Městečko prokletých

V anglické vesničce Midwich   se náhle začnou rodit   světlovlasé děti s   rozzářenýma očima a   začnou se chovat podivně.   Prostě neobvykle vůdcovsky a   nadřazeně. Snímek   načínající šedesátá   léta pokračuje v řadě   nejrůznějších sci-fi   filmů padesátých let,   který se i přes známou   šablonu záhadologie přeci   jen jedním odlišuje. V   rámci hrozby nejsou použití   žádní vědci, žádné   mimozemské organismy, ani   další monstra. Děti. Jen   obyčejné děti plné   roztomilosti a pro ně   typické naivity, ve skrytu   duše skrývající hrozbu,   která by nikoho ani ve snu   nenapadla. I když je fakt,   že jedna hojně používaná   schopnost je použita opět a   je to síla mysli. Její   ovládání a čtení   myšlenek. Scénář napsaný   na základě knihy   ´Midwichské kukačky´   autora Johna Wyndhama, který   byl ve své době něco jako v   osmdesátkách Stephen King.   Kniha samozřejmě vyšla i u   nás. Takže jak je v   příběhu ukázáno, pokud   najednou celá vesnice ztratí   vědomí, lze v   následujících dnech čekat   něco nekalého. Jen včas   přijít na to, co.   Zvláštní na celé události   je už ten fakt, že dojde k   početí několika žen, aniž   by měly s někým sexuální   styk. Avšak nejedná se ani o   Boží zásah, ani o   mimozemský. Tajuplnosti je   tak učiněno za dost. Velmi   znepokojující odvětví   příběhu je postaveno na   atmosféře své doby, která   tak tomu dává svůj   jedinečný dobový aspekt. O   lecjaké násilnosti v podobě   gore a jiné hrůzy se tu   dočkat nelze. Vše je   stavěno na poutavé   inteligentnosti   povznášející zajímavý   až mrazivý thriller   povznášející hrůzu   daných skutků.   Nejzajímavější je v   zákrytu duše všeho   dějství varující zpráva o   hrozbě nacismu, který se   také před válkou plížil   nevinně. Jako ty děti,   kteří vzhledově vypadají   jako vytoužení Árijci a   stejně jako nacisté se   nemálo chladně chovající   ke všemu a ke všem. Hodně   se tu naznačuje ovládání   člověka, což dle   historických pramenů použil   v nějakém projevu samotný   Adolf Hitler. A když se vezme   v potaz pomalé zničení   vesnice, jakoby se jednalo o   odkaz na Stalingrad již v   probíhající druhé   světové válce. Tady je   zřetelně jasně poznat, že   literární autor John Wyndham   jakoby povznesl myšlenku   Karla Čapka a pojal své   varující příběhy stejně   jako on. Pro porovnání   Čapkovu Bílou nemoc,   Krakatit či Válku s Mloky   snad zná každý. Snímek má   své přednosti a je to   klasika s výpovědí, která   ve své podstatě platí v   každé době.