Kruh

Než se režisér Ladislav   Rychman pustil do svých   úspěšných a známých   hudebních komedií, točil   méně známa, avšak   působivá dramata, jakým je   i psychologický film Kruh.   Vypráví o manželství,   které je na pokraji rozpadu,   když otec rodiny je své   ženě nevěrný s kolegyní z   práce. Všichni členové   rodiny se od něho postupně   odvrací a odchází, matka   začíná pracovat v obchodě   s potravinami a lahůdkami   (automat Koruna), syn Honza   odjíždí na vojnu, dcera   Helena odchází za svým   přítelem a malý Jirka   zůstává s matkou, která   odešla ke své tchýni.   Poslední záběr filmu však   zůstává otevřený. Moc   pěkná je také novátorská   kamera Aloise Jiráčka a   dusná hudba Václava Lídla.   Po herecké stránce není co   vytknout, všechno pěkné   civilní výkony, potěšila   role Nataši Gollové jako   matka dcery Andulky   (nádherná Dagmar Hyková),   která chodí s Honzem. Na   svou dobu vyjímečný snímek   mezi začínajícími   budovatelskými bláboly,   který si pod svá produkční   křídla vzal král tehdejší   výroby Bohumil Šmída.

Naprosto banální příběh   manželského trojúhelníku.   Nic více, nic méně.   Stokrát obehrané téma.   Zahodit.

Pokus o společenské drama...   I tak by se to dalo říct. Je   to tak trošku příběh,   který se odehrává v   reálném životě poměrně   často. Z nejspíš   přitažlivé ženy se stala   poněkud krabiciózní mamina,   jejíž svět se omezuje na   starost o děti, zašívání   a praní, tedy jakýsi kruh,   ze kterého není úniku. No a   co s tím? Manžela to   pochopitelně moc nepřitahuje   a tak se na scéně objeví   jiná, dětmi nezatížená,   zato však elegantní a   volnomyšlenkářská žena.   Dál to pokračuje stejně   jako v životě... Jenže   právě tím je film nudný a   neobjevný. Manželka je   odevzdanost sama, starší syn   se pokouší vzbouřit,   manžel je vnitřně rozpolcen   a nakonec to končí happy   endem. Pro fajnšmekry tam pak   stojí za podívání na   množství dobových záběrů   Prahy, jedna scéna se dokonce   odehrává v prototypu   trolejusu T401 při jízdě z   Jungmannova na Karlovo   náměstí - právě tady   milence odhalí starší syn.   Za pár let po natočení bude   Kruh zapomenut a na scénu   přijde nejlepší Rychmanův   film - Starci na chmelu. A po   něm už jen postupný sestup   a pád až k Písni o stromu a   růži...

Psychologické drama na dobré úrovni.
Vezmu - li si v úvahu, že   tento film vznikl v době, kdy   kinematografie byla spíše   ovlivněna budovatelskou   řečí nežli skutečnými   projevy lidského života, jde   vlastně o výborné dílo.   Vlasta Matulová již není   naivními dívenkami ze svých   rolí 40. let, zde dokazuje   zralé herectví a velkou   polohu svého projevu. S   procítěním a prožitkem   hraje svou roli manželem   opuštěné ženy, která   paradoxně nachází   největší útočiště u   jeho matky, své tchýně,   dobré a spravedlivé ženy,   neváhající podat pomocnou   ruku tam, kde je třeba. Svůj   smysl života nalézá v nové   práci v automatu a   samozřejmě je to rodina,   čili tchýně a děti, pro   něž má sílu žít dál.   Ale i nevěrný manžel   prožívá vnitřní zápas, v   němž přehodnocuje svou   zaslepenost k povrchní mladé   krásce a uvědomuje si velkou   ztrátu pokladu, jež nazývá   se rodinou. Závěr filmu je   výrazem naděje a   odpuštění...Zdařilý   psychologický film,   předběhnoucí svoji dobu. Z   hereckých tváří jistě   zaujme mladá tvář kolegyně   hlavní hrdinky - prodavačka   v automatu. Je to další   charakterní herečka   pozdější doby - Blanka   Bohdanová.