Lajko: Cigán ve vesmíru

Dost povedana taskařice o vesmirných závodech.   Moc jsem se pobavil, navíc cílem parodie je mnou   neoblíbený SSSR.

Dlouho jsem se v nedělním dopoledni nepobavil   tak dobře, jako při sledování maďarské   černé komedie Lajko. Kdo ví, kolik se v parodii   skrývá pravdy. Rusáci jsou dnes již proslulí   podvody ve všech oblastech, na které si člověk   vzpomene. Nedivil bych se ničemu. Výborné   dialogy, na plátně se objevují skutečné   postavy Gagarina, Bežněva, ten je zvláště   vydařený. Humorné situace, např. hraní   skořápek na bedně s kosmonautem, repliky Helgy   Mengele, mongolský budhista, estonský   atentátník. Lakonický vzkaz cikánského otce   manželce po synovi kosmonautovi: "Až   nahoře potkáš matku, řekni jí, že se mi   stýská po její pí..!". Při nekonečné   líbačce státníků a důstojníků nelze   nevzpomenout na vítací ceremoniály při   návštěvách různých soudruhů. Zvláště ten   huňáč L. B. v tom vynikal, když si neváhal   svůj objekt vášně přidržet rukou.

Lajko: Cigán ve vesmíru možná obsahuje   některé prvky, jaké budou srozumitelné i pro   českého diváka, nicméně humor v žádném   případě není univerzální. Otázka zní,   jestli je tedy čistě maďarský, nebo jestli   tím tvůrci chtějí říct, že všechny postavy   jsou svým způsobem exosti. Kdyby tady alespoň   někdo poletoval nad zemí, jako hlavní hrdina   rovněž maďarského Měsíce Jupitera ...   Jasně, Lajko vyletí až na oběžnou dráhu,   jenže tam dohromady stráví ani ne pět minut.   Jednou větou by se toto dílo dalo shrnout asi i   tak, že řemeslné zpracování je sice   překvapivě zdařilé, ale scénář ten slibný   námět totálně zazdil.