Marketa Lazarová

jeden z mých   neoblíbenějších filmů,   který úžasně vystihuje a   naplňuje svoji předlohu.   Krásný jazyk se spojuje s   výbornou kamerou a ostře   kontrastuje s drsným obsahem   filmu. Obrovský vliv na celou   kvalitu filmu má také   světlo, které častokrát   samo o sobě budu je   atmosféru a celé je to   podtrženo skvělými výkony   herců.

Hodně velká makačka na   bednu. Viděla jsem už   mnohokrát a pořád v tom   nemám úplně jasno. Ale to   asi nevadí. Je to syrově   přitažlivý film. Mnoho   předabovaných Slováků a   kruté filmovací podmínky.  
Velké a poctivé   filmové umění.

Jeden z mála českých   velkofilmů, pojednávající   příznačně o historii dvou   loupeživých zemanů v   dávných dobách. Dlouhá,   předlouhá filmová báseň o   mužích a ženách té doby   na rozhraní pohanství a   křesťanství. Magická   kamera, hudba, střih,   prolínání, styl a tempo   vyprávění nám dávají   velký prostor pro vžití se   do tehdejší mentality.

Skvost naší kinematografie a   myslím,že se dokonce   říká, že patří mezi   světovou třídu. Mě ten   film fascinuje svou syrovostí   a krutostí. Člověk se pak   na historii, když je mu   podána jako lidský příběh   , dívá úplně jinak,   snaží se všechno pochopit z   vlastního hlediska,nejen   fakta.

Film drsný, krutý a   nelítostný, stejně jako   život v oněch dávných   dobách. Přitom však   příběh lidí, kteří   podléhají prudké vášni,   která se sobecky neohlíží   na nic, na konvence,   společenská tabu   (Adam-Jednoručka a jeho   sestra Alexandra) a nejméně   ze všeho na pak rozum.   Příběh vášně, které   podlehl i Mikoláš, syn   Kozlíkův a která   nasměrovala život Markety   úplně jinam, než jí bylo   určeno otcem, ven z   klášterních zdí. Do   světa, do veškeré bídy i   divokých radostí života.  

// Kdysi   dávno jsem i já měl svou   tvrz. Vysoko ve stráni, pod   vrcholem kopce, s výhledem na   majestátní horu. Zažil jsem   obléhání, vítězství i   tvrdý pád. Mám jizvy na   duši a pár z lidí, kterým   jsem prošel životem, je má   nejspíš taky... Už jen jako   Kozlík, zeman sezením na   Roháčku, bych v čase   zbývajícím chtěl žít:   „Nezapírám své hříchy,   sahával jsem příliš snadno   po meči. Ale nikdy jsem   nenapadl bezbranného! Moje   skutky mě zděsí při   posledním soudu, budu se   bát... Ale nezastydím se   !" //

Skvělý film, který   náročnějšího diváka   určitě dostane, jeho   ponurost naprosto vystihuje   dobu ve které se ocitá,   úplně věříte že tomu tak   bylo....
Dialogy a   monology aktérů byly   vynikající, zejméma když   vyprávěly svoje myšlenky,   to dodávalo filmu ještě   lepší říz...

Tento film není zas tak   úplně lehce   stravitelný.Určitě se   nejedná o žádnou oddychovou   podívanou.I já jsem ze   začátku měla   problém,dodívat se na něj   až do konce.Připadal mi   nezáživný a nudný.Když   jsem ho však po letech   viděla znovu,začala jsem   objevovat jeho skryté   kouzlo.Režisér Vláčil si   pohrál s těžkou předlohou   a podařilo se mu natočit   vyjímečný snímek,který se   právem pyšní označením   nejlepší československý   film.

Nejlepší český film historie
Ne nadarmo byl tenhle opus   vyhlášen nejlepším filmem   naší kinematografie. Nemám   nic proti jiným skvělým   filmům, ale tenhle je   naprostá vyjímka, geniální   dílo geniálního tvůrce.   Ostatní mu, bohužel,   nesahají ani po kotníky.   Bylo o něm popsána spousta   papíru, tak se omezím pouze   na chválu: kvůli takovým   dílům Lumiérovci vymysleli   film.

