Laurel a Hardy zdědili ostrov

Poslední film komické dvojice Laurel a Hardym,   kteří si dokázali udržet svou filmovou   popularitu i po uvedení zvukového filmu. Tímto   se tedy jejich filmový svět nadobro uzavřel. V   USA už skončili pět let před tímto snímkem,   a to filmem The Bullfighters (1945). Jejich snaha   posunout se dál a točit filmy s větším   dějem, i když stále s jejich fraškovitými   výstupy, se nesetkala zrovna s výrazným   ohlasem. Možná proto to zkusili ještě jednou v   evropské produkci, když už ne v Hollywoodu, ale   bohužel. Při dnešním pohledu to však není   nic proti ničemu. Humor nejen ten slapstickový,   ale i dialogy, a že to má dokonce dějový   vývoj, koneckonců proč ne? Zůstala z toho   stále svěží klasická komedie, která umí   pobavit. Protože se však v době natáčení   začínala psát padesátá léta, musel být do   děje vložen motiv studené války. Scéna s   námořníkem, který si těsně po vylodění   přinese velký dozimetr, aby změřil vyšší   radiaci na ostrově s následným nadšením, že   se na ostrově nachází uran, je chtě nechtě   naprosto zbytečná. Protože se jednalo zejména   o evropskou produkci, nebylo natáčení bez   problémů. Zejména jazyková bariéra způsobila   chaotický průběh natáčení a zdravotní stav   Laurela i Hardyho také nebyl zrovna nejlepší. V   důsledku toho je mnoho nápadů nedotažených, a   tím pádem je také mnoho scén velmi   zkratkovitých. I tak má film v jejich   filmografii nezastupitelné místo, i když je   značně pošramocený.

Chtěl jsem dát více, ale za tu babu, co   nenápadně přibyla v ději, a dodrbala zbytek   filmu dávám méně. Ona ta první část byla   dobrá. L & H si dokonce dovolili pár   starých a osvědčených žertíků, ovšem pak   se to zvrhne v klasickou okecávačku a je po   filmu. Poněkud smutné rozloučení s mistry   humoru.

LaH
Průměrný snímek s opakujícími se scénkami z   němého filmu,ale i tak jsem se mile pobavil a   starý český dabing do filmu vnesl příjemnou   atmosféru.

Již postarší herci a s nějakou nemocí na   bedrech, již na úspěch u diváků mohli jenom   vzpomínat. Dílko už je smutným obrazem nad   osudem herců a srandy již moc není, jenom   lítost zůstala...