Ludvík Bavorský

Ludvíkův příběh producenty zajímal mnohem více, na velkolepé biografické filmy si publikum potrpělo vždycky, a tak neváhali Viscontimu přislíbit již v přípravném období miliony dolarů. Netušili však, že Visconti je nepoučitelný a znovu se pokusí přetavit atraktivní námět v narativní kompromis mezi literaturou a filmem. Původní Ludvík měl mít bezmála čtyři hodiny a jako vždy precizní Visconti jej natočil s obdivuhodným entuziasmem v rekordním čase. Bohužel, krátce po skončení natáčení zradilo bezmála šestašedesátiletého režiséra zdraví a utrpěl těžký infarkt. Přestože se pokoušel ke svému filmu vrátit co nejrychleji, američtí koproducenti jej nakonec donutili materiál sestříhat téměř o hodinu. Film byl ve své původní podobě poprvé uveden až po Viscontiho smrti a o jeho rekonstrukci se zasloužili jeho spolupracovníci, kteří vystříhané části snímku údajně skupovali na sběratelských aukcích.
Viscontiho na Ludvíkovi zajímal jednak jeho romantický kult, který hodlal konfrontovat s co nejpečlivější rekonstrukcí vývoje jeho smýšlení a psychiky. Dále byl pro něj středobodem zájmu vztah mladého krále k umění. Prohlásil o něm: „Byl to Medici druhé poloviny 19. století. Chcete-li, tedy se dá říci, že žil mimo svou dobu, ale jeho život byl mimořádný, byla to nadprůměrná osobnost, vymykala se běžným měřítkům, byl to renesanční vladař a stal se obětí intrik i svého neukojeného velikášství."
Třetí motivací bylo zachycení vztahu mezi Ludvíkem - mecenášem - a Richardem Wagnerem, který z jeho štědrosti nepochybně těžil. Ludvíka ukazuje paradoxně jako zajatce romantického světa, který svou hudbou pomáhal vytvořit zištnými důvody poháněný hudební génius.
Výsledkem byl monumentální filmový román a skutečné završení tzv. německé trilogie. Jestliže v Soumraku bohů sledoval Visconti rozklad rodiny v pokušení moci, v Ludvíku Bavorském vyprávěl příběh vzestupu a pádu muže, pro kterého byla moc až na posledním místě. A který se v posledku přesvědčil tak jako von Aschenbach ve Smrti v Benátkách o nevyhnutelné opozici mezi reálným světem a světem umění.

Aleš Říman
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016

Ludvík II. Bavorský (Helmut Berger) byl vzdělaný a citlivý monarcha, který přesto, že měl na jedné straně všechno, o čem může mnohý smrtelník jen snít, trpěl nedostatkem lásky, citu a pochopení. Tento duševně nevyrovnaný král miloval, ba přímo zbožňoval svou vzdálenou sestřenici Sisi, rakouskou císařovnu (Romy Schneider). Jeho další velikou láskou, ke které se vždy uchyloval, byla hudba a jeho oblíbenec, hudební skladatel Richard Wagner, který jeho slabosti zneužíval a využíval.

Visconti jako režisér vytvořil film plný otázek a nezodpovězených odpovědí a Ludvíka ke konci jeho života jako nepochopeného a nepochopitelného člověka...



M.H. c.b.

V roce 1972 natočil proslulý italský režisér Luchino Visconti film, v němž ztvárnil tragické životní osudy duševně nemocného krále Ludvíka Bavorského. Po Soumraku bohů (1968) a Smrti v Benátkách (1970) představuje Ludvík Bavorský poslední část „německé trilogie“. Ta měla být původně tetralogií – Visconti plánoval cyklus završit adaptací Mannova románu Kouzelný vrch, tento záměr však nedotáhl do konce. V době, kdy točil Ludvíka, se Visconti horečně snažil sehnat peníze na svůj dlouholetý sen – adaptaci Proustova Hledání ztraceného času. Ludvík byl jakýmsi vedlejším projektem, na výsledku to však nepoznáme.

Precizní režisér se nenechal omezovat stopáží a na velké ploše pečlivě vystavěl portrét postupného úpadku mladičkého a krásného krále, který miloval umění a pohrdal přízemností, nebyl však dobrým vládcem a nad celým jeho životem visela hrozba duševní choroby. Celý život se snažil vybudovat univerzální říši umění, jež mu měla dopomoci k nalezení absolutní krásy. V hlavní roli exceluje Viscontiho tehdejší partner Helmut Berger, kterému sekundují Trevor Howard jako Richard Wagner, Silvana Manganová jako Wagnerova žena Cosima a především Romy Schneiderová, která zde opět ztvárnila svou nejslavnější roli – císařovnu Alžbětu. Na rozdíl od naivní Sissi je ale Viscontiho Alžběta zralá, zahořklá žena, která si dobře uvědomuje všechna úskalí panovnického života. Spolu s Ludvíkem uctívají krásu, na rozdíl od pragmatické Alžběty ale Ludvík nikdy nepochopí rozpor mezi skutečným světem a říší estetiky. Stává se obětí svého vlastního velikášství a snadnou kořistí intrikánů.

Zdroj: Česká televize

Režisér Luchino Visconti se v tříhodinovém historickém snímku zaměřuje na reálnou a kontroverzní postavu bavorského panovníka Ludvíka II., jehož život sice mohl být šťastný, přesto jej můžeme označit i s přívlastkem tragický. Kvůli záhadné nemoci a podivínství se mu všichni vyhýbali, až byl nakonec prohlášen za duševně chorého a zbaven trůnu. Panovníkovou vášní byl mimo jiné obdiv k hudbě, přepychu, pohádkovým hrdinům, ale také naprosté nepochopení okolí. Režisér Visconti získal za film v roce 1973 Donatellova Davida za režii, zatímco Helmut Berger získal tamtéž Zvláštního Davida za nejlepší herecký výkon.
18. Febiofest 2011

Viscontiho Ludvík Bavorský (Ludwig) představuje po filmech Soumrak bohů (1968) a Smrt v Benátkách (1970) poslední část „německé“ trilogie. Jako všechny hlavní postavy těchto filmů se snaží i bavorský král Ludvík II. nalézt absolutní krásu, a chce proto vytvořit univerzální říši umění. Tato představa však nakonec ztroskotá.
Tragické životní osudy duševně chorého bavorského krále zpracoval Visconti ve filmové i seriálové podobě (v ČT uveden jako pětidílný seriál).

Autor/Zdroj: Popis
televizní program