Možná jsem příliš   subjektivní, ale podle mého   je to film filmů. Kdykoli ho   vidím znovu naleznu nové a   nové momenty hloubky filmu.

strhující obrazová   podívaná,spojující epický   příběh pochmurné pozemské   cesty člověka s lyrikou   světla duše.. nádherné   dílo české konematografie

Říkává se „co Hus   slovem, to Žižka   palcátem“ a já to teď   parafrázuji na „co Vančura   perem, to Vláčil kamerou“.   Staré české filmové   prostředí bylo historickým   opusům příznivě nakloněno   – už husitská trilogie je   i přes svou agitku (ale ta   není ani tak hrozná,   nenechte se tím odradit)   výpravná tak, že se o tom   dnešním českým tvůrcům   může leda zdát, ovšem   vedle Vláčilova díla z roku   1967 je to přeci jen spíše   „jednoduchá popkornová   zábava“, dá-li se tedy   tento pojem použít pro dobu,   kdy právě odklon od   západní kultury byl žhavě   na denním programu. Ono,   vzít si geniální knihu, je   velká výzva a myslím, že   by se jí měli zhošťovat   jen geniální režisérové,   aby to nemuselo dopadnout jako   třeba filmový Punisher – a   mistři typu Uwe Boll, ať se,   prosím, drží radši dál   shitových scénářů. To   jsem ale trochu odbočil. Hned   z počátku musím poznamenat,   že Vláčil se úkolu zhostil   nejen dobře, ale dokonce   výborně a snad bych i řekl,   že se mi film líbil více, i   když to je jako srovnávat   lowridery s tereňáky. Filmu   se totiž podařilo věrně   zachovat vše, co bylo v   předloze, a dokonce si   ještě přidal něco navíc   – od první scény člověk   zapomene na hořkou zkušenost   s českými filmy poslední   doby (aby všechny ty   „hořké komedie“ se   stále stejnými herci vzal   už čert) a sleduje   audiovizuální veledílo.

Záznam je možná   černobílý, za chvíli to   však divák přestane vnímat   a je obrazem přesto pohlcen   – úchvatná panoramata   střídají takřka   experimentální záběry,   dlouhé mlčenlivé scény,   kdy se buduje atmosféra pak   střídají svižné pasáže   řeči přímé i za obrazem,   která uchvátí bohatostí   jazyka zrovna tak, jako   Vančurova předloha; scény   vášnivě milostné   střídají mrazivě děsivé   (například z výjevu, kdy si   Menšík opéká maso, vede   řeč s oněmělým a pak   náhle utichne, za tíživé a   napjaté atmosféry dojde k   dvířkům a za nimi mlčky   čeká smečka vlků, by se   mohl filmařině přiučit   nejeden mistr hororu).   Vzpomínkové, snové a   realistické obrazy se   vzájemně prolínají v jednu   perfektně fungující, skoro   až postmoderní, koláž. Je   snad zbytečné chválit do   nebe i ostatní aspekty filmu   (hudba, skvělý Kemr i   Vašáryová a další),   podívejte se a snad si tohle   dílo najde cestu k vašemu   srdci vlastní cestou.

Vančura je znám   i jako režisér – kdo ví,   jestli kdyby nebyl za   protektorátu popraven, by si   ještě sám natočil Markétu   Lazarovou a pokud ano, byla-li   by lepší, toť otázka,   nicméně, v roce 1967 by   Vančurovi táhlo na   osmdesátku a kdyby film   točil dříve, lze   předpokládat, že by byl   dnešnímu divákovi   vzdálenější a že by   neměl k mání ty technické   vymoženosti, jako Vláčil.   Na druhou stranu, i   Vláčilovo dílo je dnes   nějakých čtyřicet let   staré a natočil by jej dnes   snad někdo lépe?

nejdelší
tohle je asi jistě nejdelší   film české kinematografie.Na   toto dílo se nedá dívat moc   často,na to musí být   nálada a dost času.Je to   film pro skutečné   fajnšmejkry.Pro mě je film   hlavně významný tím že   pro něj hudbu napsal Zdeněk   Liška který sám dokonce   udával že je to pro něj   samotného vrchol jeho   tvorby.Mě osobně se nejvíc   líbí hudební pasáž z   incestních scén Alexandry a   jejího bratra na pohanském   obětišti jak se kolem nich   plazí had.Ta hudba opravdu   evokuje pohanství.Ale i   ostatní muzika ve filmu je   samozřejmě perfektní.

Skvost české kinematografie.   Perfektní zpracování   těžké předlohy. Zachycení   drsného období naší   historie, naturalistické   ztvárnění, minimální   využití filmových triků   při realistických scénách.   Skvélé herecké výkony,   kamera a režijní   zpracování. Ovšem, ne   každému se takový film   může líbit.

Středověká krvavá   romantika v   syrovém,černobílém   podání,které nám pan   Vláčil servíruje na   stříbrném podnosu,ale   nechá na každém,aby si   příbor k tomuto menu našel   sám.Dle mého soudu druhý   nejlepší film české   kinematografie....ten první   je Spalovač mrtvol.

