Maskovaná milenka

Francouzský spisovatel Honoré de Balzac napsal román, podle něhož byl natočen tento film u nás, a později i v Německu. Scénáře a režie se ujal Otakar Vávra, a ani obsazení hlavních hrdinů nebylo jen tak ledajaké. Je to příběh ovdovělé mladé a krásné šlechtičny Lenky Rosetti - Lída Baarová, která po úděsném manželství po boku surového, hrubého muže, který jí byl nevěrný a zacházel s ní jako s otrokyní, netouží po dalším svazku, ani po muži, ale po dítěti. Na plese se seznámí v masce bílého "domina" s Leonem z Costy - Gustav Nezval. Získává o něm podrobné informace týkající se především jeho charakteru, a jedné krásné noci se po podepsání jejich podmínek setkávají v jejím sídle. On má zavázané oči, aby nepoznal místo, kam je odvezen. Dobrodružství s krásnou ženou, která je ukryta za maskou má "následky" Lenka jej informuje, že s ním čeká dítě, a v podobě části prstenu se dovídá, že je to dcera...Čas ubíhá, a po jisté době se oba setkávají u hraběte Alberta - Jiří Steimar a jeho ženy Evženie - Jiřina Šejbalová. Leon vypráví svůj příběh, a ve společnosti prohlásí, že přítel, kterému se tato tragedie stala, nemá chuť dál žít, protože marně po své lásce i dceři pátrá, a že je dobře, že je vyhlášena válka, ze které se také už nemusí vrátit.... Na tehdejší dobu mimořádně výpravná podívaná dokazuje vlastně i po tolika letech Vávrův obrovský smysl pro dokonalé využití doby, a vlastně i tehdejších výrobních možností. O Otakarovi Vávrovi je také ještě známo, že si vždycky ke svým filmům vybíral kvalitní předlohy.

"Maskovaná milenka." Romantická novela Honoré de Balzaca, která byla předlohou tomuto českému filmu, měla svou historii. Ve starších sebraných spisech se vůbec nevyskytovala. Byla totiž objevena asi v roce 1910 v soukromém majetku z dědictví vévodkyně de Dido, které,jako své přítelkyni a příznivkyni ji věnoval básník před sto roky před nátočením naší filmové verze. Rukopis měl název "Nerozum a štěstí". Svým romantickým dějem, svou křehkostí a náladovostí je v určitém odstupu od ostatního Balzacova díla.

Režisér Otakar Vávra rozhodně nic nesetřel z romantického a lehoučkého pelu své literární předlohy. Zachoval, a to zcela, ráz prostředí vznešeného světa té doby (na skvělých interiérech zapracoval skvěle arch. Jan Zázvorka), kam nedoléhala bída života a kde se dávaly spřádat sny o záhadných milenkách a mužných, věrných milencích. V tomto světě byla tedy i možná postava krásné baronky, mladé vdovy, která ponížená prvním manželstvím, chce již zůstat volná, ale při tom nesmírně touží po dítěti. Tak se stane, že si na maškarním plese vybere otce svého dítěte. Příhoda, která se ze začátku jevila jako galantní dobrodružství rozmarné šlechtičny a hezkého důstojníka, stává se pro oba osudem událostí, která vrhá svá světla i stíny daleko do budoucnosti.

Režisér Otakar Vávra rozvedením příběhu, zdůrazněním psychologického zdůvodnění a až úzkostným uchováním vnějšího romantického kouzla zašlých časů, vytvořil dílo stéjně půvabné, jako poutavé z tohoto boje rozmaru, touhy a potlačovaných vášní. Lída Baarová v titulní roli zanechala jistě v divácích ten nejlepší dojem svým výkonem elegantní, rozmarné, záhadné, nakonec podléhající ženy, pro níž a pro její zápasy našla i působivou hru obličeje. Také samozřejmě dobové kostýmy svou slušivostí dovršují též její vnější úspěch. Gustav Nezval, který byl tehdy brněnským hercem, vyjádřil svou hrou citové soustředění, otřesy a konečně rozpory svého hrdiny. V ostaních úlohách Jiřina Šejbalová jako upřímná, byť poněkud zvědavá přítelkyně naší hrdinky. Ladislav Pešek, tentokrát nezvykle ukázněný v projevech prohnaného, ale oddaného důstojnického sluhy. Rudolf Deyl, Božena Šustrová a četní jiní.

Kdo však nesmí v žádném případě zapadnout a být v opomenut, byla malá roztomilá Janička Konupková (3. 8. 1935), která byla dcerou Vladimíra Konupky, který s Karlem Kosinou tvořili nezapomenutelnou brněnskou kabaretní dvojici nesoucí název KO-KO. Maminka malé Janičky se jmenovala Cecilie, za svobodna Hýblová. Její maminka Emma Hýblová byla u nás porodní asistetkou a mimochodem přivedla na svět i moji maličkost. Toť vše.

V roce 1940 měly premiéru čtyři filmy režiséra Otakara Vávry – v lednu Dívka v modrém, v srpnu Pacientka dr. Hegla a v říjnu Pohádka máje a Maskovaná milenka. Všechny tyto filmy byly na svou dobu nadprůměrné. Maskovaná milenka byla pokusem o český velkofilm kosmopolitního ražení. Předlohou se stala novela Honoré de Balzaca. Jde o romantický příběh vznešené dámy, která chtěla žít bez manželských pout, ale touha po dítěti ji zavedla – pečlivě zamaskovanou – do náruče mladého šlechtice. Teprve po letech uvěřila jeho lásce a dala se poznat. Na velkolepé podívané, kterou chtěl Otakar Vávra oslnit diváka, se podílel i kameraman Ferdinand Pečenka, náročné stavby v barrandovském studiu navrhl a postavil architekt Jan Zázvorka – oba získali Národní cenu v roce 1941. Hlavní role vytvořili Lída Baarová a Gustav Nezval, dále si zde zahrál Ladislav Pešek, Jiřina Šejbalová a Jiří Steimar. I když film nedosáhl plnokrevnosti literární předlohy, podařilo se dokázat, že česká kinematografie je i v protektorátních poměrech schopna vytvořit dílo, schopné mezinárodní soutěže. A to v oněch podmínkách nebylo nijak málo…

Zdroj: ČT