Magnolia

Divné věci se dějí pořád. Někdy za to možná může souhra životních náhod, jindy lidé, kteří činí omyly, páchají hříchy, konají zlé i dobré skutky. Anebo jsou za vším "nebesa" hrozící apokalypsou a dávající přitom novou naději a snad i možnost začít znovu. O tom všem vypráví film Magnolia prostřednictvím devíti příběhů, jež se navzájem prolínají v barvité mozaice propojené televizní znalostní show. Hrdiny jsou umírající otec, televizní producent, jeho mladá žena, slavný syn učící muže, jak svést a zničit ženy, chlapec s neuvěřitelnou pamětí, ohleduplný ošetřovatel, po lásce toužící policista, muž, jenž byl v dětství považován za génia a těžko se nyní smiřuje se svou upadající existencí, na smrt nemocný moderátor televizní soutěže a ztracená dcera. Ti všichni a jejich blízcí se díky řadě značně absurdních náhod dostávají do nečekaných situací, které mění běh jejich života a vedou je na práh pekla i k novým nadějím...

Všechny příběhy se odehrávají v jednom městě během jednoho dne. Místem děje se stala ulice Magnolia vedoucí východozápadně přes losangeleskou předměstskou část San Fernando Valle.

Zdroj: HBO Europe
Vysílání: dabing
Premiéra: 02.01.2015 HBO

Příběh: Los Angeles, současnost, jediný den. Televizní producentje v konečném stádiu rakoviny,jeho ženaje psychicky na dně a on sám má poslední přání: usmířit se se svým synem, kterého se snaží najítjeho oddaný pečovatel. Rakovinu má i moderátorjedné televizní soutěže, v níž exceluje frustrované geniální dítě Stan. Zjiného malého géniaje dnes ztroskotanec. Moderátorova dcera, do níž se zamiluje osamělý policista,jede v koksu ajejí matka se už byry dozví proč.

V úvodu Magnolie vám režisér a scenárista Paul Thomas Anderson odvypráví tři příběhy: v jednom se skládají příjmení zločinců v název ulice, v níž spáchali vraždu, ve druhém se objevuje mrtvý potápěč na stromě a ve třetím je neúspěšný pokus o sebevraždu překlasifikován na spoluvinu v případě vlastní vraždy. Všechny mají být demonstrací toho, že některé věci, ať už sebebizarnější a sebenepravděpodobnější, se někdy prostě stávají. Zároveň vás tím režisér chce udělat povolnějšími a přinutit vás, abyste přistoupili na jeho pravidla hry a nechali se vtáhnout a unášet sekvencí situací, která má opravdu mizivou pravděpodobnost realizace a skoro vás nutí si říci, že tohle je možné jedině ve filmu.
Andersonova manipulační hra však pokračuje i po zmíněném intru a vy po chvíli zapomenete, že jste ještě před několika minutami nevěřícně kroutili hlavou. Jakmile vám jsou představeny jednotlivé postavy, začne vás zajímat, co jim tvůrce provede a do jakých neskutečných a sebeobnažujících (metaforicky) situací je nastrčí. Magnolia se jednoduše zakousne a pustí vás až po třech hodinách. Devět „hlavních" postav (všichni mají zhruba stejně prostoru, ale hlavní role v podstatě neexistují) to věru nemá jednoduché. Moderátor Jimmy Gator a producent Earl Partridge umírají na rakovinu. Gatorova dcera Claudie a Partridgeova manželka Linda jsou uzlíčky nervů a drogami si pomáhají do ještě většího bahna. Někdejší zázračné dítě Donnie Smith by k životu potřebovalo manuál a jeho následovník v dětské vědomostní soutěži Stan Spector k tomuto stavu směřuje mílovými kroky. Konečně Earlův syn Frank schovává svou depresi za image misogynního „macho machra" a přednáší zoufalcům jak „svést a smést" ženy. Rakovina jako by nerozežírala jenom vnitřnosti Earla a Jimmyho, ale stejně zhoubně, ne-li zhoubněji i mysli ostatních a jejich vzájemné vztahy. Metastázami tohoto kolektivního nádoru jsou nakonec zasaženi i „nevinní": hluboce věřící policista Jim Kurring a Earlův pečovatel Phil Parma.
Bez vynikajících hereckých výkonů by nebyla Magnolia ničím. Pečlivý výběr herců, z nichž většina už s Andersonem někdy spolupracovala, však přinesl své ovoce a v obsazení nenajdete jediné slabé místo. Alespoň jednu větu by si zasloužil každý z protagonistů, vzhledem k nedostatku místa ji však věnuji jen Tomu Cruiseovi. Jeho „macho" performance je opravdu silný zážitek, ale nejvíce překvapí to, že svou postavu kontroluje i ve vyhrocených okamžicích. Značnou délku Magnolie pomáhá Anderson divákům zdolat tím, že celý film dělí zlomovými momenty na tři části, z nichž každá má dramatický vrchol, který z vás najednou uvolní vlnu emocí a napětí opadne. Všechny tyto vrcholy vás dostanou, ale každý jiným způsobem. Šokující závěr odkazující na biblické pohromy se pak sice na první pohled jeví jako apokalyptický, nicméně brzy vám dojde, že jde o radikální chemoterapii, jejíž působení nezanedbatelně zasáhne i vás.
Lubomír Zrnečko Total Film 2000/8/100

