Láska bez bariér

Franck Dubosc, režisér a   hlavní protagonista, se   stává v poslední době mým   oblíbeným francouzským   hercem v komediích. V roli   sobce, který dokáže hrát   svou roli až do konce, je v   mých očích chvílemi   nenáviděný a chvílemi   milovaný. Vždyť on tu roli   věčného lháře hraje celý   život a jinak to neumí. Vše   začne náhodou a už se veze,   když chce získat hezkou   ženu, nedomyslí konce.   Těžko na druhou stranu   chápat, proč se   padesátiletý seladon   pokouší o nepříliš hezkou   vozíčkářku, ale zřejmě   jde o pocit získat i to   nemožné. Část filmu se   odehrává i v Praze, a tak   Jocelyn s Florence navštíví   Rudolfinum, restaurant   Hanavský pavilon a pomilují   se v hotelu Leonardo. Vše   exkluzivní pražské adresy.   Na závěr mi zbývá jen   lítost nad Claudem Brasseurem   o holi v jakémsi hospicu jako   Jocelynova otce, draly se mi   slzy do očí, ale to pochopí   málokdo.

Jocelyn je úspěšný   podnikatel mající v jádru   osobnosti i určitou   sobeckost. Pro něj nejsou   ženy ničím jiným, než   neustále se měnící   trofeje. Jednoho dne se   rozhodne svést hezkou ženu   poněkud podivným způsobem.   Předstíráním, že je   odkázán na invalidní   vozík. Osud však nečekaně   zamíchá kartami. Ona   vysněná žena mu představí   svou sestru, která   ´vozíčkářka´ skutečně   je. Ta ho nečekaně tak   okouzlí, že plamínek lásky   zažehne a dál se   rozhořívá. Jak dlouho však   potrvá, než se jeho   podvůdek provalí? Francouzi   pro romantické příběhy   vždy měli svůj specifický   cit a platí to i nadále.   Emocionální snímek svým   způsobem odkrývá jisté   tabu, co se týče právě   vozíčkářů. Žádným   způsobem se tyto   handicapované lidi nesnaží   ani náznakem zesměšňovat a   naopak poukazuje na holý   fakt, že pro ně život nijak   nekončí. Prožívají své   radosti života i nadále a   berou věci s určitým   nadhledem. Příběh obsahuje   klasickou romantickou   šablonu, takže se dá   předvídat dějový vývoj.   Vyloženě o komedii se   nejedná, avšak úsměvných   situací je více než dost.   Za pomoci jemného   vyprávění přináší   snímek krásnou filmovou   odpočinkovou podívanou. Film   je elegantní, plný   něžnosti a romantických   chvil. Pro nás je o to víc   přitažlivý, že se   natáčel i v Praze a   pražské uličky a scenérie   působí jako kulisa.   Hanavský Pavilon na Letné,   kde je Jocelyn s Florence na   večeři, s výhledem na Prahu   byl skvělým výběrem.   Výjimkou je třeba Vítkov,   použitý jako místo   probíhajícího maratonu,   který už asi ale pozná   málokdo. Snímek jako svůj   debut napsal a natočil, jinak   svou profesí komik, Franck   Dubosc, který si střihl i   hlavní roli svůdce, a dá se   říci, že tímto příjemně   překvapil. Snímek po   divácké stránce pohladí a   zanechá příjemný pocit.   Pokud je samozřejmě divák   romanticky založený.

Škoda toho přílišného   lpění na klišovitém   schématu romantické komedie,   mohlo se to základní téma   filmu - lež a podvod -   dovést do zajímavějšího   konce. Ale dvě scény stály   za to: tenis vozíčkářek a   vizuálně nápaditá scéna v   bazénu pod podlahou. A také   několik skvělých písní.

║Rozpočet Eur   7miliónov║Tržby   Celosvetovo $20,236,000▐   Strašná trapošina,   Francúzi konkurujú svojou   komediálnou prízemnosťou   Američanom. Absolútne   nesympatický ošuntelí herec   v hlavnej úlohe sa hrá na   mladíka a chce svojou   nápaditosťou na   vozičkárskom kresle nabaliť   skutočne postihnutú ženu.   Námet na oko dobrý ale tak   odflákle spracovaný až   hrôza, nechuť, povrchnosť.   /20%/

Vizuálně i auditivně   příjemné, lehké,   romantické, občas se   zasmějete, občas zarazíte,   občas si povzdechnete.   Obzvlášť na konci jsem měl   velké dilema jestli být   dojatý nebo láteřit nad   občasnou nedotažeností.