Lavina

Až v situaci, kdy spadne   lavina a zasypaní   pomýšlejí na smrt, se   člověk přizná k vraždě,   o jak je to pro něho   smutnější, když je   záchranáři ještě včas   vyhrabou a vrah to má   spočítaný...

Autor scénáře si evidentně   nevěděl rady, co vlastně   psát. Kličkuje to sem a tam,   a závěr, ten se ukličkoval.   Nevím, jak hodnotit, je to   takový mišmaš film s   chybami v logice i ději. Nic   co by utkvělo v paměti. Jen   ta lavina byla dobrá. Jen   měla ještě zavalit i autora   této podivnosti.

Slušná česká poválečná   detektivka s velmi dobrým   hereckým obsazení staré   školy.
Otomar   Korbelář dokázal zavraždit   svojí manželku a pak se   oženit s její kamarádkou.   Ale na každého jednou dojde,   někdy dřív a někdy   později. Slušné   exteriérové scény v zimní   vánici, když si uvědomíme   dobu vzniku. Marie Glázrová   mi nikdy nevadila, ale tady   jsem se nemohla zbavit dojmu   určité herecké   afektovanosti. Tak na mne   alespoň působila. Jiří   Dohnal a Helena Bušová ve   filmu jenom na pár   scén-škoda, rázná Dana   Medřická a příjemný   Jaroslav Průcha.
Lavina spadla a boží   mlýny domlely.

Název filmu by mohl nabádat   k tomu, že se jedná o film   katastrofický. Pár vloček   zde padne a dokonce i padne ta   lavina. Ta však není o mnoho   větší než hrnuvší se   sníh ze střech průměrného   pražského činžovního   domu, když tedy v zimě   zasněží.
Příběh   je to částí kriminální a   částí psychologický. Na   počátku se seznamujeme hned   s dvěma hrdiny příběhu,   jejichž život je vzápětí   ukončen. Jedná se o muže a   ženu. Žena je smrtelně   postřelena a mladý muž   zhyne na následky nezdravého   kontaktu se zemí, po té, co   spadne ze střehy panzionu   Astra. To a ve slově   panzionu je tam naschvál. To   je jedna věc, která mne na   filmu zaujala. Penzionu   říkali „panzion“.
Hlavním padouchem   příběhu je workoholický   advokát, který svoji první   ženu ze žárlivosti   postřelí. Hlavním kladným   hrdinou je detektiv v podání   Jaroslava Průchy. Ten je tam   tak kladný, že kdyby byl tak   kladný v reálném životě,   jak v tomto příběhu, tak ho   od policie na hodinu   vyhoděj.
Film byl   počat už ve válečných   dnech a osvobození od   fašistů jeho cestu k   premiéře odsunulo skoro o   dva roky. Lidé měli jiné   starosti, ale přesto film byl   dotočen. Až na pár   naivních prvků se dá   považovat za dívatelný   kriminální příběh.
Plusy filmu přináší i   herecké obsazení.

Výborný psychologický film na dobu svého vzniku.
Vnitřní drama a boj se   svědomím u muže, jenž   zavinil smrt své manželky -   dobře zpracované téma,   navíc v rocé 1946, o to   více klobouk dolů. Otomar   Korbelář naprosto výborný   v hlavní roli, rozsah jeho   herectví byl od lehkých   komediálních rolí po ty   velmi náročné a   psychologicky spletité. Role   dr. Herana v Lavině k nim   nepochybně patří. Vyzrálé   a oduševnělé herectví   Marie Glázrové má v naší   kinematografii též své   nezastupitelné místo.