a to již od staroegyptských procesí otroků. Kontroverzně vyznívá nepravděpodobný závěr snímku se symbolickým potřesením si ruky zástupce dělníků s kapitalistou. Toto gesto patrně především ovlivnilo kladné přijetí snímku v řadách nacistů, také jejich prvořadým cílem bylo získat srdce pracujícího lidu. Neskutečně temný kontrast nabízí bizarní motivy Metropolis. Uprostřed města se například tyčí starobylá chatrč s „černokněžníkem" a robot (falešný prorok) je nakonec za jásotu davu barbarsky upálen na hranici jako čarodějnice. (Později převedl Metropolis do komické verze Chaplin v Moderní době).

Autor/Zdroj: /Kino AERO


Slavné sci-fi o velkoměstě budoucnosti, stále ohromující svou technickou vizí i znepokojující obavou z despotických tendencí ve vývoji lidstva, na skupinku vyvolených na jedné straně a zotročených mas na straně druhé. Zobrazení Metropole se utápí v monumentalitě, vidíme zástupy lidi, jejichž paže se v kolektivní extázi napřahují k dívce s osvoboditelským předurčením. Někteří teoretici (Kracauer, Eis-nerová) nacházeli v tomto Langově filmu prvky nacistické ideologie, byf jím zřejmě neuvědomované a vnášené scenáristkou, jenž se na stranu nacistů skutečně přidala Novou pouť filmovými sály nastoupila Metropolis v polovině 80. let, když ji Giorgio Moroder opatřil hudebním doprovodem.

Autor/Zdroj: /Letní filmová škola