VERDIKT
Nebojte se do Magnolie investovat stokorunu a tři hodiny vašeho drahocenného času. Ona vám to bohatě vrátí ve formě neuvěřitelně intenzívního, místy opravdu drsného, ale o to více očišťujícího zážitku.

Autor/Zdroj: Zrnečko Lubomír/Total Film


Možné je vše, ale jen něco se opravdu stane. Stejně jako věci očekávatelné a časté mohou propuknout i události, které dosud patřily jen do našich snů a titulků bulvárních novin. Magnolia režiséra Paula Thomase Andersona (Hřisné boogie) vypráví několik takových příběhů, které jsou v rovině mezilidských vztahů mnohem neuvěřitelnější než příběhy, které představuje bizarní prolog filmu či jeho bezmála biblický závěr. Přestože jsou všechny děje Magnolie propojené, mnozí protagonisté se ani nesetkají a jejich vzájemné ovlivňování je pouze výsledkem řetězce dalších vztahů. Každý z hrdinů Andersonova filmu totiž hraje hlavní roli svého života a vedlejší roli životů jiných.
Ve 188 minutách dlouhém vyprávění vyžaduje složitá dějová struktura už velmi pevnou jednotnou prezentaci. Tu nalezl režisér Anderson v doprovodných písních Aimee Mannové a obrazovém pojetí kameramana Roberta Elswita, jenž kompozičně originální scény zabírá v nadreálných a často přesycených barevných tónech. Nálady filmu proto přicházejí doslova ve vlnách - v jednu deštivou chvíli se hrdinové topí v depresích, při následném rozjasnění nalézají nové naděje. V nejdoslovnějším případě se všichni dokonce vyladí na stejnou notu a, byť kilometry od sebe, začnou zpívat stejnou píseň. Anderson má své postavy zkrátka radši než diváka. Dopřává jim předlouhé monology, které otevírají osobní prostory hrdinů, intimní místa, která mohou napohled drobnou epizodu přetavit ve fatální ságu. V této přesně dávkované teatrálnosti se Magnolia liší od psychologicky střízlivějších snímků o mnoha postavách, jako jsou například Ondříčkovi Samotáři.
Kvalitnímu spojení filmových a divadelních postupů napomáhají i dobře vybraní herci. Na jedné straně pobaví hysterická Julianne Mooreová (Hříšné boogie) a s gustem přehrávající Tom Cruise (Eyes Wide Shut), jejichž energické výkony dělají z každé věty oslavu rétoriky. Na straně druhé film nabíz i výsostně charakterní role pro Williama H. Macyho (Hřisné boogie, Fargo) v roli ztroskotance, který pociťuje spoustu lásky a neví, co s ní, či Jasona Robardse (Všichni prezidentovi muži, Philadelphia), jehož vliv bobtná stejně fatálně jako rakovina v jeho těle.
Anderson natočil moudrý film, který nepoučuje, a současně film zábavný, který neuráží. Až se ve vašem okolí začne dít něco nepochopitelného, někde pro to určitě bude existovat dobrý důvod - a po zhlédnutí Magnolie si budete jisti, že s vámi více či méně souvisí.
DAREK ŠMÍD Premiere 2000/10/38

Autor/Zdroj: Šmíd Darek/Premiere


Divné věci se stávají pořád!

