Láska prokletá

d na výsek života homosexuálního britského malíře Francise Bacona zarámoval rokem 1971. Ten byl typický pro umělcův životní postoj, vyznačující se zbožnou oddaností k vlastní tvorbě, která kontrastovala s jeho sebetrýznivým intimním soukromím.

Expresionistické malby plné osamění, brutality, utrpení a hrůzy homosexuálního britského malíře Francise Bacona (1909-1992) bývají vykládány jako synonymum existen-ciální úzkosti a nihilismu života ve dvacátém století. Režisér John Maybury nonkonformní, jarmanovsky" minimalistickou studii zarámoval rokem 1971. Ten byl typický pro malířův životní postoj, vyznačující se zbožnou oddaností k vlastní tvorbě, která kontrastovala s jeho sebetrýznivým intimním soukromím. Zatímco v pařížské Grand Palais byl u příležitosti své retrospektivy adorován jako jeden z největších umělců zobrazujících „bolestnou krásu života", jeho zdecimovaný model a milenec v blízkém hotelu polykal smrtelný koktejl alkoholu a prášků... Maybury sice nezískal souhlas, aby mohl ve svém filmu použít autentické obrazy, jeho vizuální koncepci však plně přizpůsobil Baconově technice. Jako by kamera vstupovala do bizarně zamlženého prostoru mučivě pokřivených postav, zuřivých barev i „divadelně" geometrických konstrukcí. Kolážovitá struktura snímku mapuje bohémsky opilecké prostředí krčem v Soho a počítá s divákovou znalostí malířovy tvorby. Nesnadno stravitelné, palčivé drama, které je stejně abstraktní, provokativní a nelítostné jako Baconovy „krvavé" oleje, stojí na kreaci znamenitého Dereka Jacobiho. Způsob, jakým skicuje portrét citově chladného a sobeckého umělce - masochisty v soukromí, sadisty na veřejnosti - a zároveň zženštile fintivého gaye je fascinující,
(tse)
Osobnost Francise Bacona bude v rámci Festivalu nad řekou Písek 2009 připomenuta ve filmu Láska prokletá (r. John Maybury)
katalog 1. Festivalu nad řekou

Genius v osidlech
Celovečerní filmová prvotina režiséra Johna Mayburyho s názvem Love ls the Devil, který byl volně přeložen jako Láska prokletá, se v Čechách prvně objevila v rámci programu posledního ročníku festivalu Dny evropského filmu a poté byla uvedena na XXV. Letní filmové škole v Uherském Hradišti. Mayburyho snímek, promítnutý v rámci cyklu Film a výtvarné umění v Hradišti vzbudil značnou pozornost a vyvolal mezi mladými lidmi diskusi, která nakonec ukázala, že bez pochopení skutečného smyslu umělcova díla jsou životní i sociální role současného tvůrce vnímány velmi nepřesně a rozporuplně. Snímek lze ovšem stěží považovat za běžně přístupný filmový příběh: lze jej vnímat spíše jako strhující vizuální „studii k portrétu Francise Bacona"- jak to ostatně výstižně označuje jeho podtitul.
Fragmentární a konvulsivně rozvíjený děj filmu je inspirován životem a expresivním malířským dílem slavného umělce Francise Bacona (1909-1992), soustřeďuje se však pouze na jeho jedinou životní kapitolu: na umělcovu osudovou lásku k jeho milenci a modeloví Georgi Dyerovi. Sled působivě inscenovaných obrazů ukazuje Baconovo rituální prožívání každodennosti, v jejímž ohnisku stojí především fascinace mužským tělem a současně přiznaná - bez pruderie, ale i bez sebemenší vulgarity - odkrývaná tělesnost homosexuálního vztahu. Kdo zná britský dokument o Baconovi, zahrnující poslední desetiletí umělcova života (hodinový snímek nazvaný jeho jménem uvedla Česká televize), neunikne mu, že se John Maybury pokusil komponovat některé scény pode této živé předlohy. Zvláště ty, v nichž předvádí, jak se v londýnské lidové hospodě baví divoká a spontánní společnost a uprostřed ní družně popijí kroužek Baconových přátel, vyvolených ze svérázných osobností periferie.

