Malé ženy

Jak vypadal hodnotný film z americké tvorby z počátku let třicátých? Třeba jako "Malé ženy". Po delším, takřka tříletém půstu přišla předzvěst "lepších časů" v podobě jmenovaného snímku. Představil divákům nový, ale již vítězný zjev: "Katherinu Hepburnovou". V tomto filmu hraje mladistvou spisovatelku a vyhrává to naráz: tím uměním, jak dokázala zalichotit svým zevnějškem, obličejem , očima, účesem i úborem a zobrazením povahy, jíž propůjčila hrané postavě, dětsky dovádivou, v lásce sebezapíravou a pro nejbližší obětavou. A vedle ní i ty druhé "malé ženy", jak je všelidský osud rozhazuje do života, aby vytvářely drobné osudy své a těch, kteří jim jsou nebo se stanou blízkými. Je smutek v životě - jedna ze sester umírá, ale jsou též i radosti. Je zklamání, ale též i splnění nadějí. Tak se to žilo odedávna a též v rodině amerického občana v dobách války Severu proti Jihu, do nichž je děj tohoto zfilmovaného románu L. M. Alcottové umístěn. A slohově věrné vytvoření tohoto dobového prostředí, od kterého tehdy diváka dělilo sedmdesát roků v obydlích, šatech, ale i v pohybech a zvycích, bylo tou nejkrásnější stránkou tohoto filmu, kterému předcházelo vysvědčení hodnotného a uměleckého díla.