Co víme o "božím plánu"? Určujeme si svůj osud sami, anebo jsme jen hříčkou zlomyslné náhody? Co ten mladík, který skákal ze střechy, aby se zabil, a místo co by upadl do vhodně umístěné sítě, skonal bludným výstřelem své matky, která chtěla trefit otce a omylem skolila syna, letícího právě okolo? A co ten nešťastný potápěč, kterého našli v plné výzbroji na stromě? A proč prší z nebe žáby? Téma tajemných náhod řídících lidské osudy vykvetlo v podání režiséra Thomase Paula Andersona (Hříšné boogie) z původně skromného příběhu ze současné Ameriky do velkolepého dramatu. Životy devíti obyvatel San Fernando Valley v Jižní Kalifornii se v jediném dni prožene víc, než jindy za celý rok. Láska i smrt, zločin i odpuštění, sluníčko i bouřkové mraky. A můžete si být jisti, že když se stahují mraky ve filmu jako je Magnólia, jen tak obyčejná bouřka to nebude... Film o tom, že v životě nevíte nikdy nic jistě, získal po zásluze Zlatého medvěda - hlavní cenu na MFF v Berlíně 2000 - a Tomu Cruisovi v neobvyklé roli profesionálního svůdce vynesl Zlatý Glóbus a oscarovou nominaci.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora


Ocenění: Zlatý glóbus za herecký výkon ve vedl. roli pro T Cruiseho, Zlatý medvěd na MFF v Berlíně 2000, Ceny americké Národní filmové rady za nejlepší celkové herecké obsazení
Tříhodinový epický snímek spojuje devět příběhů rozpadajících se či již zcela dysfunkčních rodin z předměstí Los Angeles. Mozaika navzájem se prolínajících osudů různě poznamenaných či frustrovaných lidí je situována do jednoho místa a dne. Film, který je považován za typickou ukázku temných psychologických studií amerického snu, částečně trpí přílišným množstvím postav. Předností je naopak silný náboj emotivní sdělnosti a divácké atraktivity. Režisér Paul Thomas Anderson vypráví celou story v rychlém tempu a se suverénním a oslňujícím filmařským nadhledem: uplatňuje mimo jiné muzikálovou stylizaci i poetiku reklamních spotů či videoklipů. Snímek bývá kvůli své složité struktuře často srovnáván s dílem Roberta Altmana Prostřihy, avšak smyslem pro bizarnost a černým humorem má blíže ke skvělé nezávislé komedii Todda Solondze Štěstí.
Kino ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


Tento netradiční snímek, který má potenciál stát se velmi populárním i v ČR, vypráví devět příběhů , jež se odehrají během jednoho dne v jedné ulici (podle níž se jmenuje i celý film). Příběhy však nejsou vyprávěny postupně, naopak jsou rozsekány do kratších sekvencí a vrstveny na sebe. Spletitá mozaika událostí tak nenudí ani při své více než tříhodinové délce. Rychlé tempo filmu pomáhá udržet i muzikálová stylizace či poetika reklamních spotů a videoklipů, kterou režisér P T. Anderson využívá s naprostým přehledem.
Zdá se, že Magnolia rozděluje publikum na dvě poloviny. Jedna část ji považuje za vynikající ukázku kreativního a provokujícího umění, jiní za Magnolií vidí domýšlivou samolibost jejich tvůrců. Který z těchto táborů má pravdu posuďte sami.
Film se v každém případě líbil porotám na mnoha filmových festivalech: např. Zlatý glóbus za nejlepší vedlejší mužskou roli (T Cruise); Velká cena Zlatý berlínský medvěd; Oscary za nejlepší vedlejší mužskou roli, nejlepší píseň (Save me) a nejlepší původní scénář (P T Anderson).

Autor/Zdroj: /Kino AERO


Podobně jako Robert Altman v Prostřizích i zde režisér Anderson proplétá příběhy několika postav, které obepíná nejen soukromé hoře, ale také sobectví - poznáme smrtelně nemocného producenta, jenž se touží smířit se synem, vystupuje zde producentova žena, která si pozdé uvědomuje lásku k němu, do děje zasahuje další nemocný, pro změnu moderátor televizních show, přicházejí další postavy, někdy jen náhodně zabloudivší do ústřední dějové osnovy. Do příběhu navíc zasahuji i síly, snad hraničící s nadpřirozenem: třeba bouřlivá noc, kdy z nebe prší žáby. A právě tehdy začínají hrdinové zvažovat, zda dosud kráčeli po té správné cestě.