Včera večer jsem za pět osm   prožíval velké dilema - na   ČT2 Nedotknutelní a na ARTu   Markéta Lazarová. Bál jsem   se, že jsem k Markétě   ještě nedospěl a tak jsem   zvolil jistotu. Zděšení z   dabingu a nemožnosti   přepnout na originální   znění (podobně jako u   následující Královy   řeči) mě však   přesvědčilo přepnout. A   asi už se blížím   dospívám, páč jsem   Markétu nejen dokoukal a   postupně jsem si i začal   toto neskutečné dílo   užívat. Hodnotící slova k   takovému snímku sice ještě   nemám, ale myslím, že   stačí říct, že je to   zážitek.

Na film jsme se museli dívat   v rámci poviné četby s   naší třídou a i když   všichni byli ze začátku   otrávení co to jako má   být?...tak po chvilce jsme   zjistili,že je to unikátně   propracovaný snímek našich   tvůrců, a že v té době   asi jeden z nejlepších.Řekl   bych,že je možná lepší   než kniha..

syrový příběh z doby, kdy   lidský život neměl valnou   cenu, výjimečná kamera a   střih, skvěle zahraná   negativní role Josefem   Kemrem. Jedno shlédnutí   nestačí, aby člověk   vstřebal vše, čím je   zpracování jedinečné...

Slozite struktorovane   historicke podobenstvi s   realistickou a hodne temnou   atmosferou raneho stredoveku v   nasich zemich. Bohuzel ale az   prilis poeticke.

Trocha historie nikoho nezabije,
ale když je dloouhá tak   přizabije. Na tenhle film se   pějí chvály, ale na mne je   moc dlouhý, nedá se   prakticky celý sledovat.   Přestože nabízí   nahlédnutí do historie,   které je dá se říct   autentické a má svojí   atmosféru film mne nezaujal.   Snad jen hudba k filmu, která   výborně dotváří děj a   čas ve které se film děje,   byla to doba pohanská,   přestože se v ní porád   lidé modlili. Jak barabarská   tehdy ta doba byla - ty   vraždy, ty loupeže...   Mluvím o tehdejší době ne   o dnešní době. V dnešní   době se to přeci neděje -   úklady a vraždy se   "děly přeci jen   tehdy"

Co   zaujme ve filmu je pobožnost   některých tehdejších   lidí, jak se tehdy porád   někdo modlil - bylo jim to k   něčemu, když se zbožně   modlili oba protivníci,   kteří se proti sobě   chystali do boje?

Když v roce 1966 natočil   Sergie Leone vynikající   western Hodný, zlý a   ošklivý tak Vláčil měl   polovinu svého filmu   natočenou, po dvou letech   vzniklo jedno z   nejvýpravnějších český   filmů všech dob...Byl pro   mě zážitek sledovat jeho   novější dílo Údolí včel   a proto jsem se těšil na   Markétu Lazarovou, asi jsem   se těšil moc, protože tento   film vystihuje jedno   slovo...Divný, ano opravdu   divný, Vláčil se snažil   natočit něco co nemá obdoby   až mu mezi prsty proklouzla   pointa...Naprostá většina   herců mi přišla zbytečná,   bez jejich postav bych se   klidně obešel, a to mluvím   o takovém esu jako je   Menšík, nebo sama   představitelka Markétky...Z   moderních spisovatelů mi je   Vančura nejbližší knihnu   jsem nečetl ale asi to   udělám protože, mi je   záhadou proč Vláčil to   natočil tak moc   umělecky...Ano, já chápu   že je to skvost české   kinematografie, a dokonce vím   že to bude nejspíš ve mně,   proč jsem z filmu tak nějak   na větvy, ale co nedokážu   pochopit, je fakt že   finančně nákladnější   film je o třídu horší než   film který vznikl vlastně ze   zbytku oděvů, a   peněz...Pochopitelně mluvím   o Údolí včel...Jsem ochoten   pochválit hudbu a   režisérovu novou vlnu   natáčení kterou poznamenal   českou vlnu nových   filmů...Ale to je tak vše!!!

Z mé strany barbarství, ale...
...opravdu tomuto filmu nedám   žádné vyšší body. Je to   dílo určené pro nadšence   těchto unylých, spíše   pololyrických příběhů,   navíc tam musí být i   zapálenost do neobvyklého   vypravěčského stylu   Vladislava Vančury, který   není jednoduché převést na   filmové plánto. Asi jsem   duševní omezenec, ale   Vančurův jazyk jsem nikdy   nepřečetla, filmy podle jeho   románů mne neberou. A není   to rozhodně povinnou četbou   ze školy, i v té jsem našla   záležitosti, co se mi   líbily. Markéta Lazarová   mne neosloví za žádné   situace ani v dospělém věku   a tak už to zřejmě   zůstane.