Město Bohů

V 60. až 80. letech se začala psát krvavá historie drogové scény nejnebezpečnějšího a nejstaršího slumu Rio de Janeira. V prachu ulice Cidade de Deus si s pistolemi hrají už malí kluci. Vzory, jež se snaží následovat, jsou jim starší kamarádi z pouličních zlodějských gangů. Kdo se v místních favelas narodil, také zde zemře - možná dost brzy a násilně. Buscapé vyrůstá v neskutečně brutálním prostředí a až do té chvíle, kdy se na přátele poprvé podívá hledáčkem fotoaparátu, netuší, že by pro něj mohla existovat spása. Možnost „jiné optiky" se pro něj stává prostředkem, jak se z aktéra změnit v pozorovatele: zděšeného, soucítícího, neschopného zavřít oči před beznadějí světa. Drsně poetické drama inspirované autobiografickým románem Paula Linse se stalo nejúspěšnějším filmem na MFF v Havaně 2002. Na MFF v Torontu získalo Vision Award a na AFI Festu Cenu publika, bylo nominováno na Zlatý glóbus jako nejlepší zahraniční titul roku a jeho režisér získal nominací na evropskou filmovou cenu Felix.
38. MFF Karlovy Vary

V 60. až 80. letech se psala krvavá historie drogové scény nejstaršího a nejnebezpečnějšího slumu Rio de Janeira. V prachu ulice Cidade de Deus si s pistolemi hrají už malí kluci. Vzory, jež se snaží následovat, jsou jim starší kamarádi z pouličních zlodějských gangů. Kdo se v místních favelas narodil, také zde zemře – možná dost brzy a násilně. Buscapé vyrůstá v neskutečně brutálním prostředí a až do té chvíle, kdy se na přátele poprvé podívá hledáčkem fotoaparátu, netuší, že by pro něj mohla existovat spása. Možnost „jiné optiky“ se pro něj stává prostředkem, jak se z aktéra změnit v pozorovatele: zděšeného, soucítícího, neschopného zavřít oči před beznadějí světa. Drsně poetické drama inspirované autobiografickým románem Paula Linse se stalo nejúspěšnějším filmem na MFF v Havaně 2002. Na MFF v Torontu získalo Vision Award a na AFI Festu cenu publika, bylo nominováno na Zlatý glóbus jako nejlepší zahraniční titul roku a jeho režisér získal nominaci na evropskou filmovou cenu Felix. Střihač Daniel Rezendes byl oceněn Cenou BAFTA.
zdroj: katalog MFF Karlovy Vary

Cidade de Deus je nejstarší a nejnebezpečnější slum Ria de Janeira, nejbolavější místo metropole karnevalů.
Buscapé se zde narodil, aby žil, místo toho je však zavlečen do světa, v němž se jeho nejlepší kamarádi místo s hračkami baví s nabitými pistolemi. Snaží se zoufale zůstat stranou děsivého násilí, které zachvacuje jeho přátele a mění je v mladistvé zločince zabíjející se navzájem kvůli obchodu s kokainem, z nenávisti i z pouhého rozmaru. Před Buscapéovýma očima se chudá čtvrť v průběhu tří dekád - od 60. do 80. let - proměňuje ve žhavě dýmající bojiště, na kterém si ozbrojené gangy s šokující lhostejností vyřizují své účty za bílého dne.Buscapé vidí umírat nevinné i ty, které obdivoval a miloval. Jedinou jistotu ve světě každodenního krvavého násilí pro něj začne představovat fotoaparát, kterým začíná dokumentovat hrůzný svět kolem sebe. Začíná chápat, že přežít může jen útěkem do normálního světa - za hranice čtvrti, kterou má rád jako svůj domov, ale kterou nenávidí jako hrob nevinnosti, naděje a lásky.
Fernando Meirelles debutuje strhujícím dramatem inspirovaným skutečnými osudy. Vyprávění o dospívání ve stínu smrti připomíná formální brilancí filmy Quentina Tarantina či Martina Scorseseho. Syrovou autenticitu zvyšuje obsazení neherců a skutečných obyvatel slumu do řady hlavních rolí.
Snímek získal mnoho cen včetně devíti ocenění na MFF v Havaně a ceny Vision Award na MFF v Torontu. Byl úspěšně uveden na řadě mezinárodních festivalů. Získal nominaci na Zlatý glóbus jako nejlepší zahraniční film roku a jeho režisér byl oceněn nominací na Evropskou filmovou cenu Felix.

Ve snímku Město Bohů ukazuje režisér Fernando Meirelles v reáliích jihoamerické megapolis natvrdo palčivý problém chudoby a nevzdělanosti, jež rodí dětskou kriminalitu a vytvářejí ideální podmínky pro drogový trh. - Město Bohů (či Boží město) je předměstská čtvrť Rio de Janeira, kam byla v šedesátých letech „svedena“ obrovská přistěhovalecká vlna. V malých řadových domcích se tísní tisíce rodin. Vládne tu pocit bezmoci, plynoucí z nezaměstnanosti, vykořeněnosti a hlavně z mizivé šance na lepší budoucnost. – Snímek je filmovou kronikou, zachycující paradokumentárním stylem životní osudy několika chlapců v průběhu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. „Něžná trojka“ a parta kolem ní představují typický vzorek dospívající populace z chudinských čtvrtí (tzv. favel), jejíž osudy se opakují s drobnými obměnami v dalších generacích. – Životy jednotlivých protagonistů i celých gangů jsou nahlíženy z pohledu vypravěče Buscapého s přezdívkou Raketa. Chlapci se na rozdíl od všech jeho známých vyplní touha stát se fotografem. Uspěje díky znalosti prostředí i obyvatel Božího města, kam se v době pouličních nepokojů profesionální fotoreportéři bojí. Jako jediný se tak vydělí z dusivého marasmu předměstského ghetta. – Vizuální forma snímku plně koresponduje s realistickým až naturalistickým scénářem podle autobiografické knihy Paula Linse. Živá, neklidná, často ruční kamera hojně využívá detaily, zpomalené záběry a vířivý pohyb. Barevné korekce a záměrná nedokonalost obrazu dotvářejí subjektivně empatické vyznění celku. Moderní je také poměrně složitá struktura vyprávění, provázená komentářem a členěná do kapitol, jejichž děje se prolínají. Dětští a dospívající herci působí bezprostředně a otřesné násilí vyvolává znepokojivé otázky. – Obdobné téma, popisující kruté násilí, jemuž neodvratně podléhá celá městská čtvrť, má např. historický snímek Martina Scorseseho Gangy New Yorku (FP 5/2003). Meirellesův výjimečný film však lze srovnávat hlavně s mexickým titulem Amores perros – Láska je kurva (2000, FP 12/2001).

-rapl-, Filmový přehled 2003/7,