Vynikající herecké výkony Dereka Jacobiho v roli Bacona (slavného shakespearovského herce si čeští diváci pamatují především jako titulní postavu seriálu Já, Claudius) a Daniela Craiga (Dyer) v hlavních rolích odkrývají banální průběh jejich vztahu. Od setkání a prvního okouzlení až po známou skutečnost, že právě když si Bacon konečně vydobyl úspěch a uznání výstavami v prestižních světových galeriích, ztratil to, čeho si cenil nejvíc - lásku přítele. Marně se jí domáhal a marně doufal, že mu bude zase patřit. Nezbývalo mu než bezmocně snášet, že jejich náklonnost upadá do životní prázdnoty a nudy, že dříve pevná pouta tělesné touhy mezi nimi nezadržitelně odumírají. Zatímco film zaznamenává, jak je milostný vztah mezi malířem a jeho přítelem čím dál více asymetrický a rozbíjí se o milencovu lhostejnost, blíží se tragický konec, kdy Baconovu trýzeň ukončí přítelova sebevražda. Spolu s tím, jak se rozpadají okovy nenaplněného vztahu, uvolňuje se i formální skladba filmu.
Všechny dějové skutečnosti režisér důsledně vyjadřuje nikoli prostřednictvím konstruovaného příběhu, ale sugestivními obrazy, do nichž vedle banálních dialogů často prolíná umělcův vnitřní monolog. 0 tom, že se Maybury rozhodl vytvořit dosti nekonvenční filmovou studii o osudu genia, svědčí i okolnost, že se v něm divák téměř nic nedoví o Baconově díle. Dokonce nespatří ani slavné obrazy, k nimž se samotný George Dyer stal modelem. Přesto se v něm ale setká s vizuálním podobenstvím exaltované gestuální malby, která napodobuje baconovský pohled na svět a ukazuje v něm všechny - sladké i zoufalé - tváře lásky. Pod jejím náporem se rozpouštějí pomíjivé figurální formy lidské situace a destruují se pevné souřadnice jejího subjekt-objektového kontextu na živou fluidní látku, připomínající skupenství tekutých krystalů. (...)
Projekt 100 - 2000

Autor/Zdroj: Jirousová Věra/


Britský výtvarník Francis Bacon (1909-1992) bývá řazen mezi nejvýznamnější umělce našeho století. Jeho tvorba obsáhla široké spektrum technik a výrazových poloh - od fotografických koláží až k pop-artu. Filmové zpracování jeho života rozehrává jakýsi mumraj téměř nesrozumitelné tříště vizí, statických výseků z každodenních rituálů (výmluvná je ranní hygiena před třídílným zrcadlem) a především průhledů do složitého vztahu k milenci G. Dyerovi, jenž nevydrží společné soužití s egocentrickým Baronem.
Režisér John Maybury se vyhnul, jakoby v návaznosti na Dereka Jarmana, ale také Jeana-Luca Godarda, klasicky pojatému životopisu, který by chronologicky seřadil důležité události. Pokud divák neví o Baronovi nic, z filmu jen stěží načerpá nějaké údaje. Prvořadé je totiž navozování pocitů samoty a kyvadlovitě se vychylující prožívání různorodých stavů, snaha postihnout Barona jako by skrze jeho výrazovou optiku, čemuž odpovídá i užitá vypravěčská metoda, přirovnatelná snad ke koláži. Doplňkem jsou Baronovy průběžně znějící vnitřní monology, osvětlující jeho názory i motivace. Výsledkem je nevšední umělcův (auto)portrét, stvořený v duchu jeho maleb.
Program ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


Celovečerní filmová prvotina avantgardního britského filmaře, kameramana, střihače, videoartového tvůrce (mj. spolupracovníka Sinéad O´Connorové) a malíře Johna Mayburyho (nar. 1958) s názvem Love Is the Devil, který byl volně přeložen jako Láska prokletá, se v Čechách prvně objevila v roce 1999 na Dnech evropského filmu a poté byla uvedena na XXV. LFŠ v Uherském Hradišti. Mayburyho odvážný snímek vzbudil na LFŠ v Uherském Hradišti značnou pozornost a vyvolal mezi mladými lidmi četné diskuse. Děj nekonvenční, vizuálně strhující filmové studie je inspirován životem a expresívním malířským dílem slavného umělce Francise Bacona (1909-1992), soustřeďuje se však pouze na jeho jedinou životní kapitolu: na umělcovu osudovou lásku k jeho milenci a modelovi Georgi Dyerovi. Sled působivě inscenovaných obrazů ukazuje Baconovo rituální prožívání každodennosti, v jejímž ohnisku stojí především fascinace mužským tělem a současně bez pruderie, ale i bez sebemenší vulgarity odkrývaná tělesnost homosexuálního vztahu. Za pozornost stojí vynikající herecké výkony Dereka Jacobiho v roli Bacona a Daniela Craiga v úloze Dyera. Básnířka a výtvarná kritička Věra Jirousová mj. napsala, že Bacon se stal géniem, protože našel odvahu malovat hrůzu a osamělost, kterou člověk každý den prožívá Jenom ti, kdo nikdy na vlastní oči nespatřili Baconova rozměrná plátna, zpracovaná divokými malířskými gesty a naplněná neuvěřitelnou sdělností věcí i energií extáze, mohou považovat umělcovo osobité a vřelé jednání s lidmi nebo záznamy jeho zběsilé malby za nějaké orgie narcismu Mayburyho film jako studie k portrétu umělce mapuje svou vizuální imaginací prostor lidské situace, přistižené v prenatálním stadiu a dotvořené eruptivním rukopisem Baconovy malby. Pokouší se vyburcovat diváka z konzumentské letargie a vrhnout jej do středu Baconova plátna, kde se odehrává nelítostný zápas. Jde v něm o to rozbít staré a neudržitelné pozice obrazu světa a osvobodit zbytnělé ego, jehož tvořivé síly jsou spoutány setrvačností konvence Mayburyho film vystihuje to, co o procesu uměleckého tvoření většinou nechceme vědět)

