Léto ztracených polibků

Do malebného městečka kdesi v Gruzii přijíždí čtrnáctiletá Sibyla, aby tam strávila prázdniny u své tety. Bezprostřední dívka veselými nápady a provokativním chováním brzo rozvíří až příliš stojaté vody místní společnosti. Tu tvoří nejrůznější postavičky opilců a nevěrných ženštin, středobodem Sibyliny pozornosti se však stane pohledný čtyřicetiletý vdovec Alexandr, objekt zájmu mnoha slečen a dam. Sibyla se spřátelí s jeho synem, ten je ale samozřejmě zamilovaný do ní a tak je jen otázkou času, kdy se ze vztahů v nerovném trojúhelníku začne rodit problém. Poetickou, místy lechtivou komedii o bizarních vztazích natočila známá gruzínská režisérka Nana Džordžadzeová, která se prosadila svým předchozím filmem "Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře".

Zdroj: Film Europe Media Company

Zatmění - událost stejně magická a opojná jako jedno léto v životě mladého hrdiny gruzínského filmu Léto ztracených polibků. Událost stejně intenzívní, jak jen může být touha čtrnáctiletého „Romea". A stejně křehká a pomíjivá, obrušující ostré hrany tragického osudu do podoby letmé vzpomínky, obrazu, jenž se může kdykoli rozplynout.
Léto, ve kterém byl kromě sedmadvaceti polibků promarněn i nejméně jeden lidský život, zažilo zatmění hned dvakrát. Gruzínská režisérka Nana Džordžadzeová dokázala ve svém nejnovějším snímku nenásilně vytvořit svět veskrze poetický (nelze jej nesrovnávat s podobně laděným filmem Luna Papa), zároveň však živoucí a pulzující, jaký je vlastní snad jen lidem daleko na východ od našich hranic. Džordžadzeová dokonale ovládá lehkost a samozřejmost, s jakou zapracovává absurdní jevy do všední reality. Nechávají snad gruzínští armádní hodnostáři své nevěrné manželky běžně odstřelovat z děl? Běhají v Gruzii nešťastně zamilovaní mladíci za svými idoly s puškou v ruce? A co lodě, zdalipak je tam více takových, které na kolečkách kormidluje nešťastný Francouz (Pierre Richard), saint-exupéryovský hrdina, marně hledající moře pro svůj vrak? Takový svět by se nám vlastně zamlouval, přes všechny osudové zvraty dokáže být stále pokojný a přívětivý. Jako by v něm největší problém představovaly matice z tvrzené gruzínské oceli, který si na svou přebujelou mužskou chloubu (po vzoru „západní civilizace", symbolizované erotickým filmem Emanuelle) navlékne místní podivín Pjotr.
Když už jsem zmínila fenomén Emanuelle: právě sekvence, v níž je tento snímek v městečku poprvé promítán, aby poté spustil řadu událostí v životě jeho svérázných obyvatel, je ukázkou vzácného umění pointy (obrazové i dějové), které režisérka v Létě ztracených polibků patřičně uplatňuje. Počínaje něžným vyznáním lásky na pozadí obrovského ňadra, jehož se při sledování Emanuelle dopustí čtrnáctiletý mladík, přes zmíněnou peripetii s kovovými součástkami, kterou vyřeší až několikatunový tovární lis, až po dětinský pokus zhrzeného mladíka o „sebevraždu" za pomoci pijavic. To vše ukazuje Džordžadzeová s citem i nadhledem, udržujíc poklidnou i citově zjitřenou atmosféru.
Léto ztracených polibků není ovšem jen o obraze a atmosféře, představuje i jedinečnou přehlídku nejroztodivnějších lidských figurek. Panoptikum, které je autorkou vnímáno zdánlivě shovívavě, však skrývá sžíravý a posměšný tón (gogolovská tradice jako by se ozvala i v Gruzii). Asi nejsložitěji se jeví hlavní hrdinka a hybatelka všech dějů Sibyla. Křehká i provokativní Lolitka, nevinná a bezbranná ve své neopětované zamilovanosti, ale i krutá a rafinovaná ve způsobu, jakým se ji snaží prosadit. Hned recituje verše za úplňku, hned ničí vše, co se jí staví do cesty. Její představitelka zahrála nejednoznačnou postavu natolik přesvědčivě, že se těžko dokážeme postavit na jednu či druhou stranu konfliktu. I proto nás v podstatě velmi tragický závěr nemůže hlouběji zasáhnout. Ten ostatně i svou atmosférou působí poklidně a nevzrušeně, jako vodní hladina, po které Sibyla i se svými sedmadvaceti ukradenými polibky ujíždí pryč...
TEREZA SPÁČILOVÁ Premiere 2001/2/42

