Krb bez ohně

Po jedenácti filmech „Halloweenu“ jsem si   myslel, že si naprosto změním žánry, a že se   pobavím. No, měl jsem volit zcela jiný film.   Ale zápletka tu byla, tak tu dvacítku dám. I   když to byla červená knihovna jak noha.

Je to kýč, ale kvalitní.
Krb bez ohně je všeobecně považován za vrchol   kýčovitosti 30. let a tudíž si jej pak na   paškál brali v parodii Pytlákova schovanka.   Kýče fakt nemusím, ale k tomuto filmu mi toto   pojmenování nejde. A nebo ano, ale s poznámkou,   že je to také lidský a dojemně milý příběh   lásky mladé maminky k jejímu dítěti, jehož   otec zemřel a požádal svého bratra, aby se s   jeho milou oženil. Při svatebním obřadu   ženich stojí v zákrytu za nevěstou, jíž   předtím nikdy neviděl a ví o ní jen to, že   byla milou jeho bratra...Do tváře se jí   nepodívá. Ona má široký klobouk, jež jí   tvář zakrývá a na novomanžela se ani   neotočí. Takže se vzájemně nepoznají a   okamžitě si jde každý svou cestou. Ale ve   správné červené knihovně se ty cesty musí   nutně spojit...Hana Vítová a R. A. Dvorský   jsou v rolích manželů - nemanželů doslova   sladcí a kouzelní. Málokdy mne bere jakákoliv   romantika, ale zde moc ráda dělám výjimku a   sním u typickéh příběhu lásky pro divačky   prvorepublikových kin.