Autor/Zdroj: /Kino AERO

Snímek režiséra Johna Mayburyho Láska prokletá pojednává o životě britského malíře Francise Bacona (28.10.1909 - 28.4.1992), přesněji o jeho intenzivním vztahu s milencem Georgem Dyerem, jenž po sedmi letech bouřlivého soužití, rozchodů a smiřování spáchal v roce 1971 sebevraždu. Děj filmu je rámován vernisáží Baconovy retrospektivní výstavy v prestižním Grand Palais v Paříži z téhož roku, kdy byl umělec na vrcholu slávy. - Bacon nekompromisně uplatňuje svou společenskou a intelektuální převahu vůči milenci, pocházejícímu z nižších vrstev: ačkoli v intimním životě představuje malíř poddajný, "ženský" element a v sadomasochistických hrátkách se vášnivé oddává utrpení, ve skutečnosti právě on partnera s blazeovaným nadhledem tvrdě duševně týrá a prohlubuje v něm depresivní nálady až za únosnou mez. Uvědomuje si přitom, že veškeré city vkládá pouze do svých obrazů. - John Maybury nezískal práva na využití Baconových děl. Na půdorysu malířových intimních záležitostí však zobrazuje (s pomocí vnitřního hlasu) jeho tvůrčí postoje a názory a zachycuje jeho inspirační zdroje. (řadu Baconových artefaktů tvoří expresivní plátna, vyjadřující pocity existenciální hrůzy, osamělosti či vzteku a parafrázující jiná díla, ať už malířská, fotografická či filmová. Bacon se tak stal de facto prvním představitelem pop-artu.) Malířův výtvarný rukopis přitom výrazné přibližuje, resp. "nahrazuje" kamera Johna Mathiesona, pracující s tlumenými barvami, se silnou deformací obrazu prostřednictvím vypouklých průhledných ploch a různých rakursů či s častým zmnožením obrazu s pomocí zrcadel. Ve filmu se prakticky neobjeví přirozené prostředí. Výrazná je též spíše "ruchová" než melodická hudba japonského autora Ryuichiho Sakamota. - Kontroverzní, avšak pozoruhodný snímek je stylově srovnatelný s díly Dereka Jarmana (zejm. Caravaggio - 1986). Je věnován Baconovu příteli a životopisci Danielu Farsonovi, jenž působil krátce před svou smrtí při natáčení jako zvláštní poradce. Jeho kniha The Gilded Gutter Life of Francis Bacon (Život Francise Bacona ve stoce s pozlátkem) byla jedním z podkladů filmu.

Autor/Zdroj: Kubina Zdeno/Filmový přehled


Vizuálně podmanivou "studii k portrétu Francise Bacona" sice inspiroval expresivní styl slavného umělce, soustřeďuje se však především na malířův osudový vztah k jeho modelu Georgi Dyerovi. Sled působivě inscenovaných obrazů se pokouší zprostředkovat Baconovo vnímání světa včetně jeho fascinace mužským tělem. Experimentální snímek Johna Mayburyho nabízí vedle vynikajících hereckých výkonů Dereka Jacobiho a Daniela Craiga podmanivě nekonvenční obrazy, v nichž sledujeme "vnitřní" podobu Baconova díla. Pod náporem vášně se rozbíjejí jak realistické tvary lidského těla,.tak klasická filmová forma...
Pozvolný rytmus a působivý vizuální manýrismus jistě přiláká obdivovatele Petera Greenawaye či Dereka Jarmana.

Autor/Zdroj: /Cinema