Autor/Zdroj: Spáčilová Tereza/Premiere


DISTRIBUČNÍ SPOLEČŇOST ARTCAM UVÁDÍ:
LÉTO
ZTRACENÝCH
0
POLIBKU
(Summer or 27 Missing Kisses)
Distribuční společnost ARTCAM uvádí:
Léto ztracených polibků
NěmeckolGruzie 2000, 96 min., české titulky, od 15 let, 1:1,85
Žánr: komedie Internet: www.artcam.cz, www.27missin9kisses.com
I ruské léto může být žhavé! Film, fascinující bezbřehou imaginací a poetickým humorem, byl v premiéře uveden na letošním MFF v Cannes.
Režie: Nana Džordžadze Scénář: Irakli Kvirikadze Kamera: Phedon Papamichael Hudba: Goran Bregovič
Hrají: Nuza Kuchianidze (Sibyla), Shaco lashvili (Míša), Jevgenij Sidichin (Alexander), Amalia Mordvinova (Veronika), Pierre Richard (kapitán)
Premiéra: 25. ledna 2001
V malém zapadákově kdesi v Rusku panuje chronická společenská nuda a erotické vakuum. Tohle léto bude ale jiné. Do městečka s malebným názvem „Krásné Kachny" přijíždí na prázdniny čtrnáctiletá Sibyla.
Dívka se šíleně zamiluje do čtyřicetiletého vdovce Alexandera, astronoma z místní zapomenuté observatoře, zatímco jeho čtrnáctiletý syn Míša na oplátku beznadějně touží po Sibyle. A tak, zatímco kultivovaný gentleman Alexander statečně vzdoruje temperamentu mládí a jeho rafinovaným výzvám, Sibyla si krutě pohrává s city jeho syna.
Podobný milostný trojúhelník může, ale nemusí dopadnout dobře. Už proto, že po Alexanderovi hází očkem všechny ženy v městečku a jindy uondané emoce jeho obyvatel jsou rozohněny tajným promítáním staré dobré Emmaneulle v místním kasinu.
Nový film gruzínské režisérky Nany Džordžadze (nominace na Oscara za Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře), který fascinuje bezbřehou imaginací a poetickým humorem, byl v premiéře uveden na letošním MFF v Cannes.
Programování: Film Distribution Artcam, tel.lfax: 01917220641, Jagellonská 7, Plzeň, 301 36
ARTCAM Film Distribution Artcam, s r.o., Rašínovo nábř. 6, Praha 2, tel.: (02) 24918833, e-mail: artcam artcam.cz

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora


V malém zapadákově kdesi v Rusku, poeticky nazvaném Krásné kachny, panuje chronická společenská nuda a totální erotické vakuum. Do malebného městečka ale přijíždí na prázdniny mladičká Sibyla, která se ši1eně zamiluje do místního astronoma Alexandra, přičemž po Sibyle zas beznadějně touží jeho Syn Míša... A takový milostný trojúhelník může, ale nemusí dopadnout dobře. Film fascinuje bezbřehou imaginací a básnivým humorem.
Kino ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


Scénář k půvabně smyslné komedii Gruzínky Nany Džordžadzeové (která byla za svůj předchozí snímek „Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře" nominována na Oscara) napsal její manžel Iraklij Kvirikadze, jenž proslul mj. jako spolupracovník Nikity Michalkova. Děj filmu Léto ztracených polibků, který vzbudil velký zájem už na MFF v Cannes svou bezbřehou imaginací a poetickým humorem, se odehrává v jakémsi ruském zapadákově, kde vládne chronická společenská nuda a erotické vakuum. Letos se to však změní. Do městečka s malebným názvem „Krásné Kachny" přijíždí na prázdniny čtrnáctiletá Sibyla. Dívenka se šíleně zamiluje do čtyřicetiletého vdovce Alexandra, astronoma z místní zapomenuté observatoře. Jeho čtrnáctiletý syn Míša na oplátku beznadějně touží po Sibyle. A tak, zatímco kultivovaný gentleman Alexander statečně vzdoruje temperamentu mládí a jeho rafinovaným svodům, Sibyla si krutě pohrává s city jeho syna... V hlavní roli necudně vyzývavé, předčasně vyspělé Sibyly exceluje dnes teprve sedmnáctiletá Nuza Kuchianidze, která se narodila v Tbilisi, ale již deset let žije v USA a se stejnou vervou jako herectví se věnuje ještě tanci, malování a fotografování. V jedné z vedlejších rolí uvidíme populárního Pierra Richarda. Autorem hudby je dvorní skladatel Emira Kusturici Goran Bregovič.

