Krásná vyzvědačka

"Krásná vyzvědačka" byl film, který se měl premiérově promítat vybranému obecenstvu. Byl to film režiséra Miroslava J. Krňanského a financovali jej tenkrát nakladatelé Borský a Šulc, kteří před tím vydali knihu stejného názvu. Jejim autorem byl Josef Adler a její obsah byl vzat za základ filmového děje. Jelikož proti knižnímu obsahu neměly úřady námitky, očekávali pdnikatelé, že také film projde cenzurou.

To se však nestalo, protože prvorepublikový filmový censorní sbor nikdy nespal a bral na filmy daleko přísnější měřítko než jaké bral na knihy, divadlo atd. Vycházel tehdy z předpokladu, že knihu čte nebo divadlo navštěvuje omezený počet lidí, kdežto film má vliv na statisíce ba miliony obecenstva. Nechtěl tedy propouštět snímky, názvy a tituly, které podle názoru úřadů mohly by působit neblaze na veřejnou mravnost, nebo které by dík propagační moci filmu mohly porušit veřejný pokoj a pořádek. V době, kdy nevěstince stály takřka na každém rohu, byla tato obava o mravopočestnost obyvatelstva až dojímavá.

V případě "Krásné vyzvědačky" se jednalo o politický film. Podkladem děje je špionážní aféra dvou sousedních států, v kterých přesto, že jsou oba označeny fantastickými a neexistujicími jmény, každý na první pohled pozná že se jedná o Československo a Maďarsko, které je ve filmu stavěno do nepříznivého světla. Jsou tam například líčeny velmi drastické poměry v maďarských žalářích.

Kromě toho ve filmu vystupují některépřední politické osobnosti pod nepravými jmény, ale zase tak, že je každý poznal. Tím spolu s celkovou protimaďarskou tendencí dostalo by se filmu rázu politicky choulostivého. Bylo tehdy těžké, odhadovat osud tohoto snímku. Scény s politickými osobnostmi se daly vystříhat, ale zbývala tu otázka, jak přepracovat celkovou tendenci filmu. dalo by se to snad udělat například způsobem, že by zápletka nebyla odůvodněna vyzvědačstvím, nýbrž jiným způsobem, například pašeráctvím a tak podobně.

Pokud by tento film nebyl censurou propuštěn, vznikla by výše jmenovaným podnikatelům škoda asi 400.000 korun. Zde byla namístě rada, aby se v budoucnu podobné případy neopakovaly, bylo by snad lepší kdyby ještě před začátkem filmování předkládali čeští výrobci censuře ke schválení scénáře choulostivějšího rázu, u nichž by mohly nastat potíže.

Hermína, vyzvědačka Ardenska, v němž vládne diktátor de Costa, se setkává s inženýrem Hornofem, občanem sousední mírumilovné Mauretánie. Hornof se do krásné ženy zamiluje, ale tuší její nepřátelskou činnost a proto se za ní vydává do Ardenska. Zde ho Hermína, jíž také není lhostejný, zachrání z nebezpečné léčky. Oba pak musí prchnout. Cestou k mauretánským hranicím se skryjí v chatrči.

Když Hermína odejde pro lék pro zraněného Hornofa, přepadnou chatrč ardenští četníci a odvedou Hornofa do vězení. Hornof má být popraven, podaří se mu však vyvolat vzpouru, uprchnout a navíc zničit největší ardenský muniční sklad. Přitom je znovu chycen a zdá se, že tentokrát popravě neunikne. V té době je však zatčen v Mauretánii de Costův synovec Jiří a oba státy se proto dohodnou na výměně zajatců. Osvobozený Hornof se pak dozví, že od počátku Hermína pracovala pro Mauretánii. Jejich lásce tedy už nic nestojí v cestě.

Autor/Zdroj: Národní filmový archiv/Český hraný film I.