Autor/Zdroj: /Letní filmová škola

Snímek Magnolia potvrdil kvality scenáristy a režiséra Paula Thomase Andersona, jenž na sebe výrazně upozornil předcházejícím filmem
Hříšné boogie (1997). Název jeho nového filmu vznikl podle ulice, vedoucí východozápadně napříč losangeleskou předměstskou částí San Fernando Valley. Zde se odehrává devět příběhů, jejichž protagonisté jsou vzájemně pospojováni četnými důležitými i nedůležitými vazbami. Všichni během jediného dne prožijí drobné události, jež však mají zásadní význam pro jejich další osudy. - Kvůli množství postav a zvratů ve vyprávění hypertrofoval film, uvozený navíc rozsáhlým prologem, do tříhodinové délky (nepočítáme-li závěrečné titulky). Řada postav a motivů je zde zdvojená (např. smrtelně nemocní otcové a jejich nefungující rodiny). Paul Thomas Anderson však vypráví se suverénním a oslňujícím filmařským nadhledem: uplatňuje mj. muzikálovou stylizaci i poetiku reklamních sporů či videoklipů. Po celou dobu udržuje rychlé tempo a od mnohdy tragického dění, inspirovaného nejspíš seriálovými ságami, si zachovává zlehčující komediální odstup. Snímek bývá kvůli své struktuře často srovnáván s dílem Roberta Altmana Short Cuts (1993), avšak smyslem pro bizarnost a černým humorem má blíže k nedávno uvedené nezávislé komedii Todda Solondze Štěstí (1998).
Zdeno Kubina Filmový přehled 2000/8/17

