Město ztracených dětí

Tak tímhle se u mě Jeunet   hrdě zařadil po bok   nespoutaných snílků   Gilliama a Burtona. Stejně   jako první z nich se rochní   v jednotlivostech a nedbá na   to, jestli celek stojí na   trochu chatrnějších nohou a   já nedbám s ním, protože   ta smršť neuvěřitelných   nápadů stojí za to. Je to   ještě větší jízda než   byly Delikatesy a to rozhodně   nebyl - pokud mě má chatrná   paměť neklame -   "normální" film.   Úchvatně propracované   prostředí, sbírka těch   nejbizarnějších obličejů,   masek a předmětů,   krkolomné a přece elegantní   sledy navazujících gagů a   to všechno zabalené do   pochmurné romantiky   Badalamentiho hudebního   doprovodu. Velká citová   hnutí mi tenhle film   nezpůsobuje, ale já mám   zkrátka pro tenhle druh   vizuálního obžerství   slabost. Sláva fantastům!

...fakt hustý...ostatně jako   většina jeho filmů,   uznávám, že každému   nesedne, musíš mu přijít   na chuť...mě ale opravdu   zaujal...

Totální vizuální nářez,   který ale postrádá jistou   ucelenost a místy působí   až manýristiky. Kvalit   pozdější Amelie tento film   zdaleka nedosahuje, ale za   shlédnutí toto vizuální   šílenství rozhodně stojí,   ty jednotlivé postavy jsou k   neuvěření a různá   hejblátka také.

Vizuálně originální a   depresivně atmosferická   pohádka pro dospělé, která   však pod vším tím   pozlátkem skrývá   neoriginální zápletku o   silákovi, který jde   zachránit svého malého   bratra. Ve filmu je spousta   zajímavých nápadů a   prostředí ve kterém se film   odehrává je svým způsobem   kouzelné ale film jako celek   mě moc nezaujal a po slušné   první hodině jsem se   začínal nudit.