Mais ne nous délivrez pas du mal

Na můj vkus až příliš rozvláčné, s místy   zmateným střihem, nicméně příběh o dvou   náctiletých kamarádkách, které chodí do   katolické školy a letní prázdniny tráví na   rodinném sídle na venkově jedné z nic má své   opodstatnění a hlavně neskutečně silnou   pointu. Ta zamrazí v zádech! Děj se odehrává   během oněch prázdnin, kdy se Anne   (dominantnější povahy) a Lore (andělská   tvářička) zřeknou Boha a svoje duše zasvětí   Satanovi. Začnou dělat věci, které se   neslučují s křesťanskou vírou, jako třeba   zabíjet ptáčky, pálit stohy, dráždit a   provokovat mužský, přičemž nejednou dojde až   k znásilnění. Nakonec se stane to nejhorší,   kdy zlo nabírá na síle a v té chvíli film   začíná gradovat a znepokojeně pulzovat. Co   bych určitě vypíchl, jsou hlavní   představitelky Anne a Lore, které se nebojí   odhalit a některé scény jsou nejen na svou dobu   velmi odvážné. Další silná stránka je   hudba, která působí jemným barokním dojmem, v   kontrastu s rouháním, mučením a   znásilňováním. Rozhodně hodně zajímavý   počin, který bych nenazval hororem, ale spíš   psychologickým dramatem.

Spíše než o horor jde o sociální drama. Film   i po letech neztrácí nic na své výpovědi,   dnes by byl natočen s obtížemi. Některé   scény by určitě byly napadeny ochránci   zvířat anebo náboženskými fanatiky. Obě   dívky vypadají velice mladě, zvláště   představitelka Lore, ale film se natáčel v   průběhu dvou let, a herečkám již bylo dvacet   a jednadvacet let. Představitelka Anne Jeanne   Goupil se vdala za režiséra tohoto filmu a   vytvořila několik dalších hlavních rolí v   jeho filmech. Naopak Lore - Catherine Wagener   zahrála neúspěšně několik úloh v   erotických filmech a zemřela v zapomnění a   chudobě v padesáti osmi letech. I při svém   uvedení byl film ve Francii částečně   zakázán, i když nahota ve filmu není vůbec   okázalá, ale decentní, ale celkové vyznění   chování mladistvých dívek bylo pro tehdejší   společnost nepřijatelné.

Sedmikopřivy.
Omlouvám se oběma Sedmikráskám Věry   Chytilové, že jsem je kdysi považoval za   zkažené a zlomyslné spratky. Kdepak. Světice   to byly! Nanejvýš byly jen maličko „down“.   Zato tyhle dvě francouzské dívenky, to je   úplně jiný level . Od (byť trochu dětské)   satanské mše, přes mordování ptáčků a   žhářství až po vraždu člověka, to už je   páchání zla na plný úvazek. V očích Anne to   zlo chvílemi i probleskuje, ale Lore... Tak   sladká a nevinná! Tvářička andílka, přitom   své tělo používá jako zbraň. Koketování   až na hranici znásilnění (zajímavý   adrenalinový sport) a sněhobílé kalhotky jako   rudý hadr na býka, zde starého vola, pasáka   krav. Můj ty smutku – a přece mi jich bylo TAK   líto! Navzdory své naprosté zparchantělosti   byly v hloubi duše zoufalé a toužící po citu.  

A co že to vlastně bylo? Horor ani omylem.   Sociální drama? Obžaloba šosácké a nudné   společnosti, tíseň z dospívání a obavy z   kyselého dospělého života, ubíjejícího a   odporně sladkého, jak zápach tlející mrtvoly?   Nebo jen režisérovo vyznání víry - krvavá   olejomalba na mladou a zpocenou kůži? Brutálně   živočišná zábava, radostná jako jízda na   kole bez šlapání - se široce roztaženýma   nohama, kdy vítr fouká pod sukýnku a milosrdně   vysouší zvlhlý rozkrok... Pot smrtelného   strachu z nudy a nicoty versus důvěrné   holčičí špitání po večerce pod peřinou.   Jako v životě - každému, co jeho jest. Anne a   Lore si zvolily cestu absolutní svobody a ve   finále nechaly své city doslova vzplanout...