Autor/Zdroj: /Kino AERO

Léto toho roku bylo rozmarné a jeho způsob poněkud podivný. Byla ještě příliš mladá na milování, ale lásce, hormonům a měsíci nad řekou neporučíš. Tragikomické víceúhelníky pod světlem mrtvých hvězd, hořkým měsícem a unaveným sluncem.

Tam, kde zvlněná rovina přechází do táhlých horských úbočí a silnice se provleče skalním tunelem do mělkého údolí, leží zdánlivě ospalé gruzínské Zvonokosy nebo spíš ruský „ghost town" s malebným jménem Krásné Kachny. Lidi tu spíše čekají, až se něco stane, než aby něco sami dělali - což třeba v oblasti sexu může vést postupně až k atrofii nejen příslušných orgánů, ale (a to je mnohem vážnější) i potřeby je alespoň čas od času v milostných hrátkách provětrat. Ale možná je tohle všechno jenom zdání.
V tomhle Zapadákově si můžete tak akorát dát panáka, zahrát dámu, trhnout nohou, hodit mašli nebo se poprvé v životě šíleně zamilovat. Čtrnáctiletá Sibyla sem sice původně přijela na prázdniny k tetě Martě, ale když poprvé zahlédla místního plavého Tarzana Alexandera, otřásla jejím pubescentním libidem oslňující exploze, která ji katapultovala k první velké lásce. Milovat v tomhle věku, to je ovšem činnost na plný úvazek. Projevuje se tím, že např. šmírujete vyvoleného na jeho cestách do práce, činíte totéž při jeho milostných avantýrách, inzultujete jeho příležitostné milenky, flirtujete platonicky s jeho synem (kterému nakonec zůstanete viset sedmadvacet nevinných polibků), šlapete za ním přes celé město v noci na kole do hvězdárny, když to jde, ukážete mu alespoň ňadra (aby věděl, do čeho jde), lezete mu oknem do bytu a snažíte se ho v posteli a milosrdném polospánku přesvědčit, že už jste velká ženská, co na to má. V letním parnu je to docela dřina, navíc s nejistým výsledkem - neboť zkušený vdovec, čtyřicátník Saša, který bez problémů klátí místní vstřícné krasavice, nemá nouzi o bezproblémový sex a neprahne nijak zvlášť po problematické defloraci dospívající slečny, která dává nekompromisně najevo, že to, co miluje, chce taky bezvýhradně (rozuměj bezpodílově) vlastnit. A když k tomu všemu ještě místním balvanům odpromítáte inspirativní Emmanuellu, mohou Krásné Kachny zažít sexuální revoluci, proti které byl útok na Zimní palác jen nevinnou dětskou masturbací. A náhle je v tomhle svobodném snovém městě možné cokoli, neboť kde jinde by mohl být amatérský vyznavač bangkockých sexuálních praktik Petr okolnostmi donucen položit penis pod buchar pneumatického kladiva, zhrzený poručík řídit dělostřeleckou palbu na ovčí stádo, v jehož závětří se bača peleší s jeho permanentně nevěrnou ženou, a kapitán, který cestou někde ztratil moře, zaparkovat na náměstí svoji lod'? A ať už Sibyla svoji umanutou lásku naplní či nikoli, je jasné, že na tyhle třeskuté prázdniny jen tak nezapomene...
Ten, kdo má tyhle končiny na východním pobřeží Černého moře spojeny hlavně s gruzínským koňakem a Abuladzeho Pokáním, si může klidně dopsat další položku do současných gruzínských reálií, jež stojí za to: totiž filmy absolventky architektury, režisérky a scenáristky Nany Džordžadzeové (která byla za Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře nominována i na Oscara). Scénář Léta ztracených polibků pro ni napsal její manžel Iraklij Kvirikadze (který spolupracoval na řadě látek i s Nikitou Michalkovem) a prokázal v něm svůj smysl pro poetiku a svéráz dobové atmosféry, stejně jako cit pro tempo a rytmus filmového vyprávění. Už ve scénáři je tak založena pozdější střihová dynamika i poněkud snová atmosféra řady sekvencí (noční mejdan u kapitánovy lodi, Sibyliny noční výlety městem), které mají až felliniovské ladění v tóninách Amarcordu. Ze zdánlivých střípků najednou vzniká konzistentní mozaika, z barvitých postav a postaviček typy, jež mají přesah, kredibilitu i sympatickou interaktivnost. Osobní sdělnost a kontaktnost Kvirikadzeova scénáře a režie Nany Džordžazeové ve vás vzbuzují dojem, že jste v tomhle městě už někdy byli a prožili ledacos z toho, čím procházejí protagonisté příběhu, který se v něm odehrává a jimž nic lidského není cizí. Džordžadzeová tyhle elementární pudové projevy dokáže opsat přesně, elegantně, vtipně a s nápadem. Modelovým příkladem je její roztomilé režijní pojetí v zásadě brutálně obscénního aranžmá, kdy na stole sténá jedna z místních obdivovatelek, s kterou Alexander lopotně souloží, což se zájmem sleduje Sibyla ukrytá pod stolem a toužící (v intencích Nabokovovy Lolity) evidentně po tomtéž. A vy se při téhle sekvenci necítíte jako umolousaní prasáci, přistižení při upoceném šmírování, ale chápavě se usmíváte, protože jim všem rozumíte a je vám s nimi dobře. Džordžadzeová prostě umí vyprávět v reálných i poněkud absurdních polohách, dovede vybrat herce, kteří jí rozumějí, a nezapomněla ani na svého oblíbeného Pierra Richarda, který tu nakonec své ztracené moře konečně našel.
Léto ztracených polibků je vskutku milé roční období, které lze doporučit jako klimatickou filmovou terapii, jež nikomu neublíží a leckomu může pomoct k lepší náladě. Nebýt uzávěrky a nebýt to tak z ruky, zajel bych do Krásných Kachen do kina. Třeba budou dávat další díl Emmanuelly - a to se pak v Gruzii dějí věci.
Michal Šobr Cinema 2001/1/87

