Květ ze Šumavy

Pražská filiálka Ufy spolu s režisérem Lamačem natočili svůj první film, kterým je "Květ ze Šumavy". Lamač byl tenkrát veden snahou, natočit film, který by dosáhl mezinárodní úrovně. Proto zvolil libreto, které odpovídalo vkusu velké většiny mezinárodního obecenstva a nebylo odvarem některého populárního domácího románu. Napsal si je sám, scénář pak upravil Václav Wassermann.

Expozice je velice zdařilá. Dáňa, dcera chudé horalky na Šumavě, pozná náhodou mladého doktora, který zapadl se svou praxí do šumavského kraje. Její bratr Petr podlehne svodu hladových pohraničních vesnic - pašeráctví a způsobí rozvrat rodiny. Utíká sám finanční stráži, ale jeho matka je nevinně uvězněna a sestra Dáňa vyštvána do světa. Kola osudu ji donesou do Prahy, kde se z ní stává hvězda revue. Jde vzhůru k slávě a popularitě. V divadelní šatně potkává svého chvilkového přítele z hor, mladého doktora, který opustil nevýnosnou horskou praxi a stal se divadelním lékařem. Až do těchto míst byl příběh velmi dobrý. Poté se však stává málo psychologicky přesvědčivým, neboť nevykresluje dosti jasně Dáninu postavu, která se bez dostatečné logiky pohybuje mezi dobrem a zlem.

Její neustálé potácení se mezi láskou k doktorovi a veselým životem "girls" je těžko vysvětlitelné, právě tak jako její rozchod s doktorem je motivován příliš slabě. Scénář pracuje s celou řadou náhod, kterých k závěru navrší tolik, že se míjí účinkem, který chtěl vyvolat. V dalším průběhu děje intriky závistivých přítelkyň zapřičiní, že se cesty doktora a Dáni rozdvojují a Dáňa z nepochopitelných důvodů se chce stát milenkou starého bonvivanta. Do města přichází Dánina matka a marně hledá svou dceru.

Matka žebrá a umírá hladem. Sbírá shnilá jablka na ulici, kde před chvílí jel vůz s nádhernými dary, které dostala její dcera k narozeninám. Pak se obě setkají. Jen pohled je dělí a přece se zase rozcházejí, když nepoznala jedna druhou. Tento úsek děje je velmi silný a skutečně zdařilý.. Naproti tomu bylo zcela zbytečné objevení se Petra ve městě a řada náhod, s kterým scénář operuje, dosahuje Petrovým příchodem povážlivého počtu. Rozuzlení, kdy Dáňa nachází svou matku, kdy se Petr obrací k lepšímu životu a doktor se smiřuje se svým šumavským kvítkem, je až příliš šťastné. Je cukrkandlově přeslazené.

Přes vytčené nedostatky a omyly znamenalo libreto značný krok vpřed, protože bylo filmové a mělo bystrý, dramatický spád. Takže: průměrné mezinárodní publikum, které příliš nepřemýšlelo, ale nechalo se strhnout a dojmout, mohlo být spokojeno. Bylo to libreto zamerikanisované, v němž nechyběl ani nezbytný box. To bylo snad minus, ale na druhé straně.bylo velkým plus, že je film prost Kondelíků, Vejvarů atd.

Lamačova režie překvapila a znamenala další šťastný krok v jeho vývoji. Některé scény zrežíroval vskutku výborně: znamenité byly interiéry v revuálním divadle a skvělý byl džezový večírek, jemuž dal Lamač strhující pohyb a rytmus. Některé jeho nápady překvapily vkusem a novátorstvím. Prosvětlení interiérů bylo dobré a Lamačův vliv bylo možné pozorovat i v Hellerově kameře, která stvořila několik okouzlujících exteriérů a celkem šťastně podmalovala děj a nálady.

Lamač dokázal, že je silný režisérský talent, což se v následujících letech stoprocentně potvrdilo. Ke své práci však potřeboval volnost k rozvinutí své mimořádné fantazie, což také znamenalo, že nesměl být příliš sešněrován textem knihy. Zato herecky zůstával jeho výkon v známé šabloně. Ani on, ani jeho partnerka Ondráková se nikterak herecky nevyvíjeli a nepokračovali. Byla to tatáž dvojice hezkých mladých lidí s dokonale fotogenickými tvářemi, ale nic víc. Kdyby se tehdy z "Květu Šumavy" jejich scény vystříhly a nahradily scénami z jejich jiného filmu, snad by to ani nikdo nezpozoroval.Jsou ve filmech líbivé typy podle vzoru amerických star, vždy dobré, ale stále stejné, ať v v těch úlohách či oněch, bez stop nějaké vážné snahy po zdůraznění vnitřního života a vykreslení charakteru.

Lamač tehdy jako režisér šel mílovými kroky vpřed, ale jako herec stál. Německá hvězda Hanni Weisse byla velmi slabá. Její účast na tomto filmu se dala vysvětlit snad tím, že byla přitažlivá zvláště pro Němce. J. W. Speerger dokázal i v malé úloze vynikající talent. Hermína Fordová jako matka byla sice dobrým typem, ale její hra byla trochu plochá a nevýrazná. Menší úlohy byly vesměs v rukou rutinovaných herců Theodora Pištěka, Josefa Rovenského a jiných. Technicky byl film vypraven velmi dobře, na naše tehdejší poměry až neuvěřitelně dobře. S malými prostředky a za těžkých okolností byl tehdy vyroben film, za který by se nemusela stydět ani Amerika, která měla přece k disposici technické prostředky, o jakých se našim filmařům ani nesnilo.

Dáňa Lorencová pocházela z chudé horské vesničky. Její bratr Petr byl pašerák a přivedl celou rodinu do neštěstí. Když ho hledali četníci, vzala matka vinu na sebe. Petr uprchl, matka byla zatčena a mladičká Dáňa musela opustit domov. Ve městě jí však štěstí přálo, stala se slavnou
tanečnicí. Před divadlem, kde Dáňa tančila, denně stával drožkář Kalvoda. Jednoho dne dostal zprávu od syna Jiřího, že se mu nepodařilo vybudovat si v horách lékařskou praxi a že se tedy vrací domů. Kalvoda mu opatřil místo lékaře v divadle. Tam se Jiří znovu setkal s Dáňou - poznali se před časem v Dánině vesnici - a oba se do sebe zamilovali. Do jejich života však neblaze zasáhl Petr. Zjistil, že Dáňa žije v blahobytu, a začal ji vydírat. Jiří, který Petra neznal, na něho žárlil, a mezi ním a Dáňou došlo k roztržce. Smířila je až Dánina matka, kterou nalezl Jiří náhodou na ulici zcela vysílenou, když ji propustili z vězení.

Autor/Zdroj: Národní filmový archiv/Český hraný film I.