Autor/Zdroj: Kubina Zdeno/Filmový přehled


Co už víme o „božím plánu"? Určujeme si svůj osud sami, anebo jsme - jen hříčkou zlomyslné náhody a černým humorem obdařené prozřetelnosti? Co ten mladík, který skákal ze střechy, aby se zabil, a místo co by upadl do vhodně umístěné sítě, skonal bludným výstřelem své matky, která chtěla trefit otce a omylem skolila syna, který právě letěl okolo? Nehledě na to, že tu pušku před časem nabil on sám! A co ten nešťastný potápěč, kterého našli v plné výzbroji na stromě? Divné věci se stávají pořád...
Úvod nového filmu Paula Thomase Andersona (Gambler, Hříšné boogie) ovšem není jen samoúčelnou sbírkou kuriozit. Určuje pravidla hry, jejímž základním pravidlem je, že žádná pravidla nemá. V tomto světě náhod a shod okolností nelze spoléhat na logiku a pravděpodobnost a vy na to buď přistoupíte a užijete si následující tři hodiny bez trýzně zpozdilé touhy po realismu, anebo nepřistoupíte a tatáž touha vás pravděpodobně během první půlhodiny vyžene z kina.
Takže - místo děje: losangeleské San Fernando Valley. Čas: jeden den a jedna noc. Protagonisté: devět. Mediální magnát Earl Partridge (Jason Robards), jenž umírá na rakovinu. Jeho žena Linda (Julianne Mooreová). Jeho ošetřovatel Phil (Philip Seymour Hoffman). Jeho „ztracený" syn Frank (Tom Cruise). Moderátor jedné z Partridgeových show, kvízu „Co děti vědí?", Jimmy Gator (Philip Baker Hall), rovněž umírající na rakovinu. Jeho „ztracená" dcera Claudia (Melora Waltersová). Dětská hvězda kvízu, geniální Stanley. Bývalá hvězda kvízu Donnie Smith (William H. Macy). Policejní důstojník Jim Kurring (John C. Reilly). Ti všichni se během onoho bouřlivého deštivého dne budou setkávat-doslova i symbolicky, neboť kromě společného životního prostoru je povětšinou pojí i hledání téhož-odpuštění, vykoupení a lásky. Jejich příběhy se totiž (a zdaleka ne náhodou) zrcadlí jeden v druhém. Otcové se dávno odcizili svým dětem (všichni tři včetně otce malého Stanleyho, který je na nejlepší cestě) a usilují o odpuštění svých hříchů. Jejich děti v sobě nesou různě maskované trauma-Frank píše a prodává příručky typu „sved' a znič", pozvedávající mužskou sebedůvěru v jednání se ženami, Claudia je závislá na drogách a neví, co slovo sebedůvěra znamená, Stanley hledá jistotu odpovědí v knihách - aniž má šanci ji kdy najít (jak je vidno u jeho „předchůdce" Donnieho). Manželky trpí zpochybněním svého vlastního přesvědčení - Jimmyho žena se ocitá v troskách jistoty své lásky, Linda naproti tomu přehlíží zbytky svého cynismu, z nějž neočekávaně vyrostla láska.
Jen dva lidé se vymykají tomuto vzorci rodinného smutku - dobrácký ošetřovatel Phil, usilující zprostředkovat svému umírajícímu pacientovi poslední setkání se synem, a mírumilovný policista Jim, jehož snaha pomáhat lidem překonává i jeho profesionální neschopnost. Tito jediní šťastně nevinní vstupují z vůle autora jako „čistí andělé" do spleti traumatizujících mezilidských vztahů, aby konali dobro.
Nebeská terminologie přitom není zdaleka náhodná, protože vyšší moc má v tomto příběhu (neboť jde vlastně o příběh jediný) své podstatné
slovo. Den, v němž osudy všech hrdinů začínají, rozvíjejí se, kulminují i doznívají, je totiž frázován v kapitolách uvedených údajem o počasí, které předznamenává další fáze (melo)dramatu, a katarze je vyprovokována a provázena už nepokrytým, takřka apokalyptickým zásahem nebes (neprozradím, jen pro vzdělané napovím;,. druhá kniha Mojžíšova, kapitola 7, verš 26).`
Boží vůle jako přijatelná varianta náhod tak více či méně zjevně prolíná celým filmem ve výsměšném kontrastu k pochybné mřen v racionalitu, tak jak ji ad absurdum demonstruje obludná vědomostní soutěž „geniálních" dětí. Relativní cenu ověřitelných faktů si proto nejbolestněji uvědomuje právě Donnie, jemuž kdysi encyklopedické znalosti přinesly slávu, ale nedaly mu návod na život, v němž tragikomicky selhává ve všem včetně pošetilé touhy po lásce pohledného barmana.
Andersonův příběh má své oprávnění právě jen v onom dokonale stylizovaném světě melodramatu, plném vypjatých emocí a velkých gest, v němž se hrdinové úlevně osvobozují od tíživé povinnosti „společenské přijatelnosti" a jsou dokonale upřímní. Jen v tomto světě mohou zcela legitimně pronášet pravdivé banality, kýčovité monology a sentimentální vyznání. A ono to funguje, dokonce lépe než v jiných podobných „kolektivních filmech z amerického života" - Robert Altman promine. Důvody jsou celkem tři.
Prvním je dokonale promyšlený scénář, jemuž se (vedle již zmíněné důsledné stylizace a zřetelného odstupu od a nebo spíše nad realitu) daří udržet v dokonalých proporcích všech devět minipříběhů. Ty nejenže se (jak bývá občas zvykem) z filmu postupně nevytrácejí, ale dokonale fungují i navzájem, neboť jejich určitá příbuznost dovoluje Andersonovi volně přecházet mezi postavami i v rámci jedné situace (tak Jimmy Gator například mluví o své dceři, ale divák sleduje Franka, pro něhož platí totéž apod.).
Druhým nepřehlédnutelným pozitivem Magnolie je hudba, která je dílem jak skladatele Jona Briona, tak písniček Aimee Mannové. Její skladba Wise Up nejenže Andersoona inspirovala při psaní scénáře, ale jí patří i jedna z nejpůvabnějších sekvencí filmu. Oné deštivé smutné noci si ji pouští zfetovaná, zoufalá Claudie a začne si zpívat s ní, aby se k ní postupně přidali všichni ostatní, včetně umírajícího Earla, a předávali si ji na znamení své vnitřní příbuznosti. Magické.
Posledním (ne však nejmenším) kladem filmu je herecké obsazení, v němž se sešli z velké části Andersonovi oblíbenci z předchozích snímků - William H. Macy, Melora Waltersová, John C. Reilly, Philip Seymour Hoffman, Philip Baker Hall či Julianne Mooreová - a nově především Jason Robards a Tom Cruise. Je nemožné hodnotit jednotlivě výkon každého z nich, spokojme se tudíž s konstatováním, že tu nenajdeme slabé místo, a zmiňme se jen o Julianne Mooreové coby překvapeně zamilované nastávající vdově, už kvůli její velké hysterické scéně z lékárny, kde se snaží získat půl vagonu opiátů, a především o Tomu Cruiseovi. Nejen proto, že byste od něj hereckou účast v tomto typu filmu nečekali, ale především proto, že v postavě Franka Mackeyho podává svůj životní výkon, právem oceněný Zlatým glóbem a nominovaný na Oscara. Těžko rozhodnout, zda je lepší v neodolatelné sekvenci své sexuálně agresivní přednášky anebo dramatického rozhovoru, v němž svádí souboj se zvídavou reportérkou, jež touží odhalit jeho minulost.
Je-li možné Magnolii něco vyčíst, pak snad jen drobnost, která je zřejmě nevyhnutelným důsledkem natolik široce rozvětveného dějového schématu a tříhodinové stopáže - a totiž určitou ztrátu tempa někde na konci druhé hodiny. Ovšem vedle potěšení, které lze pochovat z Andersonova filmařského talentu, je to jen nepatrná vada na kráse.
Iva Hejlíčková Cinema 2000/9/32

Autor/Zdroj: Hejlíčková Iva/Cinema