Autor/Zdroj: šobr Michal/Cinema


Gruzínská režisérka Nana Džordžadzeová navázala na mezinárodní úspěch svého předchozího filmu Les 1001 recettes d'un cuisinier amoureux (1996, Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře - TV) poetickou komedií Léto ztracených polibků. Tvůrkyně tentokrát pojednává o milostném trojúhelníku, který se vytvoří mezi čtrnáctiletou dívkou, jejím vrstevníkem a jeho otcem. Mladičká Sibyla přijede v Létě po rozchodu rodičů k tetě do malého městečka. Zamiluje se do ní stejně starý Miki, zatímco ona na první pohled vzplane láskou k jeho ovdovělému jednačtyřicetiletému otci. Svobodomyslná a charismatická dívka vnese do městečka rozruch. Poklidné vody sousedského života však rozčeří také promítání erotického filmu Emmanuelle, který rozdmýchá v některých obyvatelích neukojené vášně. Úsměvný příběh však končí tragicky. - Režisérka, tradičně spolupracující se svým manželem Iraklim Kvirikadzem, umístila příběh do blíže nespecifikované doby a do nespecifikovaného městečka v bývalém Sovětském svazu. Milostný příběh jí posloužil k vytvoření ospalé, ale zároveň erotikou nabité atmosféry, v níž jsou minulé doby zastoupeny jen bezvýznamnými pozůstatky. Jejich zjevná tragičnost je navíc obrácena do komické polohy (žárlivý impotentní poručík, který se svými děly ostřeluje okolí, ale zaručeně nikdy nic netrefí, vzpomínka na filmy ze stalinské éry). Elegický a fantaskní prvek ve felliniovském duchu vnáší do vyprávění postava starého francouzského námořního kapitána, projíždějícího zemí s rezavým parníkem na podvozku a hledajícího moře. Dílo je rámováno jako idealizovaná vzpomínka jednoho z hlavních aktérů na nenaplněnou dětskou letní lásku, a přitakává myyslnosti jako přirozenému projevu života. Spíše než uceleným příběhem je ovšem lineárním sledem komických a poetických epizod.
Zdeno Kubina Filmový přehled 2001/3/11

Autor/Zdroj: Kubina Zdeno/Filmový přehled