Martin a červené sklíčko

Ve filmu spatříme mladšího   bratra Josefa Laufera, Allana,   v epizodce itala. Žádnou   velkou kariéru, jako   úspěšný bratr Josef   nestihl, protože využil   situace a odešel do světa,   kde létají pečení holubi,   rovnou do huby, malou chvíli   jsem se domníval, že jde o   omyl a že to je náš Pepa.   Situace využil i Jaroslav   Vízner, jenž rovněž   skončil za kopečky a vydobyl   si svou další hereckou   kariéru na západ hranice,   méně úspěšní   kolečkáři zaplatili   letitými tresty i mnohým   šlo i o život...
Jinak, detektivka není   zas tak nemožná, aby se na   ní divák nepodíval,   zajímavá role   příslušníka VB, kterou   hraje Vladimír Hrubý, je u   herce jeho typu zajímavá...

Popularita rostla
Po dvou povídkových a jednom   celovečerním filmu, které   byly černobílé, dostal   čtvrtý snímek šanci na   barevný film. To bylo v té   době vyznamenání, protože   barevný materiál byl   výhradně za devizy.
Možná právě proto, aby   se využila   "barevnost" vznikl   příběh kolem červeného   sklíčka. Exteriéry zámku   se natáčely zcela jistě   proto na zámku Červená   Lhota.
Ve filmovém   ději, zápletce i rozuzlení   jsou cítit nůžky krácení   ve střižně - Film se také   spíše blíží filmu pro   dospělé, než pro děti a   mládež, jak se tehdy   říkalo. Děti jsou do   příběhu zapojovány   poněkud nepřirozeně a   jejich prostor je svým   způsobem nadbytečný -   zejména kolem scén v   dětském táboře. Celkově   jde o snímek z celé   čtveřice po všech   stránkách nejslabší.
Těžko proto soudit, zda   by ještě vznikl další film   s detektivem Martinem,kdyby   nebylo událostí r. 1968

Vycházím z toho, že se   mělo jednat o dětský film,   i když podle mě kromě   množství hrajících dětí   mi to moc dětské nepřišlo.   Stejně bych se ale chtěl   zeptat pamětníků, jestli u   cílové skupiny té doby byla   tak moc oblíbená westernová   hudba (jako Červená řeka,   Jó, třešně zrály atd.),   že jí bylo nutné zaplnit   celý film, přestože se to k   ději moc nehodilo. Tedy,   kromě Červené řeky, která   k táboráku patří, to je   jasný. Stejně tak k   táboráku patří i   kytarista, kteréžto role se   ujme hodný pan příslušník   (Jaroslav Vízner), který   jinak celou dobu ani na   chvilku neuhne ze své   svazácké vizáže i   jednání. Proti němu pak   podobně prvoplánově pojatý   amíkovsky nonšalantní Jan   Tříska, který má budit   zdání pachatele, ale   divákovi je jasné, že tím   je někdo jiný, u koho máte   jasno hned, co se zjeví na   plátně. Zajímavé je i to,   jak celým příběhem asi   nechtěně prostupuje   svérázný způsob   socialistické péče o   památky movité i nemovité.

Dobrý kriminální příběh   i pro starší děti. Detektiv   Martin vyšetřuje dávný   zločin na zámku, kterou   zmiňuje jen jako zajímavost   místní průvodce. Na stopu   ho přivedou otisky dětské   ruky na skleněné vitríně.

To jako že se tam sem tam   objevilo dítě tak je to   dětská krimi jo?? Zápletka   mi kapánek utekla, protože   jsem se nudil a nesledoval tu   ptákovinu moc pečlivě. Bylo   to celé škrobené, herci,   ač jindy dobří zde nebyli   nic moc. Hudba děs běs,   kamera k ničemu. Marně   hledám nějaké kladné věci   na tomto veledíle, ale nemohu   nic objevit. A to mám   prostředí zámků a táborů   rád. Tady to prostě nějak   nevyšlo. 201509157409/7434